SMĚRNICE RADY

ze dne 21. prosince 1988

o obecném systému pro uznávání vysokoškolských diplomů vydaných po ukončení nejméně tříletého odborného vzdělávání a přípravy

(89/48/EHS)

RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na článek 49, čl. 57 odst. 1 a článek 66 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise[1],

ve spolupráci s Evropským parlamentem[2],

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru[3],

vzhledem k tomu, že podle čl. 3 písm. c) Smlouvy představuje odstranění překážek volného pohybu osob a služeb mezi členskými státy jeden z cílů Společenství; že pro státní příslušníky členských států to zejména znamená možnost vykonávat povolání jako osoba samostatně výdělečně činná nebo zaměstnanec v jiném členském státě, než v tom, ve kterém získali odbornou kvalifikaci;

vzhledem k tomu, že předpisy, které Rada dosud přijala, podle kterých členské státy vzájemně uznávají pro profesní účely vysokoškolské diplomy vydané na jejich území, se týkají pouze několika povolání; že úroveň a délka trvání vzdělávání a přípravy, které je předpokladem pro přístup k těmto povoláním, byly upraveny podobným způsobem ve všech členských státech nebo byly předmětem minimální harmonizace, která je nezbytná pro vytvoření oborových systémů pro vzájemné uznávání diplomů;

vzhledem k tomu, že je nezbytné rychle reagovat na očekávání státních příslušníků členských států, kteří jsou držiteli vysokoškolských diplomů vydaných po ukončení odborného vzdělávání a přípravy v jiných členských státech než je ten, ve kterém chtějí vykonávat své povolání, je třeba vytvořit další metodu uznávání těchto diplomů, a tím umožnit dotyčným osobám vykonávat všechny tyto odborné činnosti, které jsou v hostitelském státě závislé na ukončení postsekundárního vzdělávání a odborné přípravy, za předpokladu, že mají takový diplom, který je připravuje na takové činnosti a který je vydáván po ukončení studia trvajícího nejméně 3 roky a který je vydán v jiném členském státě;

vzhledem k tomu, že tohoto cíle může být dosaženo zavedením obecného systému uznávání vysokoškolských diplomů vydaných po ukončení nejméně tříletého odborného vzdělávání a přípravy;

vzhledem k tomu, že pro povolání, pro jejichž výkon nestanovilo Společenství žádnou minimální úroveň kvalifikace, si členské státy vyhradily možnost stanovit takovou úroveň, která by zaručovala kvalitu služeb poskytovaných na jejich území; že členský stát však nesmí vyžadovat, aniž by tím neporušil závazky stanovené článkem 5 Smlouvy, na státních příslušnících členských států, aby získali ty kvalifikace, které obecně podmiňují ziskem diplomů vydaných v jejich vlastních vzdělávacích systémech, pokud dotyčné osoby již získaly úplnou kvalifikaci nebo její část v jiném z členských států; že v důsledku toho musí každý hostitelský členský stát, ve kterém je určité povolání regulováno, vzít v úvahu kvalifikaci získanou v jiném členském státě a musí určit, zda tyto kvalifikace odpovídají kvalifikacím, které dotyčný členský stát vyžaduje;

vzhledem k tomu, že je vhodné, aby členské státy spolupracovaly za účelem dosažení souladu s těmito závazky; že je proto třeba stanovit podrobnosti této spolupráce;

vzhledem k tomu, že pojem „regulovaná odborná činnost“ musí být vymezen tak, aby vzal v úvahu rozdílnou společenskou situaci v jednotlivých státech; že tento pojem by měl zahrnovat nejen ty odborné činnosti, které mohou vykonávat v členských státech pouze držitelé diplomu, ale také ty odborné činnosti, do kterých je přístup neomezen, pokud jsou vykonávány pod profesním označením vyhrazeným pro držitele určitých kvalifikací; že stavovské organizace a sdružení, které udělují svým členům taková označení a jsou uznávány orgány veřejné správy, se nemohou odvolávat na své soukromoprávní postavení, aby se vyhnuly použití systému stanoveného touto směrnicí;

vzhledem k tomu, že je také nezbytné stanovit charakteristické znaky odborné praxe a adaptačního období, které může hostitelský členský stát požadovat na dotyčné osobě navíc k vysokoškolskému diplomu, pokud její kvalifikace neodpovídá kvalifikaci vyžadované vnitrostátními předpisy;

vzhledem k tomu, že místo adaptačního období může být předepsána také zkouška způsobilosti; že účelem obou je zlepšení stávající situace ve vzájemném uznávání diplomů mezi členskými státy, čímž se usnadní volný pohyb osob v rámci Společenství; že jejich funkcí je zhodnotit schopnosti přistěhovalce, který již získal odbornou přípravu v jiném členském státě, a umožnit mu, aby se přizpůsobil novému profesnímu prostředí; že zkouška způsobilosti má pro přistěhovalce tu výhodu, že zkracuje délku adaptačního období; že v zásadě výběr mezi zkouškou způsobilosti a adaptačním obdobím činí přistěhovalec; že však povaha určitých povolání je taková, že členským státům musí být dovoleno předepsat za určitých podmínek buď adaptační období, nebo zkoušku; že zejména rozdíly mezi právními řády členských států, i když se rozdíly mohou lišit v rozsahu od jednoho státu k druhému, vyžadují zvláštní ustanovení, a zejména vzdělávání nebo odborná příprava doložené diplomem, osvědčením nebo jiným dokladem o dosažené kvalifikaci v oblasti práva ve státě původu nezahrnuje znalosti práva vyžadované v hostitelském státě, týkající se odpovídajícího právního odvětví;

vzhledem k tomu, že cílem obecného systému uznávání vysokoškolských diplomů však není pozměňování ustanovení, včetně těch, která upravují etiku povolání vztahující se na všechny osoby vykonávající toto povolání na území členského státu, ani vyjmutí přistěhovalců z působnosti těchto ustanovení; že tato úprava se omezuje na stanovení vhodných opatření zaručujících dodržování ustanovení upravujících výkon tohoto povolání v hostitelském členském státu přistěhovalci;

vzhledem k tomu, že článek 49, čl. 57 odst. 1 a článek 66 Smlouvy zmocňují Společenství, aby přijalo právní předpisy nezbytné pro zavedení a fungování takové úpravy;

vzhledem k tomu, že obecným systémem uznávání vysokoškolských diplomů není dotčeno použití čl. 48 odst. 4 a článku 55 Smlouvy;

vzhledem k tomu, že tento systém posiluje právo občana Společenství využít své odborné dovednosti v jakémkoliv členském státě, doplňuje a posiluje jeho právo na získání těchto dovedností tam, kde si to přeje;

vzhledem k tomu, že tento systém musí být poté, co bude po určitý čas používán, zhodnocen, aby se zjistilo, jak může být zlepšen nebo jak může být rozšířena jeho oblast působnosti,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Pro účely této směrnice se rozumí:

a) „diplomem“ jakýkoli diplom, osvědčení nebo jiný doklad o dosažené kvalifikaci nebo jakýkoliv soubor takovýchto diplomů, osvědčení nebo jiných dokladů:

– který byl vydán příslušným orgánem v členském státě určeným v souladu s právními a správními předpisy;

– který prokazuje, že jeho držitel úspěšně ukončil nejméně tříleté postsekundární studium nebo odpovídající dobu rozvolněného studia na univerzitě, vysoké škole nebo na jiném zařízení podobné úrovně, popřípadě, že úspěšně ukončil odbornou přípravu požadovanou navíc k postsekundárnímu studiu a

– který prokazuje, že jejich držitel má odbornou kvalifikaci požadovanou pro přístup k regulovanému povolání nebo pro jeho výkon v členském státě,

za podmínky, že vzdělávání a odborná příprava potvrzené diplomem, osvědčením nebo jiným dokladem o dosažené kvalifikaci, byly získány převážně ve Společenství, nebo že jejich držitel má ve Společenství tříletou odbornou praxi potvrzenou členským státem, který uznal diplom, osvědčení nebo jiný doklad o dosažené kvalifikaci pocházející ze třetí země.

Diplomem ve smyslu prvního pododstavce se rozumí jakékoliv diplomy, osvědčení nebo jiné doklady o dosažené kvalifikaci nebo jakýkoliv soubor těchto diplomů, osvědčení nebo jiných dokladů vydaných příslušnými orgány členského státu, pokud jsou vydány po úspěšném ukončení vzdělání a odborné přípravy získané ve Společenství a jsou uznány příslušným orgánem členského státu za rovnocenné a pokud zakládají stejná práva na přístup k regulovanému povolání a jeho výkon v tomto členském státě;

b) „hostitelským členským státem“ členský stát, ve kterém státní příslušník členského státu žádá, aby mohl vykonávat povolání, které je v uvedením členském státě regulováno a jedná-li se o jiný členský stát, než ve kterém získal svůj diplom nebo poprvé vykonával dotyčné povolání;

c) „regulovaným povoláním“ regulovaná odborná činnost nebo soubor činností, které tvoří toto povolání v členském státě;

d) „regulovanou odbornou činností“ odborná činnost, u níž je přístup k ní nebo její výkon nebo jeden ze způsobů jejího výkonu ve členském státě vyhrazeno přímo nebo nepřímo na základě právních a správních předpisů držitelům diplomu. Zejména následující skutečnosti mohou vytvářet způsob výkonu regulované odborné činnosti:

– výkon činnosti pod profesním označením, pokud se užívání takového označení řídí právními a správními předpisy a je vyhrazeno pro držitele diplomu,

– výkon odborné činnosti týkající se zdraví, pokud jsou odměňování a/nebo úhrada za takovou činnost na základě vnitrostátní úpravy sociálního zabezpečení vyhrazeny pro držitele diplomu.

Odborná činnost, na kterou se nevztahuje první pododstavec, se považuje za regulovanou, jestliže je vykonávána členy sdružení nebo organizace, jejichž účelem je zejména podporovat a zachovávat vysokou úroveň v dotyčném oboru, a které jsou k dosažení tohoto cíle uznány členským státem ve zvláštní formě a:

– svým členům vydávají diplomy,

– zajišťují, aby jejich členové dodržovali pravidla pro výkon povolání, které stanoví, a

– udělují jim právo užívat označení nebo jeho zkratku nebo výhody z postavení odpovídajícího tomuto diplomu.

Příloha obsahuje neúplný výčet sdružení a organizací, které splňují podmínky druhého pododstavce v době přijetí této směrnice. Pokud členský stát podle druhého pododstavce uzná sdružení nebo organizaci, uvědomí o tom Komisi, která zveřejní tuto informaci v Úředním věstníku Evropských společenství;

e) „odbornou praxí“ skutečný a přípustný výkon dotyčného povolání v členském státě;

f) „adaptačním obdobím“ výkon regulovaného povolání v hostitelském členském státě pod dohledem odpovědné osoby kvalifikované pro toto povolání. Tato doba praxe pod dohledem může být doplněna další odbornou přípravou. Tato období praxe pod dohledem je předmětem hodnocení. Podrobná pravidla, kterými se řídí adaptační období a jeho hodnocení, stejně jako postavení přistěhovalců pracujících pod dohledem stanoví příslušný orgán hostitelského členského státu;

g) „zkouškou způsobilosti“ zkouška, která se omezuje na odborné znalosti žadatele, a kterou sestavují příslušné orgány hostitelského členského státu s cílem ohodnotit schopnosti žadatele vykonávat regulované povolání v uvedeném členském státě.

Za účelem provedení této zkoušky připraví příslušné orgány seznam oblastí, na které se na základě srovnání vzdělání a odborné přípravy vyžadovaných členským státem a vzdělání a odborné přípravy získaných žadatelem nevztahuje diplom nebo jiný doklad o odborné kvalifikaci žadatele.

Zkouška způsobilosti musí vzít v úvahu skutečnost, že žadatel je kvalifikovaný odborník v členském státě původu nebo ve členském státě, odkud přichází. Zkouška zahrnuje oblasti vybrané z těch, které jsou na seznamu, jejichž znalost je základním předpokladem pro výkon povolání v hostitelském členském státě. Zkouška také může zahrnovat znalost stavovských předpisů, které se týkají dotyčných činností v hostitelském členském státě. Podrobné podmínky zkoušky způsobilosti stanoví příslušné orgány hostitelského členského státu s patřičným zřetelem k ustanovením práva Společenství.

Postavení žadatele v hostitelském členském státě, který si přeje připravit se na zkoušku způsobilosti v tomto státě, stanoví příslušné orgány tohoto hostitelského členského státu.

Článek 2

Tato směrnice se vztahuje na každého státního příslušníka členského státu, který chce vykonávat regulované povolání v hostitelském členském státě jako osoba samostatně výdělečně činná nebo jako zaměstnanec.

Tato směrnice se nevztahuje na povolání, která jsou předmětem zvláštní směrnice, kterou se stanoví podmínky vzájemného uznávání diplomů mezi členskými státy.

Článek 3

Pokud je v hostitelském členském státě přístup k regulovanému povolání a jeho výkon podmíněn vlastnictvím diplomu, nesmí příslušné orgány z důvodů neodpovídající kvalifikace odmítnout povolit státnímu příslušníku členského státu přístup k uvedenému povolání a jeho výkon za stejných podmínek, které se vztahují na jeho vlastní státní příslušníky, jestliže:

a) je žadatel držitelem diplomu požadovaného v jiném členském státě pro přístup k dotyčnému povolání a pro jeho výkon na jeho území a takový diplom byl vydán v některém členském státě, nebo

b) žadatel vykonával dotyčné povolání na plný pracovní úvazek po dobu dvou let během předchozích deseti let v jiném členském státě, ve kterém toto povolání není regulováno ve smyslu čl. 1 písm. c) a čl. 1 písm. d) prvního pododstavce, a má doklad o jedné nebo několika dosažených kvalifikacích:

– který byl vydán příslušným orgánem v členském státě určeným v souladu s právními a správními předpisy tohoto státu,

– který dokládá, že jeho držitel úspěšně ukončil nejméně tříleté postsekundární studium nebo rozvolněné studium odpovídajícího trvání na univerzitě, vysoké škole nebo na jiném zařízení podobné úrovně v členském státě, popřípadě, že úspěšně ukončil odbornou přípravu požadovanou navíc k postsekundárnímu studiu, a

– který připravil svého držitele k výkonu jeho povolání.

Dokladem o odborné způsobilosti ve smyslu prvního pododstavce se rozumí jakýkoliv doklad o dosažené kvalifikaci nebo jakýkoliv soubor těchto dokladů vydaných příslušnými orgány členského státu, pokud jsou vydány po úspěšném ukončení odborné přípravy získané ve Společenství a uznány tímto členským státem za rovnocenné, za předpokladu, že to je jiným členským státům a Komisi sděleno.

Článek 4

1. Bez ohledu na článek 3 může hostitelský členský stát také požadovat, aby žadatel:

a) prokázal odbornou praxi, pokud délka vzdělání a odborné přípravy uvedená na podporu jeho žádosti, jak je stanoveno v čl. 3 písm. a) a b), je nejméně o jeden rok kratší, než doba požadovaná hostitelským členským státem. V tomto případě délka odborné praxe požadované hostitelským členským státem nesmí přesahovat:

– dvojnásobek chybějící délky vzdělání a odborné přípravy, pokud se chybějící délka týká postsekundárního studia a/nebo doby zkušební praxe vykonávané pod odborným dohledem a ukončené zkouškou,

– chybějící délku vzdělávání, pokud se tato chybějící délka týká odborné praxe získávané za pomoci osoby kvalifikované pro dotyčné povolání.

V případě diplomů ve smyslu čl. l písm. a) posledního pododstavce se délka vzdělávání a odborné přípravy uznaná za rovnocennou určí stejně jako pro vzdělávání a odbornou přípravu vymezené v čl. 1 písm. a) prvního pododstavce.

Při uplatňování těchto ustanovení se musí vzít v úvahu odborná praxe uvedená v čl. 3 písm. b).

V žádném případě nesmí požadovaná odborná praxe přesáhnout 4 roky;

b) absolvoval adaptační období nepřesahující 3 roky nebo složil zkoušku způsobilosti, pokud:

– obsah vzdělání a odborné praxe byly získány způsobem stanoveným v čl. 3 písm. a) a b) a podstatně se liší od obsahu osvědčeného diplomem, který je požadován hostitelským členským státem nebo

– pokud v případě uvedeném v čl. 3 písm. a) regulované povolání v hostitelském členském státě zahrnuje jednu nebo více regulovaných odborných činností, které nejsou součástí povolání regulovaného v členském státě původu nebo v členském státě, odkud žadatel přichází, a tento rozdíl odpovídá specifickému vzdělávání a odborné přípravě požadovaných v hostitelském členském státě a jeho obsah se podstatně liší od obsahu osvědčenému diplomem předkládaným žadatelem, nebo

– v případě uvedeném v čl. 3 písm. b) regulované povolání zahrnuje v hostitelském členském státě jednu nebo více regulovaných odborných činností, které nejsou součástí povolání vykonávaného žadatelem v členském státě původu nebo v členském státě, odkud přichází, a tento rozdíl odpovídá specifickému vzdělávání a odborné přípravě požadované v hostitelském členském státě a jeho obsah se podstatně liší od obsahu osvědčeného dokladem o dosažené kvalifikaci.

Pokud hostitelský členský stát využije této možnosti, musí dát žadateli právo zvolit si mezi adaptačním obdobím a zkouškou způsobilosti. Pro povolání, jejichž výkon vyžaduje přesnou znalost vnitrostátního práva a v nichž poskytování právních rad a/nebo právní pomoci týkající se vnitrostátního práva je základním a nezbytným předpokladem dotyčné odborné činnosti, může hostitelský členský stát odchylně od této zásady trvat buď na adaptačním období, nebo na zkoušce způsobilosti. Pokud hostitelský členský stát zamýšlí zavést výjimky z práva žadatele zvolit si, použije se postup stanovený v článku 10.

2. Hostitelský členský stát však nesmí použít ustanovení odst. 1 písm. a) a b) zároveň.

Článek 5

Aniž jsou dotčeny články 3 a 4, může hostitelský členský stát povolit žadateli za účelem zlepšení možnosti přizpůsobení se profesnímu prostředí v tomto členském státě, že zde na základě rovnocennosti může vykonat část svého odborného vzdělávání a přípravy ve formě odborné praxe, kterou získá za pomoci osoby kvalifikované pro dotyčné povolání a kterou neprošel v členském státě původu nebo v členském státě, odkud přichází.

Článek 6

1. Pokud příslušné orgány hostitelského členského státu požadují na osobách, které usilují o přístup k regulovanému povolání, důkaz bezúhonnosti nebo dobré pověsti nebo důkaz, že na jejich majetek nebyl vyhlášen konkurz, nebo že jim nebyl pozastaven nebo zakázán výkon tohoto povolání z důvodů závažného profesního pochybení nebo trestného činu, musí tento hostitelský členský stát přijmout jako dostatečný důkaz, pokud se týká výkonu povolání státních příslušníků členských států na jeho území, předložení dokladů vydaných příslušnými orgány v členském státě původu nebo v členském státě, odkud přichází cizí státní příslušník, a prokazujících, že výše uvedené podmínky jsou splněny.

Pokud příslušné orgány členských států původu nebo členského státu, odkud přichází cizí státní příslušník, nevydávají doklady uvedené v prvním pododstavci, jsou nahrazeny místopřísežným prohlášením – nebo, ve státech, kde nelze učinit místopřísežné prohlášení, čestným prohlášením – učiněným dotyčnou osobou před příslušným soudním nebo správním orgánem nebo popřípadě před notářem nebo příslušnou profesní organizací členského státu původu nebo členského státu, odkud osoba přichází. Tento orgán nebo notář vydají osvědčení, které prokazuje pravost místopřísežného prohlášení nebo čestného prohlášení.

2. Pokud příslušný orgán hostitelského členského státu požaduje na státních příslušnících uvedeného členského státu, kteří usilují o přístup k regulovanému povolání nebo o jeho výkon, vyjádření o fyzickém a duševním zdraví, přijme za dostatečný důkaz v tomto smyslu doklad, který se v těchto případech vydává a požaduje v členském státě původu cizího státního příslušníka nebo v členském státě, odkud přichází.

Pokud členský stát původu nebo členský stát, odkud cizí státní příslušník přichází, nepožadují na osobách přistupujících k dotyčnému povolání nebo na těch, kteří ho chtějí vykonávat, žádné požadavky této povahy, hostitelský členský stát od těchto státních příslušníků přijme vyjádření vydané příslušným orgánem v uvedeném státě, které odpovídá vyjádření vydávanému v hostitelském členském státě.

3. Příslušný orgán hostitelského členského státu může požadovat, aby doklady a vyjádření uvedené v odstavcích 1 a 2 byly předloženy nejpozději do 3 měsíců ode dne jejich vydání.

4. Pokud příslušný orgán hostitelského členského státu požaduje na státních příslušnících uvedeného členského státu, kteří usilují o přístup k regulovanému povolání nebo jeho výkon, aby učinili místopřísežné nebo čestné prohlášení, a tam, kde takové místopřísežné nebo čestné prohlášení nemohou učinit státní příslušníci jiných členských států, příslušný orgán zajistí, aby byla dotyčné osobě nabídnuta rovnocenná forma a vhodná formulace místopřísežného nebo čestného prohlášení.

Článek 7

1. Příslušné orgány hostitelských členských států musí uznat právo státních příslušníků členských států, kteří splnili podmínky pro přístup k regulovanému povolání a pro jeho výkon na jejich území, užívat profesní označení hostitelského členského státu odpovídající uvedenému povolání.

2. Příslušné orgány hostitelského členského státu musí uznat právo státních příslušníků členských států, kteří splnili podmínky pro přístup k regulovanému povolání a výkon tohoto povolání na jeho území, na užívání jejich přípustných akademických titulů a popřípadě zkratek těchto titulů v jazyce členských států původu nebo členských států, odkud přicházejí. Hostitelský členský stát může požadovat, aby tento titul byl doprovázen názvem a sídlem zařízení nebo zkušební komise, které tyto tituly udělily.

3. Pokud je v hostitelském členském státě povolání regulováno sdružením nebo organizací uvedenou v čl. 1 písm. d), jsou státní příslušníci členských států oprávněni užívat profesní označení nebo jeho zkratku udělované organizací nebo sdružením, jen tehdy prokážou-li členství v takové organizaci nebo sdružení.

Pokud sdružení nebo organizace podmiňují členství určitými kvalifikačními požadavky, mohou je použít na státní příslušníky ostatních členských států, kteří jsou držiteli diplomu ve smyslu čl. 1 písm. a) nebo dokladu o dosažené kvalifikaci ve smyslu čl. 3 písm. b) pouze v souladu s touto směrnicí, zejména s čl. 3 a 4.

Článek 8

1. Hostitelský členský stát přijme jako důkaz, že podmínky stanovené v čl. 3 a 4 jsou splněny, osvědčení a doklady vydané příslušnými orgány členských států, které musí dotyčná osoba předložit spolu s žádostí o výkon dotyčného povolání.

2. Řízení o posouzení žádostí o výkon regulovaného povolání musí být ukončeno co nejdříve a výsledek musí být sdělen spolu s odůvodněným rozhodnutím příslušného orgánu hostitelského členského státu nejpozději do 4 měsíců po předložení všech dokladů týkajících se dotyčné osoby. Proti tomuto rozhodnutí nebo proti tomu, že nebylo vydáno, musí být podle vnitrostátních předpisů přípustný opravný prostředek k soudu.

Článek 9

1. Členské státy určí ve lhůtě stanovené v článku 12 příslušné orgány zmocněné přijímat žádosti a rozhodnutí podle této směrnice.

Uvědomí o tom ostatní členské státy a Komisi.

2. Každý členský stát jmenuje osobu odpovědnou za koordinaci činností orgánů uvedených v odstavci 1 a uvědomí o tom ostatní členské státy a Komisi. Úkolem této osoby je podporovat jednotné uplatňování této směrnice na všechna dotyčná povolání. Zřídí se koordinační skupina pod záštitou Komise složená z koordinátorů jmenovaných každým členským státem nebo jejich zástupců, které předsedá zástupce Komise.

Úkolem této skupiny je:

– usnadnit provádění této směrnice,

– shromažďovat všechny užitečné informace pro její uplatňování v členských státech.

Komise může konzultovat s touto skupinou jakékoliv plánované změny stávajícího systému.

3. Členské státy přijmou opatření k poskytování nezbytných informací o uznávání diplomů v oblasti působnosti této směrnice. S tímto úkolem jim může pomoci informační centrum o akademickém uznávání diplomů a dob studia založené členskými státy v rámci usnesení Rady a ministrů školství přijatého dne 9. února 1976[4], popřípadě profesní organizace nebo sdružení. Komise učiní nezbytná opatření k zabezpečení rozvoje a koordinace sdělování nezbytných informací.

Článek 10

1. Pokud členský stát navrhne podle čl. 4 odst. l písm. b) druhého pododstavce třetí věty neudělit žadatelům právo volby mezi adaptačním obdobím a zkouškou způsobilosti, pokud jde o povolání ve smyslu této směrnice, sdělí neprodleně Komisi návrh ustanovení. Zároveň sdělí Komisi z jakých důvodů je přijetí takového ustanovení nezbytné.

Komise neprodleně sdělí ostatním členským státům jakýkoli návrh, který obdržela; může také návrh konzultovat s koordinační skupinou uvedenou v čl. 9 odst. 2.

2. Aniž je dotčena možnost Komise a ostatních členských států vyjádřit se k návrhu, může členský stát přijmout toto ustanovení, jen pokud Komise nerozhodla do tří měsíců jinak.

3. Na žádost členského státu nebo Komise jim členské státy neprodleně sdělí konečné znění ustanovení vyplývajícího z uplatňování tohoto článku.

Článek 11

Po uplynutí lhůty stanovené v článku 12 každé dva roky členské státy předloží Komisi zprávu o použití zavedené úpravy.

Kromě obecných poznámek tato zpráva obsahuje statistické shrnutí přijatých rozhodnutí a popis hlavních problémů vyplývajících z uplatňování této směrnice.

Článek 12

Členské státy přijmou právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do dvou let od jejího oznámení[5]. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 13

Nejpozději do pěti let po uplynutí lhůty uvedené v článku 12 podá Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o používání obecného systému pro uznávání vysokoškolských diplomů vydaných po ukončení nejméně tříletého odborného vzdělání a praxe.

Po provedení všech nezbytných konzultací předloží Komise své závěry o všech plánovaných změnách. Je-li to vhodné, předloží Komise zároveň návrhy na zlepšení stávajících pravidel v zájmu napomáhání svobodě pohybu, právo usazování a volnému pohybu služeb, na které se tato směrnice vztahuje.

Článek 14

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne 21. prosince 1988.

Za Radu

předsedkyně

V. PAPANDREOU

PŘÍLOHA

Seznam profesních sdružení a organizací, které splňují podmínky čl. 1 písm. d) druhého pododstavce

IRSKO[6]

1. The Institute of Chartered Accountants in Ireland[7]

2. The Institute of Certified Public Accountans in Ireland7

3. The Association of Certified Accountants7

4. Institution of Engineers of Ireland

5. Irish Planning Institute

SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ

1. Institute of Chartered Accountans in England and Wales

2. Institute of Chartered Accountants of Scotland

3. Institute of Chartered Accountants in Ireland

4. Chartered Association of Certified Accountants

5. Chartered Institute of Loss Adjusters

6. Chartered Institute of Management Accountants

7. Institute of Chartered Secretaries and Administrators

8. Chartered Insurance Institute

9. Institute of Actuaries

10. Faculty of Actuaries

11. Chartered Institute of Bankers

12. Institute of Bankers in Scotland

13. Royal Institution of Chartered Surveyors

14. Royal Town Planning Institute

15. Chartered Society of Physiotherapy

16. Royal Society of Chemistry

17. British Psychological Society

18. Library Association

19. Institute of Chartered Foresters

20. Chartered Institute of Building

21. Engineering Council

22. Institute of Energy

23. Institution of Structural Engineers

24. Institution of Civil Engineers

25. Institution of Mining Engineers

26. Institution of Mining and Metallurgy

27. Institution of Electrical Engineers

28. Institution of Gas Engineers

29. Institution of Mechanical Engineers

30. Institution of Chemical Engineers

31. Institution of Production Engineers

32. Institution of Marine Engineers

33. Royal Institution of Naval Architects

34. Royal Aeronaunical Society

35. Institute of Metals

36. Chartered Institution of Building Services Engineers

37. Institute of Measurement and Control

38. British Computer Society

PROHLÁŠENÍ RADY A KOMISE

K čl. 9 odst. 1

Rada a Komise se shodují, že profesní organizace a vysoké školy by se měly formou konzultací nebo jiným vhodným způsobem účastnit na rozhodovacím

---

[1] Úř. věst. č. C 217, 28. 8. 1985, s. 3, a

Úř. věst. č. C 143, 10. 6. 1986, s. 7.

[2] Úř. věst. č. C 345, 31. 12. 1985, s. 80, a

Úř. věst. č. C 309, 5. 12. 1988.

[3] Úř. věst. č. C 75, 3. 4. 1986, s. 5.

[4] Úř. věst. č. C 38, 19. 2. 1976, s. 1.

[5] Tato směrnice byla oznámena členským státům dne 4. ledna 1989.

[6] Irští státní příslušníci jsou zároveň členy těchto stavovských organizací a sdružení Spojeného království:

Institute of Chartered Accountants in Engand and Wales

Institute of Chartered Accountants of Scotland

Institute of Actuaries

Faculty of Actuaries

The Chartered Institute of Management Accountants

Institute of Chartered Secretaries and Administrators

Royal Town Planning Institute

Royal Institution of Chartered Surveyors

Chartered Institute of Building.

[7] Pouze pro účely auditu.