ADHD a SVPU (stanovisko SDN).pdf
Nastavení podpůrných opatření nezáleží na vyřčené diagnóze, ale na potřebách dítěte. Zdravotní stav dítěte může vést k různým projevům dítěte, které jsou často ve školním prostředí obtížné a lze je tedy vyhodnocovat jako nutné k podpoře a úpravě vzdělávacího procesu. Primárně tedy nevystavujeme identifikátor jako uzavřenou diagnózu, ale pomáháme si kódem pro dlouhodobý zdravotní stav nebo poruchy chování a v závěru Doporučení i Zprávy popisujeme projevy, kvůli kterým je potřeba podpůrná opatření nastavit a také co dalšího se s dítětem bude dít - např. v lednu proběhne takové a takové vyšetření a následně bude doporučení doplněno (což je i v souladu s platnou legislativou). Nemůže se stát situace, že kvůli čekání na diagnózu bude dítě ve škole bez podpory. To se týká i žáků se suspektní poruchou autistického spektra nebo dysfázií, zrakovým či sluchovým postižením apod. U mentálního postižení bez poruch chování je situace jiná a zde můžeme diagnózu udělat ve školském poradenském zařízení a musíme zohledňovat časové hledisko v průběhu diagnostického procesu (dvě psychologická vyšetření v průběhu času s rozestupem obvykle min. ½ roku).
U ADHD je situace jiná. I nadále platí, že diagnózu ADHD, resp. Poruchy pozornosti a aktivity (protože ADHD není diagnóza zapsaná v MKN 10) určuje klinický psycholog či psychiatr, tak aby zdravotník vyhodnotil, zda dítě potřebuje medikaci či nikoliv. Školské poradenské zařízení může stanovit poruchu pozornosti, která ale není totožná s ADHD, a upravit možná podpůrná opatření. Některé poruchy pozornosti stačí upravit i v rámci podpůrných opatření prvního stupně. Je nutné mít na paměti, že často uváděné ADHD v lékařských zprávách je pouze výčtem komorbidit v rámci primárních diagnóz, což je častější u poruch autistického spektra (včetně Aspergerova syndromu). Stejně často bývá ADHD uváděno u dětí s CAN (porucha attachmentu), kdy ADHD je opět vyjádření symptomatiky chování dítěte, nikoliv primární diagnóza. ADHD tedy musíme v některých případech vnímat jako zkratku popisu symptomů, které dítě provází a vlastní diagnóza není nutná.
Shrnutí:
- Školské poradenské zařízení k vystavení prvního Doporučení ke vzdělávání nepotřebuje primární diagnózu, stačí popis projevů dítěte. To se týká i práce speciálně pedagogických center, kdy pokud se diagnóza nepotvrdí, odesílá speciálně pedagogické centrum klienta až následně do pedagogicko-psychologické poradny. Pro dítě se suspektní poruchou autistického spektra je přeci výhodné, aby už co nejdříve bylo vedeno odborníky na tuto problematiku.
- Diagnózu školské poradenské zařízení potřebuje pro vřazení dítěte do školy či třídy dle § 16 odst. 9 školského zákona. Zde musí čekat nebo u mentálního postižení, poruch chování, specifických poruch učení uzavřít diagnózu samo. To se týká i vazby na úpravu výstupů vzdělávání, které nelze upravovat dříve.
- V závěrech Doporučení a Zpráv školské poradenské zařízení uvede, v jakém stavu je diagnostický proces, na co se čeká, co je očekáváno, jaká je zvažována diagnóza, uvádí se suspekce.
- Dítě posíláme na klinické vyšetření v momentě, kdy odborný pracovník školského poradenského zařízení vyhodnotí, že z něj bude mít dítě profit např. v podobě medikace, následné terapie, multidisciplinárního přístupu apod.
