Vládní koncepce vědy a výzkumu, MŠMT ČR

Petr HOLUB; moderátor
Jediné, na čem může Česká republika postavit svou budoucí prosperitu, je vzdělanost a výkony jejích vzdělaných občanů. Premiér Mirek Topolánek chce připravit podmínky k tomu, aby země dokázala schopností svých lidí využít. Proto představil reformu univerzit, která má být klíčovým krokem v budoucí ekonomické prosperitě. Uslyšíte o ní v magazínu Zaostřeno na finance, který připravuje Český rozhlas 6 a Aktuálně.cz. Pořadem provází Petr Holub. Tak jasnou představu o reformě vysokoškolského vzdělání a výzkumu na vysokých školách tato země ještě neměla. Je zapsána v takzvané Bílé knize, kterou tento týden na inovačním fóru představil premiér Mirek Topolánek s ministrem školství Ondřejem Liškou. Premiér vysvětlil, proč a čím je reforma tak důležitá.

Mirek TOPOLÁNEK; premiér; předseda strany /ODS/
Otázka vzdělání, otázka inovačního řetězce a inovačního potenciálu, otázky spojené s konkurenceschopností ukazují, že tady jsme za těch devatenáct let možná zůstali nejvíc dlužni tomu, co jaký, jaký ta země má potenciál. My jsme rozhodli někdy v březnu 2007 o tom, že ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zpracuje Bílou knihu, která má identifikovat hlavní problémy, má identifikovat hlavní bariéry a má navrhnout koncepční řešení celého systému. Je třeba říct, že reforma terciárního vzdělávání nemůže být vytržena od reformy kurikulární, která se týká středního a základního školství a nemůže být odtržena od reformy výzkumu a vývoje, kterou jsme nedávno schválili ve vládě. Ty věci spolu velmi úzce souvisí. Kdybych měl říct klíčová tři slova, která charakterizují tu navrhovanou, připravovanou reformu, která teď bude probíhat až do podzimu poměrně rozsáhlou veřejnou diskusí, takže nic z toho nejsou zatím dogmata, tak je to slovo otevřenost, slovo flexibilita a slovo konkurence.

Petr HOLUB; moderátor
Řečeno s premiérem, převrat zasáhne celý školský systém a spolu s ním i společnost. Rozhodující nástroj se v této chvíli jmenuje Bílá kniha, kam lidé z Liškova ministerstva zapsali hlavní záměry chystané reformy univerzit. Bílou knihu představil sám ministr.

Ondřej LIŠKA; ministr školství, mládeže a tělovýchovy /Strana zelených/
Já mám za prvé velikou radost, že tahle první pracovní verze Bílé knihy je konečně na stole, je připravena k debatě, k tvrdé, ale určitě věcné, tu chceme právě dnešním dnem zahájit. Cokoliv víc o Bílé knize se samozřejmě můžete dozvědět od jejích autorů, samozřejmě i od nás, nejlépe jejím přečtením, ale já ji považuju víc než za co jiného především za proces. Bílá kniha bude v příštích měsících, do konce tohoto roku velmi široce diskutována, budou do této diskuse, do konzultací zahrnuti všichni aktéři, budou to jak zaměstnavatelé, budou to kraje, budou to univerzity samy, výzkumná pracoviště, instituce, prostě všichni, včetně studentů, jichž se tato reforma týká. To za a), tedy Bílá kniha jako proces, jako živý organismus, do kterého určitě ještě pronikne řada ideí, návrhů, alternativ, které budeme velmi pečlivě v závěru tohoto roku vyhodnocovat tak, aby příští rok mohl ministr školství předložit vládě návrh zákona a posléze samozřejmě i postoupit v práci na paragrafovaném znění tak, aby do konce volebního období jsme měli reformu schválenou a připravenou tak, aby se mohla v příštích letech realizovat. Za druhé bych chtěl říci a potvrdit ta slova, která vznesl pan premiér, my jsme si při práci na Bílé knize a při těch finálních pracech v první verzi, kterou máte nyní k dispozici, byli čím dál více vědomi toho, že se tato reforma nesmí odehrávat nějak izolovaně, naopak snažili jsme se její přesah, její překryvy co nejvíce zdůraznit. Proto také mimo jiné, a to je možná pro vás novinka, vznikl v minulých dnech na ministerstvu školství tým Bílé knihy regionálního školství, což je jakýsi pandán k Bílé knize terciárního vzdělávání, který by měl evalvovat, vyhodnotit to, kam jsme se v oblasti regionálního školství dostali, jak postupuje kurikulární reforma, jaké má naopak ona přesahy do středního a terciárního vzdělávání a tyto dva dokumenty, komplementy a posílily reformní cíl. No, a to, co chci říct na závěr, je, že jsem řekl, že Bílá kniha je proces, Bílá kniha je živý organismus a zároveň Bílá kniha, to je změna filosofie, je to změna filosofie, je to změna perspektivy, jak se díváme na terciární vzdělávání, jak se díváme nejenom na školy, ale i na studenty samotné. Bílá kniha by v konečném efektu reforma, na jejímž základě se odehraje, by měla přispět k posílení studentů, k posílení odpovědnosti za rozhodnutí o jejich životní perspektivě, najdete tam celou řadu nástrojů, které studentům samotným umožňují jak vstupovat do zvyšování kvality jednotlivých škol, do strategických rozhodnutí, ale zároveň také především posílení rozhodování o jejich vlastním životě, kde terciární vzdělávání určitě bude hrát čím dál silnější roli tak, jak je to ve všech rozvinutých, kulturních, civilizovaných společnostech, kterým se říká znalostní.

Petr HOLUB; moderátor
Velká slova slibují velké věci, co ale konkrétně čeká školy, jejich studenty a jejich rodiče a jak to má pomoci ekonomice? O tom se bude diskutovat několik měsíců. Hlavní úmysl Bílé knihy představil šéf reformního týmu, profesor Petr Matějů.

Petr MATĚJŮ; profesor; šéf reformního týmu
Co Bílá kniha je a co není. Bílá kniha je skutečně, řeknu pouze v uvozovkách, koncepční a strategický dokument. V žádném případě Bílá kniha zatím není ani legislativní normou, dokonce není ani věcným návrhem záměru zákona. Snažíme se formulovat očekávání veřejnosti od vysokých škol a současně Bílá kniha se snaží definovat podmínky, za kterých mohou vysoké školy tato očekávání splnit. Je to tedy v podstatě založeno na jakémsi interaktivním procesu. Proč vzniká Bílá kniha? Už jsme mnohokrát opakovali, kde jsou největší problémy a já se dneska nehodlám vracet k tomu v nějakém detailu, ale možná jenom tři základní problémy nebo problémové okruhy. Bohužel systém terciárního vzdělávání je stále málo efektivní, jednotliví aktéři se snaží maximalizovat vstupy a nejsou dostatečně zainteresováni na tom, jak vypadá výstup. Vysoké školy jsou stále málo ekonomicky zainteresované na kvalitě poskytovaného vzdělání a uplatnění absolventů. Studenti velmi často upřednostňují určitý komfort před výkonem a třetím, aby sami přiměli vysoké školy k poskytování co nejlepšího vzdělání. Systém je podfinancován, o tom nikdo nepochybuje, ale prostředky současně nejsou alokovány efektivně tak, jak by mohly být. Financování výzkumu stále umožňuje přežívat průměrnosti, stále se produkuje, jak říkal pan premiér, tuny popsaného papíru, to si prostě nemůžeme dovolit. Celý systém je málo ovládaný principy konkurence, a to je jedna z, myslím, nejfrekventovanějších slov, která se zde dneska opakují. Další okruh problémů, na které se snažíme reagovat v Bílé knize, je, že systém terciárního vzdělávání není dostatečně diverzifikovaný, mnoho předřečníků o tom již mluvilo. Diverzifikace je cosi jako klíč k otevření vysokého školství, aniž bychom ohrozili kvalitu poskytovaného vzdělání na těch nejvyšších stupních. Pokud jde o třetí okruh problémů, mluvili o něm jak pan premiér, tak pan ministr. Je to jeden z největších problémů českého vysokého školství, na který nás trvale upozorňují už desítky let hlavní světové organizace. Není to jenom OECD, ale je to v současné době už i Evropská komise. Otevřít vysoké školy těm, kteří se tam dneska nedostanou, je jeden z hlavních cílů. Pojďme tedy k tomu, co Bílá kniha navrhuje a jaké jsou její cíle. Velmi jednoduše nebo zjednodušeně se dá princip Bílé knihy, princip navrhované reformy zobrazit následujícím diagramem. Chceme dosáhnout větší otevřenosti, větší dynamiky, větší spravedlnosti a samozřejmě jako výsledek větší konkurenceschopnosti. To nebude možné, aniž zásadním způsobem změníme systém financování - systém financování škol a systém financování studentů. Samozřejmě změnit systém financování není možné, jestli se zásadním způsobem nezmění systém řízení. Do vysokého školství musí více proniknout korporátní prvek řízení, bylo to řečeno mnohokrát, Bílá kniha navrhuje určité způsoby, jak tohle dokázat. Současně bylo řečeno, že probíhá reforma výzkumu a vývoje. Jsme přesvědčeni, že pokud se podaří tuto reformu prosadit a implementovat vysoké školství, dostaneme neuvěřitelný impuls právě proto, co nazýváme jako ten finální cíl větší diverzifikace. Popíšu krátce cílový stav, ke kterému bychom chtěli tou reformou naše vysoké školství dostat. Ten systém, který bychom chtěli, aby zde začal brzy fungovat, by měl být otevřený a velmi přehledně, srozumitelně strukturovaný a měl by to být systém, ve kterém existuje veliký segment poskytující profesně orientované bakaláře. To je ten systém přesně, který umožní otevřít se poptávce a přitom nesnížit kvalitu na špičce dosahovaného vzdělání. Předpokládáme, že to všechno umožní, aby u nás konečně vznikly tolikrát opakované výzkumné univerzity nebo fakulty. Předpokládáme, že se nadále bude na financování vysokého školství samozřejmě dominantně podílet veřejné prostředky, tedy stát, ale i ty musí být v tom následujícím období alokovány přísněji podle výstupů, podle kvality toho, co vysoké školy produkují, nejenom absolventy, ale samozřejmě výzkum i vývoj. Musí růst podíl soukromých zdrojů, do systému musí vstoupit prvky konkurence, chápeme, že se to mnohým vysokým školám nebude líbit, ale není jiná cesta, než na konkurenci vlastně založit růst efektivity. A bylo současně řečeno, abychom více otevřeli vysoké školství těm, kteří se tam dneska nedostanou, rozhodně musíme zacílit finanční pomoc přímo na studenty. Jak tohoto cíle dosáhnout? Předpokládáme u financování, že nebude klesat, neříkáme, že se bude zvyšovat, ale nebude klesat poptávka po vysokoškolském vzdělání. Současně víme, že soupeření s rozpočtovými nároky ostatních kapitol nebude menší, spíše můžeme očekávat, že bude větší. Takže jediným realistickým řešením pro vysoké školství je zvýšení alokační a produkční efektivnosti z celého systému. Financování se musí stát nástrojem řízení, tedy jak bylo řečeno panem premiérem, nebude to úředník, ale budou to principy, všem srozumitelné a předvídatelné. Diverzifikovaný systém prostě není možné uřídit z jednoho úřadu. Reforma stojí na tomto principu a věříme, že pro vysoké školy to přinese jeden ohromný pozitivní efekt. Budou schopny predikovat, jak budou vypadat za pět, za deset let, když se budou chovat podle určité, určitých pravidel. Předpokládáme, že to přinese mnohem transparentnější prostředí, ve kterém vysoké školy budou operovat. Jak toho dosáhneme v té části, která vždycky vysoké školy zajímá nejvíc. Normativ, veřejné prostředky. Samozřejmě normativ zůstane základním principem financování a bude tím prvkem stability, proto do něj chceme vnést určité prvky kontraktového financování. Ale aby se normativ skutečně stal onou pobídkou konkurence v tom prostředí, kde bude fungovat konkurence, musíme zpřísnit jeho poskytování. Předpokládáme, že se to stane tak, že každý jedinec, který bude chtít studovat na vysoké škole, mu bude přiznán takzvaný základní vzdělávací grant, to bude onen normativ a s tímto půjde na vybranou vysokou školu, kam přinese tyto své prostředky. Samozřejmě to bude předpokládat zkvalitnění celého informačního systému, na kterém stojí financování. Podíl na normativně rozdělovaných prostředků by měl výrazně klesnout a bylo již řečeno a jsem rád, že i ministerstvo financí tento princip podporuje, že výrazná část investičních prostředků již by se rozdělovala jako součást normativu. Spoluúčast studentů, odložené školné není věc, která by se realizovala v rámci této reformy, ale předpokládáme, že budeme schopni i na jejím konci říct, jak by asi tak ten systém mohl vypadat, aby byl dostatečně sociálně citlivý a přitom vedl ke všem těm konkurenčním signálům, které potřebujeme, aby do vysokého školství brzy vstoupily. Předpokládáme taktéž, že probíhající reforma výzkumu a vývoje sama o sobě tak, jak bude implementována, způsobí to, co očekáváme, diferenciaci vysokého, vysokých škol na různé typy institucí s různým zaměřením, ale pozor, ta tři hřiště nebudou znamenat, že jedno je lepší než, než druhé nebo třetí. Budou tady prostě tři hřiště, na kterých se bude hrát velmi kvalitní liga, doufáme. Řízení a samospráva reaguje na velké problémy, které v tuto chvíli vysoké školy, kterými prochází. Je to těžkopádnost, neschopnost reagovat rychle na změny v prostředí, které samozřejmě spíš budou rychlejší než pomalejší. Velký problém je nevyjasněné pravomoci a zodpovědnosti, rektor, děkan, akademické senáty, a tak dále. Nikdo nechce omezovat roli nikoho. Velmi často se zde objevují velmi špatné interpretace toho, co je v Bílé knize. Jde spíš o vyjasnění pozic a o určení přesných rolí toho systému tak, aby ten systém fungoval transparentně a jednoduše. Předpokládáme, že ministerstvo školství si zachová strategickou a koncepční roli, samozřejmě bude určovat parametry. Taktéž předpokládáme, že se dokonce posílí role akreditační komise, která by měla být jenom jedna, jak pro transformující se vyšší odborné školy, ale zejména její nová role, myslím akreditační komise, by měla spočívat v trvalém hodnocení výstupů vysokého školství, aby se mohla vždycky vrátit k dané instituci po určitých, po určitém počtu let a říct, ano, tato škola plní to, na co byla akreditována. Přitom předpokládáme, a to myslím, vysoké školy velmi uvítají, že model řízení vysokého školství si v zásadě vysoká škola bude volit sama v rámci daných pravidel. Ale ona si bude volit ten systém, který bude nejvíce odpovídat cílům, kterých chce jednou dosáhnout. Předpokládáme, že se posílí role správních rad, je to zejména proto, že vysoké školy musí být, jak všichni zdůrazňují a já se s tím velmi ztotožňuji, se musí více projevit korporátní prvek řízení. A kdo jiný než správní rady mohou tlačit vysoké školy k tomu, aby tento prvek se posílil. Předpokládáme, že akademické senáty budou mít poněkud jinou, neméně důležitou roli, ale neměly by se, když to řeknu velmi lidově, příliš plést do managementu. Tam je potřeba velmi výrazně oddělit role. Předpokládáme, že vědecké rady naopak posílí svoji roli proto, že se budou výrazně orientovat na výzkum a vývoj, který vysoké školy bude pravděpodobně více diferencovat než nyní. Předpokládáme, je to věc velmi zatím nová, že by, aby se oprostily vysoké školy od budoucích případných politických tlaků, že bychom mohli uvažovat o tom tak, jako existuje Rada pro výzkum a vývoj, že by mohla existovat Rada pro terciární vzdělávání, která by fungovala vlastně jako určitý supervizor nad celým systémem terciárního vzdělávání. Jak by asi mohlo vypadat ono modelové uspořádání, bude opět předmětem debaty. Myslím si, že o rovných šancích už toho bylo řečeno panem ministrem a panem premiérem tolik, že je snad zbytečné, abych toto mé nejoblíbenější téma zde otevíral, protože tady hrozí nebezpečí, že bych u něj, u něj setrval hodně dlouho. Tak jenom zopakuji, že ten základní princip, který chceme velmi rychle prosadit, a ten chceme prosadit skutečně do voleb, a to by byl princip přímého zacílení sociální a finanční pomoci na studenty. Onen roztříštěný systém, který tady dnes je, je jedním, je jednou z příčin oněch vysokých nerovností. Ovšem není to jenom systém financování, nicméně ten, ten systém financování, který budeme diskutovat, já jenom velmi, velmi rychle projedu, co v něm bude. Základní studijní grant, to je konvertovaná daňová úleva rodičů, proč mají rodiče mít daňové úlevy, které nakonec se někdy ke studentům nedostanou, ať to jde přímo ke studentům. Zhruba devět set korun měsíčně každému studentovi jistě přijde vhod. Sociální stipendium by se mělo rozšířit na poněkud širší skupinu. Příspěvek na bydlení by měl být udělován spíše na základě sociálních kritérií, studentské půjčky by měly být udělovány státem, tím pádem s velmi nízkým úrokem, měly by se stát dostupné. Splácení by bylo kontingenční, tedy v závislosti na výšce příjmu. Výdělek studenta osvobozený od daně do určité výše tak, aby to nějakým způsobem nevstupovalo do kompetencí ministerstva financí, a předpokládáme, že toto všechno by bylo administrováno oním, my jsme nenašli jednodušší systém, tedy jednodušší název, než centrum správy financování terciárního vzdělávání, jinak je to v podstatě clearingové centrum oproštěné od jakýchkoliv tlaků, které by tam mohly působit. Budeme diskutovat o rovných šancích. A poslední věta. Toto všechno se nám, zejména pokud jde o rovné šance, nemůže podařit uskutečnit, pokud se něco nestane se základním a středním školstvím. Předpokládáme, že stejné principy, které mají ovládat terciární vzdělávání, musí ovládat i principy základního a středního. A jistou potěšující zprávou je, že před několika týdny pan ministr jmenoval skupinu, která se začíná zabývat, systematicky zabývat reformou základního a středního školství. Je velmi pravděpodobné, že bychom se na konci roku, až my budeme prezentovat Bílou knihu vládě, už by tady mohl být koncept reformy středního vzdělávání a že by tyto dva systémy do sebe velmi pěkně mohly zapadnout.

Petr HOLUB; moderátor
Nejlepší vzdělání něco stojí a zdaleka při něm nejde jen o peníze na školné. Jde o to, aby všichni učitelé, studenti, podnikatelé, politici na krajské i centrální úrovni usilovali s co největším nasazením, aby byl opravdu co nejkvalitnější a aby z něho mimo jiné plynul co největší ekonomický prospěch. Tyto smělé cíle si postavil vládní reformní tým. Jak se daří tyto cíle přibližovat, to uslyšíte v některém z příštích vydání magazínu Zaostřeno na finance, který připravuje Český rozhlas 6 ve spolupráci s Aktuálně.cz. Techniku dnes měla na starost Jitka Procházková, od mikrofonu se loučí

MŠMT ČR

Navigace

Moje menu

Naposledy čtené články

Vyhledávání

Přepínání jazyků

Vládní koncepce vědy a výzkumu

Navigace v sekci

Kontakt pro veřejnost

Podatelna pro veřejnost: