I když je Bílá kniha terciárního vzdělávání k neučtení, zaslouží si pozornost, protože navrhuje důležité změny.
Do poloviny září má odborná i laická veřejnost možnost zapojit se do celospolečenské diskuse nad strategickým dokumentem nazvaným Bílá kniha terciárního vzdělávání. Již z tezí předložených přesně před rokem bylo zřetelné, o jak zásadní, potřebnou a významnou studii půjde.
Pod termínem terciární vzdělávání se skrývá činnost vysokých škol a vyšších odborných škol, neboť ta zahrnuje široký sektor vzdělávací nabídky následující zpravidla po vykonání maturitní zkoušky. Dokument má 65 stran a 172 očíslovaných odstavců (pak volejte po stručné evropské ústavě či Lisabonské smlouvě!) čtivého textu obohaceného pěknými barevnými grafy a četnými tabulkami. Po zpracování připomínek bude během letošního podzimu sestavena druhá verze Bílé knihy.
K určitému rozmělnění bohužel došlo před měsícem, kdy autorský tým vydal zajímavou, leč na dalších 54 stranách rozprostřenou „přílohu" Bílé knihy. Kdo má zážitky z komprimace zásadních textů, ví, oč běží. Obzvlášť, když více slov, vět a grafů bývá povrchními pozorovateli - často totožnými s plátci odměn - hodnoceno kladněji. Na úkor sdělnosti.
Koho to zajímá
Nyní studuje v České republice na vysokých školách - bez vyšších odborných - okolo 350 tisíc studentů, jen na veřejných vysokých školách vyučuje přes 30 tisíc pedagogů a další desítky tisíc osob univerzity zaměstnávají ve svých provozech a administrativě. S rodiči studentů se tedy v hrubém součtu blížíme milionu spoluobčanů.
Ti - a potažmo všichni daňoví poplatníci by měli vědět, co se chystá a čím jsou návrhy na změny podloženy.
Často je v Bílé knize zmiňována expertiza OECD (89 stran), dokonce jako „strategický" dokument. S ním lze však zacházet jen omezeně, coby s jedním z více vstupních podkladů, vždyť pětičlenný tým OECD v Česku strávil v březnu roku 2006 jen devět dní, během nichž navštívil krátce Brno a České Budějovice, v Praze pak čtyři vysoké školy, Akademii věd ČR a několik státních institucí.
Vyšší důvěryhodnost nelze vzbudit ani materiálem „Hlavní výsledky z průzkumu názorů expertů na české vysoké školství" (37 stran), který autoři Bílé knihy zveřejnili. Průzkum byl jediný, proběhl na podzim loňského roku a již na str. 3 se dočteme: „....je třeba ještě jednou zdůraznit, že výběr respondentů nebyl v přísném slova smyslu pravděpodobnostní a že závěry tedy nelze považovat ve statistickém slova smyslu za reprezentativní."
Stát přispívá na vysoké školy celkovou částkou 24 miliard korun, aniž by měl v úmyslu ji navzdory současné inflaci navýšit. Napřesrok ani v roce 2010. S tím však Bílá kniha nepočítá, a hrozí tak zůstat jen pokusem o nástin změn a motivací nekonečných diskusí.
Navíc se stále častěji proslýchá, jak se jiní ministerští úředníci chystají předložit novelu zákona o vysokých školách ještě před druhou verzí Bílé knihy.
Ivo Mathé (1951) byl prvním generálním ředitelem České televize, a to v letech 1992-1998, zároveň působil jako viceprezident European Broadcasting Union (EBU). Po odchodu z ČT se stal vedoucím Kanceláře prezidenta republiky, kde setrval do roku 2003. Do ledna 2008 byl rektorem Akademie múzických umění.
