SMĚRNICE RADY 92/51/EHS
ze dne 18. června 1992
o druhém obecném systému pro uznávání odborného vzdělávání a přípravy, kterou se doplňuje směrnice 89/48/EHS
RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,
s ohledem
na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na
článek 49, čl. 57 odst. 1 a článek 66 této smlouvy,
s ohledem
na návrh Komise[1],
ve
spolupráci s Evropským parlamentem[2],
s ohledem
na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru[3],
(1) vzhledem k tomu, že na základě článku 8a Smlouvy vnitřní trh zahrnuje oblast bez vnitřních hranic a že v souladu s čl. 3 písm c) Smlouvy, představuje odstranění překážek volného pohybu osob a služeb jeden z cílů Společenství; že pro státní příslušníky členských států to znamená zejména možnost vykonávat povolání, ať již jako osoba samostatně výdělečně činná nebo jako zaměstnanec, v jiném členském státě než v tom, ve kterém získali odbornou kvalifikaci;
(2)
vzhledem
k tomu, že pro ta povolání, pro jejichž výkon nestanovilo Společenství
žádnou minimální úroveň kvalifikace, si členské státy vyhradily možnost
stanovit takovou úroveň, která by zaručovala kvalitu služeb poskytovaných na
jejich území; že však nemohou požadovat, aniž by tím porušily závazky stanovené
články 5, 48, 52 a 59 Smlouvy, aby státní příslušník členského státu získal
takové kvalifikace, které jsou obvykle určeny jen odkazem na kvalifikace
vydávané v rámci jejich vnitrostátních vzdělávacích systémů, pokud dotyčná
osoba již získala úplnou kvalifikaci nebo její část v jiném členském
státě; že v důsledku toho musí každý hostitelský členský stát, ve kterém
je povolání regulováno, vzít v úvahu kvalifikace získané v jiném
členském státě a musí určit, zda tyto kvalifikace odpovídají kvalifikacím,
které dotyčný stát požaduje;
(3)
vzhledem
k tomu, že směrnice Rady 89/48/EHS ze dne 21. prosince 1988 o
obecném systému pro uznávání vysokoškolských diplomů vydaných po ukončení
nejméně tříletého odborného vzdělávání a přípravy[4]
je v souladu s těmito závazky; že však je uvedená směrnice omezena
pouze na vysokoškolské vzdělávání;
(4)
vzhledem
k tomu, že pro usnadnění výkonu všech povolání, která jsou
v hostitelském členském státě závislá na dosažení určité úrovně vzdělávání
a odborné přípravy, by měl být zaveden druhý obecný systém, který by doplnil
systém první;
(5)
vzhledem
k tomu, že doplňující obecný systém musí být založen na stejných zásadách
a musí obdobně obsahovat stejná pravidla jako původní obecný systém;
(6)
vzhledem
k tomu, že se tato směrnice nepoužije na ta regulovaná povolání, na která
se vztahují zvláštní směrnice, které se v zásadě zabývají zavedením
vzájemného uznávání studia ukončeného před vstupem do povolání;
(7) vzhledem k tomu, že se tato směrnice nepoužije také na ty činnosti, na které se vztahují zvláštní směrnice hlavně určené k zavedení uznávání technických dovedností založených na praxi získané v jiném členském státě; že některé tyto směrnice se použijí pouze na činnost osob samostatně výdělečně činných; že pro zajištění toho, aby výkon takovýchto činností zaměstnancem nebyl zahrnut do působnosti této směrnice, čímž by výkon téže činnosti byl předmětem odlišné právní úpravy v závislosti na tom, zda ji vykonává osoba samostatně výdělečně činná nebo zaměstnanec, by tyto směrnice měly být použitelné i na osoby vykonávající zmíněné činnosti jako zaměstnanci;
(8) vzhledem k tomu, že doplňujícím obecným systémem není nedotčeno použití čl. 48 odst. 4 a článku 55 Smlouvy;
(9) vzhledem k tomu, že tento doplňující systém musí zahrnovat úrovně vzdělávání a odborné přípravy, na které se nevztahuje původní obecný systém, zejména ty, které odpovídají jinému postsekundárnímu vzdělávání a odborné přípravě a jinému rovnocennému vzdělávání a odborné přípravě, a dále ty, které odpovídají dlouhodobému či krátkodobému středoškolskému studiu doplněnému případně odbornou přípravou nebo praxí.
(10) vzhledem k tomu, že pokud je ve většině členských států výkon daného regulovaného povolání podmíněn buď velmi krátkou přípravou, nebo určitými osobními předpoklady nebo pouze všeobecnými znalostmi, může být běžný postup uznávání podle této směrnice přehnaně omezující; že pro takové případy by měl být stanoven zjednodušený postup;
(11)
vzhledem
k tomu, že by mělo být přihlédnuto k systému odborného vzdělávání ve
Velké Británii, kde jsou standardy pro úrovně výkonu všech odborných činností
stanoveny „Národním rámcem profesních kvalifikací“ („National Framework of
Vocational Qualifications“);
(12) vzhledem k tomu, že v některých členských státech je poměrně málo regulovaných povolání; že však příprava na povolání, která nejsou regulovaná, může být zvlášť přizpůsobena výkonu povolání, s tím že strukturu a úroveň vzdělávání sledují nebo schvalují příslušné orgány dotyčného členského státu; že toto poskytuje záruky rovnocenné těm, které jsou poskytovány v souvislosti s regulovaným povoláním;
(13) vzhledem k tomu, že příslušným orgánům hostitelského členského státu by mělo být povoleno určovat v souladu s odpovídajícími ustanoveními práva Společenství podrobná pravidla nezbytná pro provádění adaptačního období a zkoušky způsobilosti;
(14)
vzhledem
k tomu, že tento doplňující systém zahrnuje dvě úrovně vzdělávání a
odborné přípravy a jelikož původní obecný systém zahrnuje úroveň třetí, musí
tento doplňující obecný systém stanovit zda a za jakých podmínek může osoba
s určitou úrovní vzdělávání a odborné přípravy vykonávat v jiném
členském státě povolání, pro které jsou kvalifikace upraveny na odlišné úrovni;
(15) vzhledem k tomu, že pro výkon určitých povolání požadují některé členské státy držení diplomu ve smyslu směrnice 89/48/EHS, zatímco pro totéž povolání jiný členský stát požaduje ukončení odborného vzdělávání nebo přípravy odlišné struktury; že určité druhy vzdělávání a odborné přípravy, přestože nemají povahu postsekundárního vzdělávání s minimálním délkou ve smyslu této směrnice, nicméně vedou ke srovnatelné odborné úrovni a připravují osobu k podobné odpovědnosti a činnostem; že takové vzdělávání a odborná příprava by proto měly být zařazeny do stejné kategorie jako ty, které jsou osvědčeny diplomem; že z důvodu velké rozmanitosti takového vzdělávání a odborné přípravy, může být dosaženo této klasifikace pouze vyjmenováním dotyčných oborů vzdělávání a odborné přípravy; že taková klasifikace by případně zavedla uznání rovnocennosti mezi tímto vzděláváním a odbornou přípravou a tím, na které se vztahuje směrnice 89/48/EHS; že některá regulovaná vzdělávání by měla být zařazena na úroveň diplomů v druhém seznamu;
(16)
vzhledem
k tomu, že s přihlédnutím ke stále se měnící organizaci odborné
přípravy by měl být stanoven postup pro pozměňování těchto seznamů;
(17) vzhledem k tomu, že tato směrnice zahrnuje povolání, jejichž výkon závisí na kvalifikacích získaných odborným vzděláváním a přípravou středoškolské úrovně a obecně požaduje manuální dovednosti, musí doplňující obecný systém také stanovit uznávání takových kvalifikací, i tehdy když byly získány pouze odbornou praxí v členském státě, který taková povolání nereguluje;
(18)
vzhledem
k tomu, že cílem tohoto obecného systému, stejně jako prvního obecného
systému, je odstranit překážky při přístupu k regulovaným povoláním a
jejich výkonu; že práce vykonávaná na základě rozhodnutí Rady 85/368/EHS ze dne
16. července 1985 o srovnatelnosti kvalifikací získaných odborným
vzděláváním mezi členskými státy Evropského společenství[5],
přestože toto rozhodnutí sleduje odlišný cíl, než je zrušení právních překážek
svobody pohybu, zejména zlepšení průhlednosti trhu práce, musí být ve vhodných
případech při použití této směrnice využita, zejména pokud může poskytnout
informace o předmětu, obsahu a délce odborné přípravy;
(19) vzhledem k tomu, že profesní komory a zařízení pro odborné vzdělávání a přípravu a by měly být ve vhodných případech konzultovány nebo vhodným způsobem zapojeny do rozhodovacího procesu;
(20)
vzhledem
k tomu, že takovýto systém tím, že posiluje práva občana Společenství
využít odborné dovednosti v jakémkoli členském státě, doplňuje a posiluje
stejně jako původní systém jeho právo získat takové dovednosti, kdekoliv si
přeje;
(21)
vzhledem
k tomu, že u obou systémů musí být po určité době používání posouzena
účinnost působení, a zejména možnost, jak je lze zlepšit,
PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:
Kapitola i
Definice
Článek 1
Pro účely této směrnice se rozumí:
a) „diplomem“ jakýkoli doklad o vzdělání a
odborné přípravě nebo soubor takových dokladů:
– který byl vydán příslušným orgánem v členském státě určeným v souladu s právními a správními předpisy tohoto státu,
– který prokazuje, že jeho držitel úspěšně ukončil:
i) buď postsekundární studium, jiné než uvádí čl. 1 písm. a) druhá odrážka směrnice 89/48/EHS, nejméně jednoleté nebo odpovídající délce rozvolněného studia, u něhož je jako obecné pravidlo jednou z podmínek přijetí úspěšné ukončení středoškolského studia požadovaného pro postoupení do vysokoškolského studia a také odborná příprava, která může být požadována navíc k uvedenému postsekundárnímu studiu;
ii)
nebo
jeden z oborů vzdělávání a odborné přípravy uvedených v příloze C a;
– který prokazuje, že jeho držitel má odbornou kvalifikaci požadovanou pro přístup k regulovanému povolání a pro jeho výkon v uvedeném státě,
za předpokladu, že vzdělávání a odborná příprava potvrzená tímto dokladem byly získány z větší části ve Společenství nebo mimo Společenství ve vzdělávacích zařízeních, která zajišťují vzdělávání a odbornou přípravu v souladu s právními a správními předpisy členského státu, nebo že držitel má tříletou odbornou praxi potvrzenou členským státem, který uznal doklady o vzdělání ze třetích zemí.
Stejně
jako diplomy ve smyslu prvního pododstavce se posuzují následující doklady:
jakýkoli doklad o vzdělání a odborné přípravě, nebo jakýkoli soubor takových
dokladů, vydaný příslušným orgánem v členském státě, pokud je vydán po
úspěšném ukončení vzdělávání a odborné přípravy získaných ve Společenství a je
uznán příslušným orgánem v tomto členském státě jako doklad rovnocenné
úrovně a přiznává-li stejná práva pro přístup k regulovanému povolání a
pro jeho výkon v uvedeném členském státě;
b) „osvědčením“ jakýkoli doklad o vzdělání a
odborné přípravě nebo jakýkoli soubor takových dokladů:
– který byl vydán příslušnými orgány v členském státě určenými v souladu s právními a správními předpisy tohoto státu,
– které prokazují, že držitel po ukončení středoškolského studia dokončil:
buď studium, nebo odbornou přípravu jinou než uvedenou v písmenu a) ve vzdělávacím zařízení nebo při zaměstnání, nebo kombinované studium ve vzdělávacím zařízení a při zaměstnání a popřípadě doplněné zkušební nebo odbornou praxí požadovanou kromě tohoto studia,
nebo zkušební či odbornou praxi požadovanou kromě tohoto středoškolského studia, nebo
– které prokazují, že držitel po ukončení středoškolského studia technické či odborné povahy dokončil, je-li třeba:
buď
studium, nebo odbornou přípravu uvedenou v předchozí odrážce,
nebo zkušební či odbornou praxi požadovanou kromě tohoto středoškolského studia technické či odborné povahy a
– které prokazují, že držitel má odbornou kvalifikaci požadovanou pro přístup k regulovanému povolání a pro jeho výkon v uvedeném členském státě,
za předpokladu, že vzdělávání a odborná příprava potvrzené tímto dokladem byly získány z větší části ve Společenství nebo mimo Společenství ve vzdělávacích zařízeních, která zajišťují vzdělávání a odbornou přípravu v souladu s právními a správními předpisy členského státu, nebo že držitel má dvouletou odbornou praxi ověřenou členským státem, který uznal doklady o vzdělání ze třetích zemí.
Stejně jako osvědčení ve smyslu prvního pododstavce se posuzují následující doklady: jakýkoli doklad o vzdělání a odborné přípravě, nebo jakýkoli soubor takových dokladů, vydaný příslušným orgánem v členském státě, pokud je vydán po úspěšném ukončení vzdělávání a odborné přípravy získaných ve Společenství a je uznán příslušným orgánem v členském státě jako doklad rovnocenné úrovně a přiznává-li stejná práva pro přístup k regulovanému povolání a pro jeho výkon v uvedeném členském státě;
c) „osvědčením způsobilosti“ jakýkoli doklad
o kvalifikaci:
– potvrzující vzdělávání a odbornou přípravu, které netvoří součást souboru představujícího diplom ve smyslu směrnice 89/48/EHS nebo diplom nebo osvědčení ve smyslu této směrnice, nebo
– vystavený po posouzení osobních kvalit, dovedností či vědomostí považovaných za důležité proto, aby žadatel mohl vykonávat povolání, příslušným orgánem určeným v souladu s právními a správními předpisy členského státu, aniž by bylo požadováno prokázání předchozího vzdělávání;
d) „hostitelským členským státem“ členský
stát, ve kterém státní příslušník členského státu žádá, aby mohl vykonávat
povolání, které je v uvedeném členském státě regulováno a jedná-li se o
jiný stát, než ve kterém získal doklad o vzdělání a odborné přípravě nebo
osvědčení způsobilosti, nebo v němž poprvé vykonával dotyčné povolání;
e) „regulovaným povoláním“ regulovaná
odborná činnost nebo soubor činností, které tvoří toto povolání v členském
státě;
f)
„regulovanou
odbornou činností“ odborná činnost, u níž jsou přístup k ní nebo její
výkon nebo jeden ze způsobů jejího výkonu v členském státě vyhrazeny přímo
nebo nepřímo na základě právních a správních předpisů držitelům dokladu o
vzdělání a odborné přípravě či osvědčení způsobilosti. Zejména následující
skutečnosti mohou vytvářet způsob výkonu regulované odborné činnosti:
– výkon činnosti pod profesním označením, pokud se použití takového označení řídí právními a správními předpisy a je vyhrazeno pro držitele dokladu o vzdělání a odborné přípravě nebo osvědčení způsobilosti,
– výkon odborné činnosti týkající se zdraví, pokud jsou odměňování a/nebo úhrada za takovou činnost na základě vnitrostátní úpravy sociálního zabezpečení vyhrazeny pro držitele dokladu o vzdělání a odborné přípravě nebo osvědčení způsobilosti.
Pokud první odstavec není použitelný, považuje se odborná činnost za regulovanou, je-li vykonávána členy sdružení nebo organizace, jejichž cílem je zejména podporovat a zachovávat vysokou úroveň v dotyčném oboru a které jsou k dosažení tohoto cíle uznány členským státem ve zvláštní formě a
– vydávají svým členům doklady o vzdělání a odborné přípravě,
– zajišťují, aby jejich členové dodržovali pravidla pro výkon povolání, které stanoví, a
– udělují jim právo užívat profesní označení nebo jeho zkratku nebo výhody z postavení odpovídajícího tomuto dokladu o vzdělání.
Kdykoli členský stát uzná v souladu s druhým pododstavcem sdružení nebo organizaci, která splňuje podmínky tohoto pododstavce, uvědomí o tom Komisi;
g) „regulovaným vzděláváním“ jakékoli
vzdělávání a odborná příprava, které:
– jsou zvláště určeny pro výkon daného povolání, a
– zahrnují studium, popřípadě doplněné odbornou přípravou nebo zkušební či odbornou praxí, jehož struktura a úroveň je upravena právními a správními předpisy tohoto členského státu, nebo které jsou sledovány nebo schváleny orgánem určeným za tímto účelem;
h) „odbornou praxí“ skutečný a přípustný
výkon dotyčného povolání v členském státě;
i)
„adaptačním
obdobím“ výkon regulovaného povolání v hostitelském členském státě pod
dohledem odpovědné osoby kvalifikované pro toto povolání, které je
popřípadě doplněné dalším vzděláváním a odbornou přípravou. Toto období je
předmětem hodnocení. Podrobná pravidla upravující adaptační období a jeho
hodnocení stanoví příslušné orgány hostitelského členského státu.
Postavení, které má v hostitelském členském státu osoba po dobu praxe pod dohledem, zejména ohledně práva pobytu, jakož i povinností, sociálních práv a dávek, náhrad a odměn stanoví příslušné orgány tohoto členského státu v souladu s použitelnými právními předpisy Společenství;
j)
„zkouškou
způsobilosti“ zkouška, která se omezuje se na odborné znalosti žadatele, a
kterou sestavují příslušné orgány hostitelského členského státu s cílem
ohodnotit schopnosti žadatele vykonávat regulované povolání v uvedeném
členském státě.
Za účelem provedení této zkoušky připraví příslušné orgány seznam oblastí, na které se na základě srovnání vzdělávání a odborné přípravy požadovaných členským státem a vzdělání a odborné přípravy získaných žadatelem nevztahuje žadatelův doklad o vzdělání a odborné přípravě. Tyto oblasti mohou zahrnovat jak teoretické znalosti, tak i praktické dovednosti požadované pro výkon povolání.
Zkouška způsobilosti musí vzít v úvahu skutečnost, že žadatel je kvalifikovaný odborník v členském státě původu nebo ve členském státě, odkud přichází. Zahrnuje oblasti vybrané z těch, které jsou na seznamu uvedeném v druhém pododstavci, jejichž znalost je základním předpokladem pro výkon povolání v hostitelském členském státě. Podrobné podmínky zkoušky způsobilosti stanoví příslušné orgány tohoto státu.
Postavení žadatele v hostitelském členském státě, který si přeje připravit se na zkoušku způsobilosti v uvedeném státě, stanoví příslušné orgány v tomto státě v souladu s použitelnými právními předpisy Společenství.
Kapitola II
Oblast
působnosti
Článek 2
Tato směrnice se
vztahuje na každého státního příslušníka členského státu, který chce vykonávat
regulované povolání v hostitelském členském státě jako osoba samostatně
výdělečně činná nebo jako zaměstnanec.
Tato směrnice se
nevztahuje na povolání, která jsou předmětem zvláštní směrnice, kterou se
stanoví podmínky vzájemného uznávání diplomů mezi členskými státy, ani na
činnosti, na které se vztahují směrnice vyjmenované v příloze A.
Směrnice
vyjmenované v příloze B se stanou použitelnými i na zaměstnance
vykonávající činnosti upravené těmito směrnicemi.
Kapitola III
Systém
uznávání, pokud hostitelský členský stát požaduje vlastnictví diplomu ve smyslu
této směrnice nebo směrnice 89/48/EHS
Článek 3
Aniž je dotčena
směrnice 89/48/EHS, pokud je v hostitelském členském státě přístup k regulovanému
povolání nebo jeho výkon podmíněn vlastnictvím diplomu definovaného touto
směrnicí nebo směrnicí 89/48/EHS, nesmí příslušné orgány z důvodů
neodpovídající kvalifikace odmítnout povolit státnímu příslušníkovi členského
státu přístup k povolání nebo jeho výkon za stejných podmínek, jaké se
vztahují na jeho vlastní státní příslušníky, jestliže:
a) žadatel je držitelem diplomu definovaného
touto směrnicí nebo směrnicí 89/48/EHS, požadovaného v jiném členském
státě pro přístup k dotyčnému povolání a pro jeho výkon na jeho území a
takový diplom byl vydán v členském státě, nebo
b) žadatel vykonával dotyčné povolání na
plný pracovní úvazek po dobu dvou let, nebo po odpovídající dobu na částečný
úvazek, během předchozích deseti let v jiném členském státě, ve kterém
toto povolání není regulováno ve smyslu čl. 1 písm. e) a čl. 1
písm. f) prvního pododstavce této směrnice nebo čl. 1 písm. c) a
čl. 1 písm. d) prvního pododstavce směrnice 89/48/EHS a je držitelem
dokladu o vzdělání, který
– byl vydán příslušným orgánem v členském státě určeným v souladu s právními a správními předpisy tohoto státu a
– buď dokládá, že jeho držitel úspěšně ukončil postsekundární studium, jiné než uvádí čl. 1 písm. a) druhá odrážka směrnice 89/48/EHS, nejméně jednoleté nebo odpovídající délce rozvolněného studia, u něhož je jako obecné pravidlo jednou z podmínek přijetí úspěšné ukončení středoškolského studia požadovaného pro postoupení do vysokoškolského studia, a také odbornou přípravu, která je zařazena do uvedeného postsekundárního studia,
– nebo potvrzuje regulované vzdělávání a odbornou přípravu uvedené v příloze D a
– připravil držitele k výkonu jeho povolání.
Výše
uvedená dvouletá odborná praxe však nesmí být požadována v případech, kdy
žadatel vlastní doklad o vzdělání a odborné přípravě uvedený v tomto
písmenu, který je vydáván po ukončení regulovaného vzdělávání a odborné
přípravy.
Stejně
jako doklady o vzdělání a odborné přípravě ve smyslu prvního pododstavce tohoto
písmene se posuzují následující doklady: jakýkoli doklad o vzdělání a odborné
přípravě, nebo jakýkoli soubor těchto dokladů, vydaný příslušným orgánem
členského státu, pokud je vydán po úspěšném ukončení vzdělávání a odborné
přípravy získaných ve Společenství a je uznán příslušným členským státem jako
doklad rovnocenné úrovně, za předpokladu, že ostatním členským státům a Komisi
bylo toto uznání oznámeno.
Odchylně od prvního pododstavce tohoto článku, nemusí hostitelský členský stát použít tento článek, pokud přístup k regulovanému povolání a jeho výkon podléhají v tomto státě vlastnictví diplomu vymezeného směrnicí 89/48/EHS, pokud je jednou z podmínek vydání tohoto diplomu ukončení postsekundárního studia delšího než čtyřletého.
Článek 4
1. Bez ohledu na článek 3 může hostitelský stát také požadovat, aby žadatel:
a) prokázal odbornou praxi, pokud délka vzdělávání a odborné přípravy uvedená na podporu jeho žádosti, jak je stanoveno v čl. 3 prvním pododstavci písm. a) a b), je nejméně o jeden rok kratší než délka požadovaná hostitelským členským státem. v tomto případě délka požadované odborné praxe nesmí přesahovat:
– dvojnásobek chybějící délky vzdělávání a odborné přípravy, pokud se chybějící délka týká postsekundárního studia a/nebo doby zkušební praxe vykonávané pod dohledem kvalifikované osoby a ukončené zkouškou,
– chybějící délku vzdělávání, pokud se tato chybějící délka týká odborné praxe získávané za pomoci osoby kvalifikované pro dotyčné povolání.
V případě diplomů ve smyslu čl. 1 písm. a) druhého pododstavce se délka vzdělávání a odborné přípravy uznaná za rovnocennou určí stejně jako pro vzdělávání a odbornou přípravu vymezené v čl. 1 písm. a) prvním pododstavci.
Při
uplatňování těchto ustanovení se musí vzít v úvahu odborná praxe uvedená
v čl. 3 prvním pododstavci písm. b).
V žádném
případě nesmí požadovaná odborná praxe přesáhnout 4 roky.
Odborná
praxe však nesmí být požadována na žadateli, který vlastní diplom potvrzující
postsekundární studium, jak je uvedeno v čl. 1 písm. a) druhé
odrážce, nebo diplom definovaný čl. 1 písm. a) směrnice 89/48/EHS a
který si přeje vykonávat svoje povolání v hostitelském členském státě,
který vyžaduje vlastnictví diplomu potvrzujícího jeden ze stupňů vzdělávání
uvedený v příloze C;
b) aby absolvoval adaptační období nepřesahující 3 roky nebo složil zkoušku způsobilosti, pokud:
– se teoretické a/nebo praktické oblasti zahrnuté ve vzdělávání a odborné přípravě získaných žadatelem podle čl. 3 prvního pododstavce písm. a) nebo b) podstatně liší od těch, které jsou zahrnuty do diplomu definovaného touto směrnicí nebo směrnicí 89/48/EHS, požadovaného v hostitelském členském státě, nebo
– v případě uvedeném v čl. 3 písm. a) prvním pododstavci regulované povolání v hostitelském členském státě zahrnuje jednu či více regulovaných odborných činností, které nejsou součástí povolání regulovaného v členském státě původu žadatele nebo v členském státě, odkud žadatel přichází, a tento rozdíl odpovídá specifickému vzdělávání a odborné přípravě požadovaných v hostitelském členském státě a zahrnuje teoretické a/nebo praktické oblasti, které se podstatně liší od oblastí zahrnutých v diplomu definovaném v této směrnici nebo ve směrnici 89/48/EHS, předloženém žadatelem, nebo
– v případě uvedeném v čl. 3 prvním pododstavci písm. b) regulované povolání zahrnuje v hostitelském členském státě jednu nebo více regulovaných odborných činností, které nejsou součástí povolání vykonávaného žadatelem v členském státě původu nebo v členském státě, odkud žadatel přichází, a tento rozdíl odpovídá specifickému vzdělávání a odborné přípravě požadovaných v hostitelském členském státě a zahrnuje teoretické a/nebo praktické oblasti, které se podstatně liší od oblastí, na které se vztahuje doklad o vzdělání a odborné přípravě předložený žadatelem.
Pokud hostitelský členský stát využije této možnosti, musí dát žadateli právo zvolit si mezi adaptačním obdobím a zkouškou způsobilosti. Pokud hostitelský členský stát, který požaduje diplom definovaný ve směrnici 89/48/EHS nebo v této směrnici, zamýšlí zavést výjimky z práva žadatele zvolit si, použije se postup stanovený v článku 14.
Odchylně od druhého pododstavce tohoto písmene si hostitelský členský stát může vyhradit právo volby mezi adaptačním obdobím a zkouškou způsobilosti, pokud:
– jde o povolání, jehož výkon požaduje přesnou znalost vnitrostátního práva a u kterého je poskytování právních rad a/nebo pomoci týkající se vnitrostátního práva důležitým a trvalým rysem odborné činnosti, nebo
– pokud hostitelský členský stát váže přístup k povolání nebo jeho výkon na vlastnictví diplomu definovaného ve směrnici 89/48/EHS, u kterého je jednou z podmínek vydání ukončení více než tříletého postsekundárního studia nebo odpovídající délky rozvolněného studia a pokud žadatel vlastní buď diplom definovaný touto směrnicí, nebo doklad o vzdělání a odborné přípravě ve smyslu čl. 3 písm. b) prvního pododstavce a na který se nevztahuje čl. 3 písm. b) směrnice 89/48/EHS.
2. Hostitelský stát však nesmí použít ustanovení odst. 1 písm. a) a b) zároveň.
Kapitola IV
Systém
uznávání, pokud hostitelský členský stát požaduje vlastnictví diplomu a žadatel
je držitelem osvědčení nebo získal odpovídající vzdělávání
Článek 5
Pokud je
v hostitelském členském státě přístup k regulovanému povolání nebo je
jeho výkon podmíněn vlastnictvím diplomu, nesmí příslušný orgán odmítnout
povolit z důvodů neodpovídající kvalifikace státnímu příslušníkovi
členského státu přístup k uvedenému povolání nebo jeho výkon za stejných
podmínek jaké platí pro jeho vlastní státní příslušníky:
a) jestliže žadatel vlastní osvědčení
požadované v jiném členském státě pro přístup ke stejnému povolání a jeho
výkon na jeho území a takové osvědčení bylo vydáno v členském státě, nebo
b) jestliže žadatel vykonával stejné
povolání na plný úvazek po dobu dvou let během předchozích deseti let
v jiném členském státě, který toto povolání nereguluje ve smyslu
čl. 1 písm. e) a čl. 1 písm. f) prvního pododstavce, a
tento žadatel vlastní doklad o vzdělání a odborné přípravě:
– který byl udělen příslušným orgánem členského státu určeným v souladu s právními a správními předpisy tohoto státu a
– ze kterého vyplývá, že jeho držitel po ukončení středoškolského studia dokončil:
buď odborné vzdělávání nebo přípravu jiné, než jsou uvedené v písmenu a), ve vzdělávacím zařízení, nebo při zaměstnání, nebo kombinované studium ve vzdělávacím zařízení a při zaměstnání a popřípadě doplněné zkušební nebo odbornou praxí, která je součástí tohoto studia,
nebo zkušební či odbornou praxi, která je součástí středoškolského studia, nebo
– ze kterého vyplývá, že jeho držitel po ukončení středoškolského studia technické či odborné povahy dokončil, je-li to třeba,:
buď
odborné vzdělávání nebo přípravu, které jsou uvedeny v předchozí odrážce,
nebo
zkušební či odbornou praxi, která je součástí středoškolského studia technické
či odborné povahy a
– který připravil držitele pro výkon tohoto povolání.
Výše uvedená
dvouletá odborná praxe však nesmí být požadována, pokud byl doklad o vzdělání a
odborné přípravě držený žadatelem a uvedený v tomto písmenu vydán po
ukončení regulovaného vzdělávání a odborné přípravy.
Přesto může
hostitelský členský stát požadovat, aby žadatel splnil adaptační období
nepřesahující tři roky, nebo aby složil zkoušku způsobilosti. Hostitelský stát
musí dát žadateli právo zvolit si mezi adaptačním obdobím a zkouškou
způsobilosti.
Pokud
hostitelský členský stát zamýšlí zavést výjimky z práva žadatele zvolit si
adaptační období nebo zkoušku způsobilosti, použije se postup stanovený
v článku 14.
Kapitola V
Systém
uznávání, pokud hostitelský členský stát požaduje vlastnictví osvědčení
Článek 6
Pokud je
v hostitelském členském státě přístup k regulovanému povolání nebo
jeho výkon podmíněn vlastnictvím osvědčení, nesmí příslušný orgán odmítnout
povolit z důvodů neodpovídající kvalifikace státnímu příslušníku členského
státu přístup k uvedenému povolání nebo jeho výkon za stejných podmínek,
které platí pro jeho vlastní státní příslušníky:
a) jestliže žadatel vlastní diplom
definovaný touto směrnicí nebo směrnicí 89/48/EHS, nebo osvědčení
požadované v jiném členském státě pro přístup k dotyčnému povolání a
pro jeho výkon na území tohoto státu a takovýto diplom byl vydán
v členském státě, nebo
b) jestliže žadatel vykonával dotyčné
povolání na plný úvazek po dobu dvou let, nebo po odpovídající dobu na částečný
úvazek, během předchozích deseti let v jiném členském státě, který
nereguluje toto povolání ve smyslu čl. 1 písm e) a čl. 1
písm. f) prvního pododstavce a vlastní doklad o vzdělání a odborné
přípravě, který
– byl vydán příslušným orgánem v členském státě určeným v souladu s právními a správními předpisy tohoto státu a
– ze kterého vyplývá, že jeho držitel úspěšně ukončil postsekundární studium, jiné než uvádí čl. 1 písm. a) druhá odrážka směrnice 89/48/EHS, nejméně jednoleté nebo odpovídající délce rozvolněného studia, u něhož je jako obecné pravidlo jednou z podmínek přijetí úspěšné ukončení středoškolského studia požadovaného pro zahájení vysokoškolského studia, a také odborné přípravy, která je zařazena do uvedeného postsekundárního studia, nebo
– ze kterého vyplývá, že jeho držitel po ukončení středoškolského studia dokončil:
buď odborné vzdělávání nebo přípravu jiné než jsou uvedené v písmenu a), ve vzdělávacím zařízení, nebo při zaměstnání, nebo kombinované studium ve vzdělávacím zařízení a při zaměstnání a popřípadě doplněné zkušební nebo odbornou praxí, která je součástí tohoto studia,
nebo
zkušební či odbornou praxi, která je součástí středoškolského studia, nebo
– ze kterého vyplývá, že jeho držitel po ukončení středoškolského studia technické či odborné povahy dokončil, je-li třeba:
buď
odborné vzdělávání nebo přípravu, jež jsou uvedené v předchozí odrážce,
nebo
období zkušební či odborné praxe, která je součástí středoškolského studia
technické či odborné povahy a
– který připravil držitele pro výkon tohoto povolání.
Výše uvedená dvouletá odborná praxe však nesmí být požadována, pokud doklad o vzdělání držený žadatelem a uvedený v tomto písmenu byl vydán po ukončení regulovaného vzdělávání a odborné přípravy.
c) jestliže žadatel, který nevlastní žádný diplom, osvědčení či jiný doklad o vzdělání a odborné přípravě ve smyslu čl. 3 písm. b) nebo písm. b) tohoto článku, vykonával dotyčné povolání na plný úvazek po tři po sobě jdoucí roky nebo po odpovídající dobu na částečný úvazek během předchozích deseti letech v jiném členském státě, který nereguluje toto povolání ve smyslu čl. 1 písm. e) a čl. 1 písm. f) prvního pododstavce.
Stejně jako
doklady o vzdělání a odborné přípravě ve smyslu písm. b) prvního
pododstavce se posuzují následující doklady: jakýkoli doklad o vzdělaní a
odborné přípravě, nebo jakýkoli soubor takových dokladů, vydaný příslušným
orgánem v členském státě, pokud je vydán po úspěšném ukončení vzdělávání a
odborné přípravy získaných ve Společenství a je uznán tímto členským státem
jako doklad rovnocenné úrovně, za předpokladu, že ostatním členským státům a
Komisi bylo toto uznání oznámeno.
Článek 7
Aniž je dotčen
článek 6 hostitelský členský stát může také požadovat, aby žadatel:
a) absolvoval adaptační období nepřesahující dva roky nebo složil zkoušku způsobilosti, pokud se vzdělávání a odborná příprava, které žadatel absolvoval v souladu s čl. 6 prvním pododstavcem písm. a) nebo b), týká teoretických či praktických oblastí podstatně se lišících od oblastí, na které se vztahuje osvědčení požadované v hostitelském členském státě, nebo pokud se liší oblasti činnosti charakterizované v hostitelském členském státě specifickým vzděláváním a odbornou přípravou týkající se teoretických či praktických oblastí podstatně se lišících od těch, na které se vztahuje žadatelův doklad o vzdělání.
Využije-li
hostitelský členský stát této možnosti, musí poskytnout žadateli právo zvolit
si mezi adaptačním obdobím a zkouškou způsobilosti. Pokud členský stát
požadující osvědčení zamýšlí zavést výjimku z práva žadatele zvolit si,
použije se postup stanovený v článku 14;
b) absolvoval adaptační období nepřesahující dva roky nebo složit zkoušku způsobilosti, pokud v případech uvedených v čl. 6 prvním pododstavci písm. c), žadatel nevlastní diplom, osvědčení nebo jiný doklad o vzdělání a odborné přípravě. Hostitelský členský stát si může vyhradit právo volby mezi adaptačním obdobím a zkouškou způsobilosti.
Kapitola VI
Zvláštní
systémy uznávání dalších kvalifikací
Článek 8
Pokud je
v hostitelském členském státě přístup k regulovanému povolání nebo je
jeho výkon podmíněn vlastnictvím osvědčení způsobilosti nesmí příslušný orgán
odmítnout povolit z důvodů neodpovídající kvalifikace státnímu příslušníku
členského státu přístup k tomuto povolání nebo jeho výkon za stejných
podmínek, jaké platí pro jeho vlastní státní příslušníky:
a) jestliže žadatel vlastní osvědčení způsobilosti požadované v jiném členském státě pro přístup ke stejnému povolání a pro jeho výkon na jeho území a toto osvědčení je vydáno členským státem; nebo
b) jestliže
žadatel prokáže kvalifikace získané v jiném členském státě,
které poskytují
záruky, zejména v oblasti zdraví, bezpečnosti, ochrany životního prostředí
a ochrany spotřebitele, rovnocenné těm, které požadují právní a správní
předpisy hostitelského členského státu.
Jestliže žadatel
neprokáže vlastnictví takového osvědčení nebo kvalifikace, použijí se právní a
správní předpisy hostitelského členského státu.
Článek 9
Pokud je v hostitelském členském státě přístup k regulovanému povolání a jeho výkon podmíněn pouze vlastnictvím dokladu o vzdělání prokazujícím obecné vzdělávání na základní nebo střední úrovni, nesmí příslušné orgány odmítnout povolit z důvodů neodpovídající kvalifikace státnímu příslušníkovi členského státu přístup k tomuto povolání a jeho výkon za stejných podmínek, jaké platí pro jeho vlastní státní příslušníky, vlastní-li žadatel doklad o vzdělání odpovídající úrovně vydaný v jiném členském státě.
Tento doklad o
vzdělání musí být vydán příslušným orgánem v uvedeném členském státě
určeným v souladu s jeho právními a správními předpisy.
Kapitola VII
Ostatní
opatření napomáhající účinnému výkonu svobody usazování, volnému pohybu služeb
a zaměstnanců
Článek 10
1. Pokud příslušné orgány hostitelského členského státu požadují na osobách, které usilují o přístup k regulovanému povolání, důkaz bezúhonnosti nebo dobré pověsti nebo důkaz, že na jejich majetek nebyl vyhlášen konkurz, nebo že jim nebyl pozastaven či zakázán výkon tohoto povolání z důvodů závažného profesního pochybení nebo trestného činu, musí tento hostitelský členský stát přijmout jako dostatečný důkaz, pokud se týká výkonu povolání státních příslušníků členských států na jeho území, předložení dokladů vydaných příslušnými orgány členského státu původu nebo v členském státě, odkud přichází cizí státní příslušník, a prokazujících, že výše uvedené podmínky jsou splněny.
Pokud příslušné orgány členského státu původu nebo členského státu, odkud přichází cizí státní příslušník, nevydávají doklady uvedené v prvním pododstavci, jsou nahrazeny místopřísežným prohlášením – nebo v členských státech, kde nelze učinit místopřísežné prohlášení, čestným prohlášením – učiněným dotyčnou osobou před příslušným soudním či správním orgánem, nebo popřípadě před notářem nebo příslušnou profesní organizací členského státu původu nebo členského státu, odkud osoba přichází; tento orgán nebo notář vydají osvědčení, které prokazuje pravost místopřísežného nebo čestného prohlášení.
2. Pokud příslušný orgán hostitelského členského státu požaduje od státních příslušníků uvedeného členského státu, kteří usilují o přístup k regulovanému povolání nebo o jeho výkon, vyjádření o tělesném a duševním zdraví, přijme za dostatečný důkaz v tomto smyslu doklad, který se v těchto případech vydává a požaduje v členském státě původu cizího státního příslušníka nebo v členském státě, odkud přichází.
Pokud členský
stát původu nebo členský stát, odkud cizí státní příslušník přichází,
nepožadují žádné požadavky této povahy pro přístup k dotyčnému povolání a
pro jeho výkon, hostitelský členský stát přijme od těchto státních příslušníků
vyjádření vydané příslušným orgánem v uvedeném státě, které odpovídá
vyjádření vydávanému v hostitelském členském státě.
3. Příslušný orgán hostitelského členského státu může požadovat, aby doklady a vyjádření uvedené v odstavcích 1 a 2 byly předloženy nejpozději do 3 měsíců ode dne jejich vydání.
4. Pokud příslušný orgán hostitelského
členského státu požaduje na státních příslušnících uvedeného členského státu,
kteří usilují o přístup k regulovanému povolání nebo o jeho výkon, aby
učinili místopřísežné nebo čestné prohlášení, a tam, kde státní příslušníci
jiných členských států takové místopřísežné nebo čestné prohlášení nemohou
učinit, zajistí tento orgán, aby byla dotyčné osobě nabídnuta vhodná a
odpovídající formulace místopřísežného nebo čestného prohlášení.
Článek 11
1. Příslušné orgány hostitelských členských států musí uznat právo státních příslušníků členských států, kteří splnili podmínky pro přístup k regulovanému povolání a pro jeho výkon na jejich území, užívat profesní označení hostitelského členského státu odpovídající uvedenému povolání.
2. Příslušný orgán hostitelského
členského státu musí uznat právo státních příslušníků členských států, kteří
splnili podmínky pro přístup k regulovanému povolání a pro jeho výkon na
jeho území, na užívání jejich přípustných akademických titulů členského státu
jejich původu nebo členského státu, odkud přicházejí, a popřípadě zkratek
těchto titulů, v jazyce uvedeného státu. Hostitelský členský stát může
požadovat, aby tento titul byl doprovázen názvem a sídlem zařízení nebo
zkušební komise, které jej vydaly.
3. Pokud je v hostitelském členském
státě povolání regulováno sdružením nebo organizací uvedenou v čl. 1
písm. f), jsou státní příslušníci členských států oprávněni užívat
profesní označení nebo jeho zkratku udělované uvedenou organizací nebo
sdružením jen tehdy, prokážou-li členství v takové organizaci nebo
sdružení.
Pokud tato
společnost nebo organizace podmiňují členství určitými kvalifikačními
požadavky, mohou je použít na státní příslušníky ostatních členských států,
kteří držiteli diplomu ve smyslu čl. 1 písm. a), osvědčení ve smyslu
čl. 1 písm. b) nebo doklad o vzdělání a odborné přípravě nebo
kvalifikaci ve smyslu čl. 5 prvního pododstavce písm. b) nebo článku
9, pouze v souladu s touto směrnicí, zejména s články 3, 4 a 5.
Článek 12
1. Hostitelský členský stát přijme jako důkaz toho, že podmínky stanovené v článcích 3 až 9 jsou splněny, doklady vydané příslušnými orgány členských států, které musí dotyčná osoba předložit spolu s žádostí o výkon dotyčného povolání.
2. Řízení o posouzení žádosti o výkon
regulovaného povolání musí být ukončeno co nejdříve a výsledek musí být sdělen
spolu s odůvodněným rozhodnutím příslušného orgánu hostitelského členského
státu nejpozději do 4 měsíců po předložení všech dokladů týkajících
se dotyčné osoby. Proti tomuto rozhodnutí nebo proti tomu, že nebylo
vydáno, je přípustný opravný prostředek k soudu v souladu
s vnitrostátními právními předpisy.
Kapitola VIII
Postup
koordinace
Článek 13
1. Členský stát určí ve lhůtě stanovené v článku 17 příslušné orgány zmocněné přijímat žádosti a rozhodnutí podle této směrnice. Uvědomí o tom ostatní členské státy a Komisi.
2. Každý členský stát jmenuje osobu
odpovědnou za koordinaci činností orgánů uvedených v odstavci 1 a uvědomí
o tom ostatní členské státy a Komisi. Úkolem této osoby je podporovat jednotné
uplatňování této směrnice na všechna dotyčná povolání. Tento koordinátor je
členem koordinační skupiny zřízené pod záštitou Komise podle čl. 9
odst. 2 směrnice 89/48/EHS.
Koordinační
skupina zřízená podle výše zmíněného ustanovení směrnice 89/48/EHS má také za úkol:
– usnadnit provádění této směrnice,
– shromažďovat všechny užitečné informace pro její uplatňování v členských státech, zejména informace týkající se vypracování informačního seznamu regulovaných povolání a rozdílů mezi kvalifikacemi udělovanými v členských státech s cílem pomoci příslušným orgánům členských států při hodnocení případných podstatných odlišností.
Skupina může být
také konzultována Komisí o uvažovaných změnách stávajícího systému.
3. Členské státy přijmou opatření k poskytování nezbytných informací o uznávání diplomů a osvědčení a o dalších podmínkách, jimiž se řídí přístup k regulovaným povoláním v rámci této směrnice. Pro splnění tohoto úkolu mohou využít stávající informační sítě a popřípadě odpovídající profesní sdružení a organizace. Komise učiní nezbytná opatření k zabezpečení rozvoje a koordinace předávání nezbytných informací.
Kapitola IX
Postup
pro výjimku z práva volby mezi adaptačním obdobím a zkouškou způsobilosti
Článek 14
1. Pokud členský stát navrhne podle druhé věty čl. 4 odst. 1 písm. b) druhého pododstavce, čl. 5 třetího pododstavce nebo podle druhé věty čl. 7 písm. a) druhého pododstavce neudělit žadatelům právo volby mezi adaptačním obdobím a zkouškou způsobilosti, sdělí neprodleně Komisi návrh ustanovení. Zároveň sdělí Komisi, z jakých důvodů je přijetí takového ustanovení nezbytné.
Komise
neprodleně sdělí ostatním členským státům jakýkoli návrh, který obdržela; může
také návrh konzultovat s koordinační skupinou uvedenou v čl. 13
odst. 2.
2. Aniž je dotčena možnost Komise a ostatních členských států vyjádřit se k návrhu, může členský stát přijmout dotyčné ustanovení pouze tehdy, jestliže Komise nepřijme opačné rozhodnutí do tří měsíců.
3. Na žádost členského státu nebo Komise
jim členské státy neprodleně sdělí konečné znění ustanovení vyplývajícího
z uplatňování tohoto článku.
Kapitola X
Postup
pozměňování příloh
Článek 15
1. Seznamy oborů vzdělávání a odborné přípravy uvedené v přílohách C a D mohou být pozměňovány na základě odůvodněné žádosti jakéhokoli dotyčného členského státu určené Komisi. Všechny potřebné informace a zejména znění příslušných ustanovení vnitrostátních právních předpisů jsou připojeny k tomuto návrhu. Členský stát, který podá žádost, uvědomí také ostatní členské státy.
2. Komise přezkoumá dotyčný obor
vzdělávání a odborné přípravy a obory požadované v ostatních členských
státech. Zejména ověří, zda kvalifikace vyplývající z dotyčného oboru
poskytuje držiteli:
– úroveň odborného vzdělávání srovnatelně vysokou s úrovní postsekundárního studia uvedeného v čl. 1 písm. a) prvním pododstavci druhé odrážce bodě i),
– obdobnou úroveň odpovědnosti a činnosti.
3. Komisi je napomocen výbor složený ze zástupců členských států, kterému předsedá zástupce Komise.
4. Zástupce Komise předloží výboru návrh opatření, která mají být přijata. Výbor zaujme stanovisko k návrhu ve lhůtě, kterou může předseda stanovit podle naléhavosti věci. Stanovisko se přijímá většinou stanovenou v čl. 148 odst. 2 Smlouvy pro přijímání rozhodnutí, která má Rada přijímat na návrh Komise. Hlasům zástupců členských států ve výboru je přidělena váha stanovená v uvedeném článku. Předseda nehlasuje.
5. Komise přijme opatření, která mají
okamžitou účinnost. Pokud však tato opatření nejsou v souladu se
stanoviskem výboru, sdělí je Komise neprodleně Radě. v tomto případě může
Komise nejvýše o dva měsíce odložit účinnost opatření, o kterých rozhodla.
6. Rada může kvalifikovanou většinou ve
lhůtě stanovené v předchozím odstavci přijmout jiné rozhodnutí.
7. Komise uvědomí dotyčné členské státy
o rozhodnutí a ve vhodných případech zveřejní pozměněný seznam v Úředním věstníku Evropských společenství.
Kapitola XI
Ostatní
ustanovení
Článek 16
Po uplynutí
lhůty stanovené v článku 17 předloží členské státy Komisi každé dva roky
zprávu o použití zavedené úpravy.
Kromě obecných
poznámek tato zpráva obsahuje statistický přehled přijatých rozhodnutí a popis
hlavních problémů vyplývajících z uplatňování této směrnice.
Článek 17
1. Členské státy přijmou nejpozději do 18. června 1994 právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.
Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat
odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním
vyhlášení. Způsob odkazu si určí členské státy.
2. Členské
státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů,
které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.
Článek 18
Nejpozději do
pěti let po datu stanoveném v článku 17 předloží Komise Evropskému
parlamentu, Radě a Hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o pokroku při
uplatňování této směrnice.
Po provedení
všech nezbytných konzultací předloží Komise své závěry o všech změnách, které
musí být učiněny v této směrnici. Je-li to vhodné, předloží Komise zároveň
návrhy na zlepšení stávajících pravidel v zájmu napomáhání volnému pohybu
osob, svobodě usazování a volnému pohybu služeb.
Článek 19
Tato směrnice je
určena členským státům.
V Lucemburku dne 18. června 1992.
Za Radu
předseda
vitor
martins
PŘÍLOHA A
Seznam směrnic uvedených v čl. 2druhém pododstavci
1. 64/429/EHS1
Směrnice Rady ze dne 7. července
1964 o dosažení svobody
usazování a volného pohybu služeb pro samostatně výdělečné činnosti ve
zpracovatelských odvětvích oddílů 23 - 40 ISIC (průmysl a řemesla)
64/427/EHS2
Směrnice
Rady ze dne 7. července 1964, kterou se
stanoví pravidla pro přechodná opatření týkající se činností osob samostatně
výdělečně činných ve výrobních a zpracovatelských odvětvích oddílů 23 - 40 ISIC
(průmysl a řemesla)
2. 68/365/EHS3
Směrnice
Rady ze dne 15. října 1968 o
dosažení svobody usazování a volného pohybu služeb pro samostatně výdělečné
činnosti v potravinářském průmyslu a ve výrobě nápojů (oddíly 20 a 21
ISIC)
68/366/EHS4
Směrnice
Rady ze dne 15. října 1968, kterou se stanoví pravidla pro přechodná opatření v oblasti
samostatně výdělečných činností v potravinářském průmyslu a ve výrobě nápojů
(oddíly 20 a 21 ISIC)
3. 64/223/EHS5
Směrnice
Rady ze dne 25. února 1964 o dosažení svobody usazování a volného pohybu služeb pro činnosti ve
velkoobchodu
64/224/EHS6
Směrnice
Rady ze dne 25. února 1964 o dosažení svobody usazování a volného pohybu služeb pro
zprostředkovatelské činnosti v obchodu, průmyslu a řemeslné výrobě
64/222/EHS7
Směrnice
Rady ze dne 25. února 1964, kterou se stanoví pravidla pro přechodná opatření
v oblasti činností ve velkoobchodě a zprostředkovatelských činností v obchodu,
průmyslu a řemeslné výrobě
4. 68/363/EHS8
Směrnice Rady ze dne 15. října 1968 o dosažení svobody usazování a volného pohybu služeb pro samostatně výdělečné činnosti v maloobchodě (skupina 612 ISIC)
68/364/EHS9
Směrnice
Rady ze dne 15. října 1968,
kterou se stanoví pravidla pro přechodná opatření pro samostatně výdělečné
činnosti v maloobchodě (skupina 612 ISIC)
5. 70/522/EHS10
Směrnice
Rady ze dne 30. listopadu 1970 o dosažení svobody usazování a volného
pohybu služeb pro samostatně výdělečné činnosti osob ve velkoobchodě s uhlím a zprostředkovatelské
činnosti zprostředkovatelů v obchodě s uhlím (třída 6112 ISIC)
70/523/EHS11
Směrnice
Rady ze dne 30. listopadu 1970, kterou se stanoví pravidla pro přechodná opatření v oblasti samostatně
výdělečných činností osob ve velkoobchodě s uhlím a zprostředkovatelských
činností ve velkoobchodě s uhlím (třída 6112 ISIC)
6. 74/557/EHS12
Směrnice
Rady ze dne 4. června 1974 o
dosažení svobody usazování a volného pohybu služeb pro samostatně výdělečné
činnosti a zprostředkovatelské činnosti v obchodě s toxickými látkami
a jejich distribuci
74/556/EHS13
Směrnice
Rady ze dne 4. června 1974,
kterou se stanoví pravidla pro přechodná opatření v oblasti obchodu
s toxickými látkami a jejich distribuce a v oblasti činností
zahrnujících odborné používání takových látek, včetně zprostředkovatelských
činností
7. 68/367/EHS14
Směrnice Rady ze dne
15. října 1968 o dosažení
svobody usazování a volného pohybu služeb pro samostatně výdělečné činnosti v
oblasti osobních služeb (oddíl 85 ISIC)
1. Restaurace a prodej nápojů
(skupina 852 ISIC)
2. Hotely a obdobná zařízení,
kempy (skupina 853 ISIC)
68/368/EHS15
Směrnice Rady ze dne
15. října 1968, kterou se
stanoví pravidla pro přechodná opatření pro samostatně výdělečné činnosti
v oblasti osobních služeb (oddíl 85 ISIC)
1. Restaurace a prodej nápojů
(skupina 852 ISIC)
2. Hotely a obdobná zařízení, kempy (skupina
853 ISIC)
8. 77/92/EHS16
Směrnice
Rady ze dne 13. prosince 1976 o opatřeních k usnadnění účinného výkonu svobody usazování a volného
pohybu služeb u činnosti pojišťovacích agentů a makléřů (skupina 630
ISIC), a zejména o přechodných
opatřeních ohledně těchto činností
9. 82/470/EHS17
Směrnice
Rady ze dne 29. června 1982 o opatřeních k usnadnění účinného výkonu svobody usazování a volného
pohybu služeb pro samostatně výdělečné činnosti související s činnostmi
dopravců, cestovních kanceláří (skupina 718 ISIC) a skladovatelů (skupina 720
ISIC)
10. 82/489/EHS18
Směrnice
Rady ze dne 19. července 1982 o opatřeních k usnadnění účinného výkonu práva usazování a volného
pohybu služeb kadeřníků
11. 75/368/EHS19
Směrnice
Rady ze dne 16. června 1975 o opatřeních k usnadnění účinného výkonu svobody usazování a volného
pohybu služeb pro různé činnosti (oddíl 01 až 85 ISIC), a zejména o přechodných
opatřeních pro tyto činnosti
12. 75/369/EHS20
Směrnice Rady ze dne 16. června 1975
o opatřeních k usnadnění
účinného výkonu svobody usazování a volného pohybu služeb pro činnosti
vykonávané ambulatně, a zejména o přechodných opatřeních pro tyto činnosti
Poznámka
Některé z výše
vyjmenovaných směrnic byly doplněny akty o přistoupení Dánska, Irska a Velké
Británie (Úř. věst. č. L 73, 27. 3. 1972), Řecka (Úř. věst. č. L 291,
19. 11. 1979) a Španělska a Portugalska ( Úř. věst. č. L 302,
15. 11. 1985).
PŘÍLOHA B
Seznam směrnic uvedených v čl. 2 třetím pododstavci
Jsou to směrnice
vyjmenované v příloze A v bodech 1 až 7, s výjimkou směrnice
74/556/EHS uvedené v bodě 6.
PŘÍLOHA C
Seznam oborů
vzdělávání a odborné přípravy, které mají zvláštní strukturu, uvedených
v čl. 1 písm. a) prvním pododstavci druhé odrážce bodě ii)
1.
Oblast
zdravotnická a péče o dítě
V
Německu
odborná příprava pro povolání:
– dětská
sestra, pracovník v péči o dítě („Kinderkrankenschwester/Kinderkrankenpfleger“),
– rehabilitační pracovník („Krankengymnast(in)“),
– ergoterapeut („Beschaeftigungs, Arbeitstherapeut(in)“),
– logoped („Logopaede/Logopaedin“),
– ortopedický protetik („Orthoptist( in)“),
– státem uznaný vychovatel („Staatlich anerkannte(r) Erzieher(in)“),
– státem uznaný učitel zvláštní školy („Staatlich anerkannte(r) Heilpaedagoge(in)“).
V Itálii
odborná příprava pro povolání:
– zubní technik („odontotecnico“),
– oční optik („ottico“),
– pedikér („podologo“).
V Lucembursku:
odborná příprava pro povolání:
– radiologický laborant („assistant(e) technique médical(e) en radiologie“),
– zdravotní laborant („assistant(e) technique médical(e) de laboratoire“),
– sestra pro psychiatrii („infirmier(iére) psychiatrique“),
– zdravotnický asistent na chirurgii („assistant(e) technique médical(e) en chirurgie“)
– dětská sestra, pracovník v péči o dítě („infirmier(iére) puériculteur(trice)“),
– zdravotní sestra na anesteziologii („infirmier(iére) anesthésiste“),
– diplomovaný masér („masseur(euse) diplômé(e)“),
– vychovatel („éducateur(trice)“),
které představují obory vzdělávání a odborné přípravy v celkové délce nejméně třináct let zahrnující:
– buď nejméně tříletou odbornou přípravu v odborné škole ukončenou zkouškou, v některých případech doplněnou jednoletým nebo dvouletým specializačním studiem ukončeným zkouškou,
– nebo nejméně dvouapůlleté vzdělávání v odborné škole ukončené zkouškou a doplněné alespoň šestiměsíční odbornou praxí nebo alespoň šestiměsíční stáží ve schváleném zařízení,
– nebo nejméně dvouleté vzdělávání v odborné škole ukončené zkouškou a doplněné alespoň jednoletou odbornou praxí nebo alespoň jednoletou stáží ve schváleném zařízení.
2.
Obor mistra
řemesel („Mester“/„Meister“/„Maitre“), který představuje obory vzdělávání a
odborné přípravy týkající se řemeslných dovedností, na které se nevztahují
směrnice vyjmenované v příloze A
V Dánsku
odborná příprava pro povolání:
– optometrik („optometrist“),
toto studium trvá celkem čtrnáct let, včetně pětileté odborné přípravy rozdělené na dva a půl roku teoretického vzdělávání zajišťovaného zařízením pro odbornou přípravu a dva a půl roku praktické přípravy na pracovišti, a je ukončeno uznávanou zkouškou týkající se řemesla a udělující právo užívat titul „Mester“;
– ortopedický technik („Ortopaedimekaniker“)
toto studium trvá celkem dvanáct a půl roku, včetně odborné přípravy v délce tři a půl roku rozdělené na šest měsíců teoretického vzdělávání v zařízení pro odbornou přípravu a tříletou praktickou přípravu na pracovišti, a je ukončeno uznávanou zkouškou týkající se řemesla a potvrzující právo užívat titul „Mester“;
– ortopedický obuvník („ortopaediskomager“),
toto studium trvá celkem třináct a půl roku, včetně odborné přípravy v délce čtyř a půl roku rozdělené na dvouleté teoretické vzdělávání v zařízení pro odbornou přípravu a dvouapůlleté praktické přípravy na pracovišti, a je ukončen uznávanou zkouškou týkající se řemesla a udělující právo užívat titul „Mester“.
V Německu
odborná příprava pro povolání:
– oční optik („Augenoptiker“),
– zubní technik („Zahntechniker“),
– bandážista („Bandagist“),
– výrobce pomůcek pro sluchově postižené („Hoergeraete – Akustiker“),
– ortopedický technik („Orthopaedimechaniker“),
– ortopedický obuvník („Orthopaedischumacher“).
V Lucembursku
odborná příprava pro povolání:
– oční optik („opticien“),
– zubní technik („mécanicien dentaire“),
– výrobce pomůcek pro sluchově postižené („audioprothésiste“),
– ortopedický protetik/bandážista („mécanicien orthopédiste/bandagiste“),
– ortopedický obuvník („orthopédiste-cordonnier“).
Toto studium trvá celkem čtrnáct let, včetně nejméně pěti let odborné přípravy podle strukturované osnovy získávané částečně na pracovišti a zčásti zajišťované zařízením pro odbornou přípravu, a je ukončeno zkouškou, jejíž úspěšné složení je nezbytné pro výkon činnosti založené na dovednostech, ať již jako samostatně výdělečně činné osoby či jako zaměstnance se srovnatelnou odpovědností.
3.
Oblast
námořnictví
a) Námořní doprava
V Dánsku
odborná příprava pro povolání:
– kapitán lodi („skibsfoerer“),
– první důstojník („overstyrmand“),
– kormidelní poddůstojník, palubní důstojník („enestyrmand, vagthavende styrmand“),
– palubní důstojník („vagthavende styrmand“)
– lodní strojník („maskinchef“)
– první strojní důstojník („1. maskinmester“)
– první strojní důstojník/palubní strojní důstojník („1. maskinmester/vagthavende maskinmester“)
V Německu
odborná příprava pro povolání:
– kapitán lodi velké pobřežní plavby („Kapitaen AM“),
– kapitán lodi pobřežní plavby („Kapitaen AK“),
– palubní důstojník lodi velké pobřežní plavby („Nautischer schiffsoffizier AMV“),
– palubní důstojník lodi pobřežní plavby („Nautischer schiffsoffizier AKW“),
–
první strojní důstojník, třídy C („Schiffsbetriebstechniker
CT“),
– lodní mechanik, třídy C („Schiffmaschinist Cma – Leiter von Maschinanlagen“),
– strojní důstojník, třídy C („Schiffsbetribstechniker CTW“),
– lodní mechanik, třídy C („Schiffsmaschinist CmaW“),
– lodní mechanik – jediný strojní důstojník („Technischer Alleinoffizier“).
V Itálii
odborná příprava pro povolání:
– palubní důstojník („ufficiale di coperta“),
– strojní důstojník („ufficiale di macchina“).
V
Nizozemsku
odborná příprava pro povolání:
– první palubní důstojník (loď pro pobřežní plavbu) (s doplňkovou přípravou) („stuurman kleine handelsvart- met aanvullig“)
– diplomovaný strojník („diploma motordrijver“),
která představuje odbornou přípravu:
– v Dánsku devět let základního vzdělávání následovaného základní odbornou přípravou a/nebo službou na moři trvající sedmnáct až třicet šest měsíců doplněnou:
– u palubních důstojníků jednoletou specializovanou odbornou přípravou,
– u ostatních tříletou specializovanou odbornou přípravou,
– v Německu trvající celkem čtrnáct až osmnáct let, včetně tříleté základní odborné přípravy a jednoleté služby na moři, po níž následují jeden nebo dva roky specializované odborné přípravy doplněné popřípadě dvouletou odbornou praxí v navigaci,
– v Itálii trvající celkem třináct let, z nichž je alespoň pět let profesní přípravy zakončené zkouškou popřípadě doplněné stáží,
– v Nizozemsku zahrnující čtrnáct let studia, ze kterého alespoň dva roky probíhají ve specializovaných zařízeních pro odbornou přípravu doplněnou dvanáctiměsíční stáží,
a které jsou uznány Mezinárodní úmluvou STCW (Mezinárodní úmluva o normách výcviku, kvalifikace a strážní službě námořníků, 1978).
b) Námořní rybolov
V Německu
odborná příprava pro povolání:
– kapitán, hlubinný rybolov („Kapitaen BG/Fischerei“),
– kapitán, pobřežní rybolov („Kapitaen BK/Fischerei“),
– palubní důstojník lodi určené pro hlubinný rybolov („Nautischer Schiffsoffizier BGW/Fischerei“),
– palubní důstojník lodi určené pro pobřežní rybolov („ Nautischer Schiffsoffizier BKW/Fischerei“).
V Nizozemsku
odborná příprava pro povolání:
– první strojní důstojník v („stuurman werktuigkundige V“),
– strojní důstojník IV rybářské lodi („Werktuigkindige IV visvaart“),
– první důstojník IV rybářské lodi („Stuurman IV visvaart“),
– první strojní důstojník VI („Stuurman werktuigkundige VI“),
která představuje odbornou přípravu:
– v Německu o celkové délce čtrnáct až osmnáct let, včetně tříleté základní odborné přípravy a jednoleté služby na moři, po níž následuje jeden nebo dva roky specializované odborné přípravy doplněné popřípadě dvouletou odbornou praxí v navigaci,
– v Nizozemsku zahrnující třináct až patnáct let studia, ze kterého alespoň dva roky probíhají ve specializovaných odborných školách doplněné dvanáctiměsíční odbornou praxí,
a
je uznané Úmluvou Torremolinos (Mezinárodní úmluva o bezpečnosti rybářských
plavidel z roku 1977).
4.
Technická
oblast
V Itálii
odborná příprava pro povolání:
– geodet („geometra“),
– zemědělský technik („perito agrario“),
– účetní („regioniero“) a účetní znalec („perito commerciale“),
– sociálněprávní poradce („consulente del lavoro“),
která představuje střední technické studium o celkové délce nejméně třináct let, zahrnující osm let povinné školní docházky následované pěti lety středoškolského studia včetně tříletého odborného studia, ukončené zkouškou na technický Baccaulaureat a doplněné:
– u geodetů:
buď nejméně dvouletou stáží v příslušném provozu,
nebo
pětiletou odbornou praxí, a
– u zemědělských techniků, účetních, účetních znalců a sociálněprávních poradců splněním dvouleté stáže,
ukončená státní zkouškou.
V Nizozemsku
odborná příprava pro povolání:
– soudní vykonavatel („Gerechtsdeurwaarder“),
která
představuje studium a odbornou přípravu o celkové délce devatenáct let
skládající se z osmi let povinné školní docházky, následované osmi lety
středoškolského vzdělávání včetně čtyř let technického vzdělávání ukončeného
státní zkouškou a doplněné tříletou teoretickou a praktickou odbornou
přípravou.
5.
Studium ve
Spojeném království schválené jako Národní profesní kvalifikace („National
Vocational Qualifications“) nebo jako Skotské profesní kvalifikace („Scottish
Vocational Qualifications“)
odborná příprava pro povolání
– zdravotní laborant („Medical laboratory scientific officer“),
– důlní elektroinženýr („Mine electrical engineer“),
– důlní inženýr („Mine mechanical engineer“),
– kvalifikovaný sociální pracovník v oblasti duševních chorob („Approved social worker – Mental Health“),
– probační úředník („Probation officer“),
– zubní lékař („Dental therapist“),
– zubní asistent („Dental hygienist“),
– oční optik („Dispensing optician“),
– správce dolu („Mine deputy“),
– konkurzní správce („Insolvency practitioner“),
– notář oprávněný k převodu nemovitostí („Licensed conveyancer“),
– protetik („Prosthetist“),
– první důstojník na nákladní/osobní lodi – bez omezení („First mate – Freight/Passenger ships – unrestricted“),
– druhý důstojník na nákladní/osobní lodi – bez omezení („Second mate – Freight/Passenger ships – unrestricted“),
– třetí důstojník na nákladní/osobní lodi – bez omezení („Third mate – Freight/Passenger ships – unrestricted“),
– palubní důstojník na nákladní/osobní lodi – bez omezení („Deck officer – Freight/Passenger ships – unrestricted“),
– strojní důstojník na nákladní/osobní lodi – neomezená oblast obchodování („Engineer officer – Freight/Passenger ships – unlimited trading area“),
– obchodní zástupce ochranné známky („Trade mark agent“),
které
vedou k získaní kvalifikací schválených jako Národní profesní kvalifikace
(„National Vocational Qualifications“) nebo potvrzených nebo uznaných za
rovnocenné Národní radou pro profesní kvalifikace („National Council for
Vocational Qualifications”), nebo ve Skotsku schválených jako Skotské profesní
kvalifikace („Scottish Vocational Qualifications“), a odpovídají úrovním 3 a 4
Národního rámce profesních kvalifikací Spojeného království („National Framework
of Vocational Qualifications“).
Tyto úrovně jsou vymezeny takto:
– úroveň 3: způsobilost vykonávat velký rozsah různých pracovních úkolů v celé řadě oblastí a většina z nich je složitá a není rutinní. Je v nich zahrnuta značná odpovědnost, samostatnost a často je požadován dozor nebo rada ostatních,
– úroveň 4: způsobilost vykonávat velký rozsah složitých technických a odborných pracovních úkolů v celé řadě oblastí a se značným stupněm osobní odpovědnosti a samostatnosti. Funkce vykonávané na této úrovni zahrnují často odpovědnost za práci vykonávanou ostatními osobami a rozdělování zdrojů.
PŘÍLOHA D
Seznam oborů vzdělávání a odborné přípravy, které mají zvláštní strukturu, uvedených v čl. 3 písm. b) prvním pododstavci třetí odrážce
Ve Spojeném království
Regulované
vzdělávání a odborná příprava vedoucí k získaní kvalifikací schválených
Národní radou pro profesní kvalifikace („National Council for Vocational
Qualifications”) jako Národní profesní kvalifikace („National Vocational
Qualifications“), nebo ve Skotsku schválených jako Skotské profesní kvalifikace
(„Scottish Vocational Qualifications“), na úrovni 3 a 4 Národního rámce
profesních kvalifikací Spojeného království („National Framework of Vocational
Qualifications“).
Tyto úrovně jsou
vymezeny takto:
– úroveň 3: způsobilost vykonávat velký rozsah různých pracovních úkolů v celé řadě oblastí a většina z nich je složitá a není rutinní. Je v nich zahrnuta značná odpovědnost, samostatnost a často je požadován dozor nebo rada ostatních,
úroveň 4: způsobilost vykonávat velký rozsah složitých technických a odborných pracovních úkolů v celé řadě oblastí a se značným stupněm osobní odpovědnosti a samostatnosti. Funkce vykonávané na této úrovni zahrnují často odpovědnost za práci vykonávanou ostatními osobami a rozdělování zdroj
[1] Úř.věst. č. C 263, 16. 10. 1989, s. 1 a
Úř.věst. č. C 217, 1. 9. 1990, s. 4.
[2] Úř.věst. č. C 149,
18. 6. 1990, s. 149, a
Úř.věst. č. C 150, 15. 6. 1992.
[3]Úř.věst. č. C 75,
26. 3. 1990, s. 11 .
[4] Úř. věst. č. L 19, 24. 1. 1989, s. 16.
[5] Úř. věst. č. L 199, 31. 7. 1985, s. 56.
1 Úř. věst. č. 117, 23. 7. 1964, s. 1880/64.
2 Úř. věst. č. 117,
23. 7. 1964, s. 1863/64. PozměněnáSměrnice ve znění
směrnicíe
69/77/EHS (Úř. věst. č. L 59, 10. 3. 1969, s. 8).
3 Úř. věst. č. L 260, 22. 10. 1968, s. 9.
4 Úř. věst. č. L 260, 22. 10. 1968, s. 12.
5 Úř. věst. č. 56, 4. 4. 1964, s. 863/64.
6 Úř. věst. č. 56, 4. 4. 1964, s. 869/64.
7 Úř. věst. č. 56, 4. 4. 1964, s. 857/64.
8 Úř. věst. č. L 260, 22. 10. 1968, s. 1.
9 Úř. věst. č. L 260, 22. 10. 1968, s. 6.
10 Úř. věst. č. L 267, 10. 12. 1970, s. 14.
11 Úř. věst. č. L 267, 10. 12. 1970, s. 18.
12 Úř. věst. č. L 307, 18. 11. 1974, s. 5.
13 Úř. věst. č. L 307, 18. 11. 1974, s. 1.
14 Úř. věst. č. L 260, 22. 10. 1968, s. 16.
15 Úř. věst. č. L 260, 22. 10. 1968, s. 19.
16 Úř. věst. č. L 26, 31. 1. 1977, s. 14.
17 Úř. věst. č. L 213, 21. 7. 1982, s. 1.
18 Úř. věst. č. L 218, 27. 7. 1982, s. 24.
19 Úř. věst. č. L 167, 30. 6. 1975, s. 22.
20 Úř. věst. č. L 167, 30. 6. 1975, s. 29.