Marie Tůmová byla dcerou Marie Čelakovské a vnučkou českého básníka, kritika a překladatele Františka Ladislava Čelakovského. Po úspěšném složení maturitní zkoušky na učitelském ústavu působila Marie Tůmová jako učitelka na několika obecných školách. Následně vyučovala na měšťanské škole dívčí na Žižkově, kde se v době první světové války vypracovala na pozici její první ředitelky. Stala se tak první ženou, která zastávala tuto funkci. Spolu s Františkou Plamínkovou působila také ve Výboru pro volební právo žen.
V roce 1907 získali muži všeobecné, rovné, přímé a tajné volební právo do říšského sněmu, a to na rozdíl od žen, které z něj byly naopak vyloučeny. Rozhodly se tedy, že si volební právo vybojují. Mnoho žen se tajně scházelo ve Výboru pro volební právo žen. Tajně proto, že ze zákona ženy nemohly vstupovat do politických spolků a ani je zakládat. Jejich činnost ve Výboru se tak pohybovala na hranici zákona. V roce 1908 a 1909 kandidovala Marie Tůmová za Výbor pro volební právo žen jako poslankyně do českého zemského sněmu. Na řečnickém stupínku často hovořila o důležitosti zapojení žen do zákonodárné práce. Její program zahrnoval cíl zlepšit péči o matky a děti, dívčí školství, ale i hospodaření se zemskou pokladnou.
Marie Tůmová se k ženské otázce vyjádřila v roce 1911 takto: "Na roveň nezletilců a slabomyslných staví ženy, kterým se s plnou důvěrou svěřuje výchova nezletilců, ošetřování slabomyslných. Na roveň marnotratníků staví ženy, jichž hospodářské ctnosti na přední místo společnost klade, v rodinách i ve spolcích.“
Tůmová byla členkou i dalších ženských spolků, například Spolku českých učitelek, Ženského klubu českého nebo Ženské národní rady. České ženské hnutí reprezentovala také mezinárodně, a to ve Stockholmu, v Římě, Bukurešti, Budapešti a Londýně. V letech 1919-1925 pracovala jako instruktorka Ministerstva školství na Podkarpatské Rusi a na Slovensku, kde se snažila zlepšit tamní poměry. V důsledku nedostatečného stravování a špatného bydlení ale onemocněla a na jaře roku 1925 zemřela.
Medailonek v PDF ke stažení ZDE
Zdroje:
TŮMOVÁ, Marie. Občanská rovnoprávnost žen. Pro volební právo žen, Knihovna Práva ženy. Brno: 1911. In: BAHENSKÁ,
Marie, Libuše HECZKOVÁ a Dana MUSILOVÁ. Ženy na stráž!: české feministické myšlení 19. a 20. století. Praha:
Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky, 2010.
GELNAROVÁ, Jitka a Ema SOUČKOVÁ, ed.
Vlastním hlasem: In her own voice. Praha: Národní muzeum, 2019.
UHROVÁ, Eva. Radostná i hořká Františka Plamínková. [s.l.]: Mediasys, 2014. 344 s. Kapitola Kandidátka na poslankyni
Marie Tůmová, s. 286–301.
Fotografie:
Marie Tůmová na skupinové fotografii ze světového kongresu Mezinárodní aliance pro volební právo žen v Budapešti v
roce 1913. Právo ženy. R.3. Č. 20. Brno: 1913.
