Dnes je Tomášovi K. devatenáct. "Přede dvěma lety jsem měl hroznou angličtinu. Skoro ničemu jsem nerozuměl, vytvořit
větu byl pro mě strašný úkol. Pak jsem začal sledovat několik seriálů: How I Met Your Mother, Big Bang Theory, IT
Crowd, Black Books... Všechny se vysílají i v českém znění; ty jsem nejprve sledoval. Pak mě ale několik přátel
přesvědčilo, ať se koukám na anglické originály. No a od té doby to jde s angličtinou jen nahoru," vypráví mladík z
Olomouce, který začíná studovat na univerzitě ve Zlíně.
Nedávný maturant už nedá na originální znění dopustit: kvůli dabingu se neztrácejí vtipné hlášky, ve filmech si lze
vychutnat čistší zvuk a divák se tak nějak přirozeně učí nové fráze. "Lidem bych filmy s titulky nenutil. Nejlepší je
mít volbu v nastavení, protože několik televizních stanic už povoluje volbu mezi dabingem a originálem. Přijde mi, že
v Česku je úroveň angličtiny nulová, skoro nikdo nečte anglicky, učitelé na tom nejsou nijak slavně a nejlépe si
vedou ti, co sledují pravidelněji seriály a filmy s titulky," míní Tomáš, jenž patří ke generaci, pro kterou je čím
dál běžnější ignorovat onen "skvělý český dabing".
Před pár týdny, po prvotní iniciativě ministra školství, se do boje s tuzemskou tradicí (a pohodlností) pustili sami
studenti sdružení v České středoškolské unii (ČSU). Veřejně přednesli argumenty proti "nadměrnému" dabování filmů,
akcentovali význam titulkovaných snímků pro lepší znalost cizích jazyků a úspěšně vlétli do mediálního prostoru s
tématem, jemuž se ČESKÁ POZICE již dvakrát - předloni a loni - věnovala.Antidabingové patero od studentů
"Země, kde se titulkuje - jako je například Malta, Švédsko, Dánsko či Finsko -, umějí anglicky nejlépe v Evropě.
Naopak země dabérů - Česko, Španělsko, Bulharsko či Maďarsko - si v mezinárodních srovnáních vedou špatně," citovala
ČTK předsedu unie Jana Papajanovského. Podle dívek a hochů ze středoškolské unie by se důrazem na původní znění s
titulky zlepšovala nejen znalost angličtiny, francouzštiny či němčiny, ale ve druhém sledu i češtiny - díky
profesionálním a spisovným titulkům.
Studenti zformulovali dokonce jakési své "antidabingové patero", které zveřejnila na svém webu i společnost EDUin,
jež se zabývá vzdělávacími tématy:Zkušenosti ze zahraničí podporují titulkování. Například obyvatelé skandinávských
zemí (i neanglosaského Finska), kde se titulkuje, hovoří anglicky skoro jako rodilí mluvčí.Děti mohou u televize
smysluplně trávit čas. Mladí do dvanácti let jsou tak schopní naposlouchat přízvuk, intonaci, naučit se slovíčka a
získat sebedůvěru pro studium jazyků.Televize by měla plnit vzdělávací funkci. Platí to i pro Českou televizi,
alespoň dle jejího kodexu; postupné nahrazení dabingu je cestou, jak veřejnoprávní deficit napravit.Titulky přimějí
děti číst. Současné děti málo čtou, mají problémy s porozuměním textu i pravopisem, takže sledování titulků v TV by
pomohlo i výuce mateřského jazyka.Současný dabing je nekvalitní. Studenti tvrdí, že český dabing kazí zážitek z filmu
a že se někdejší kvalita zhoršila, poněvadž se spěchá a na dabování se vynakládá méně
peněz. Ministr Štys: "Nebýt Evropany druhé kategorie"
Studentům se dostalo silné mediální odezvy - od Lidovek po Novinky, dokonce i deklarované podpory
stávajícím ministrem školství Daliborem Štysem,
jenž se s nimi má počátkem října setkat. Pro biofyzikálního chemika, jenž v letech 1992 až 1995 působil na univerzitě
ve švédském Lundu, je totiž odpor k dabování filmů tématem, které rozvíjí i v osobních debatách. I proto jej ČESKÁ
POZICE požádala o krátký rozhovor.ČESKÁ POZICE: Jaké vidíte výhody titulkování oproti dabingu?
ŠTYS: Abych se neprojevil jako tupý "militant", chtěl bych především na úvod uvést, že jsou
samozřejmě případy, kdy je dabing nutný nebo alespoň výhodný. Jsou to především pořady pro děti tak do šesti až osmi
let. Jednoduše proto, že ještě neumějí tak dobře číst. Mohou být i filmy, které se dají jen obtížně
titulkovat...ČESKÁ POZICE: Můžete uvést příklad?
ŠTYS: Četl jsem kdysi rozhovor s dabéry jednoho z psychologických dramat Ingmara Bergmana; myslím,
že to byly Šepoty a výkřiky. Sami dabéři tam původně pochybovali o smyslu dabingu, pak se ale společně s režisérem
dohodli, že pro pochopení smyslu filmu je titulkování nedostatečné.ČESKÁ POZICE: Sám máte několikaleté zkušenosti ze
Švédska, kde jste žil. Jak to bylo s cizími jazyky a titulkováním v tamní televizi?
ŠTYS: Švédští rodiče v devadesátých letech říkali: "Nemám sice moc radost, na co se moje děti dívají
(Baywatch/Pobřežní hlídka), ale alespoň poslouchají angličtinu a čtou titulky ve správné švédštině." A to přetrvává
dosud. Jednoduše je to neformální učení se jazykům. Myslím, že často používaný argument o příbuznosti skandinávských
jazyků a angličtiny neobstojí. Nedabují ani Finové ani Slovinci.ČESKÁ POZICE: Jak si Češi podle vás vedou ve znalosti
cizích řečí?
ŠTYS: Znalost jazyků byla vždy naší devizou; bez ní snad ani nejsme Češi. Vždyť našemu prvnímu
prezidentovi se připisuje výrok: "Kolik jazyků znáš, tolikrát si člověkem", i když to ve skutečnosti nejspíš první
řekl Karel V. Habsburský, španělský král a římský císař...
Ale při našich dnešních jazykových neschopnostech se ptám: Jsme ještě Čechy, o nichž Masaryk tehdy mluvil? Nebo
jinak, jak jsem řekl i ve svém projevu na začátku školního roku: "Bez pohledu zvenčí, bez toho, abyste se na svůj
stát i sami na sebe byli schopni kriticky podívat, jste rukojmími populistů různého druhu." To poslední je podle mne
na znalostech jazyků to nejdůležitější. Naše neznalost jazyků z nás dělá Evropany druhé kategorie - nesebevědomé a
vláčené kdekým, kdo se tváří jako náš ochránce.Na konci evropského pelotonu
Česko na tom se znalostí cizích jazyků skutečně není dobře. Každý, kdo někdy navštívil samoobsluhu ve Stockholmu nebo
restauraci v Oslo, si vzpomene, že místní hovoří anglicky tak trochu jinak než prodavači ve Stodůlkách nebo číšníci
pod Špilberkem...
Nehezký pohled nabízejí třeba i webové stránky LanguageKnowledge.eu, které uvádějí procenta jazykově (konverzačně)
vybavených obyvatel v jednotlivých zemích Evropské unie. Jde o data z loňského Eurobarometru. Pakliže klikneme na
"protidabérskými" studenty vychvalovanou špičku, zjistíme, že na Maltě mluví maltštinou 97,3 procenta obyvatel a
druhým úředním jazykem - angličtinou - 62,3 procenta. Ve Švédsku umí dobře anglicky 54 procent dospělých, v Dánsku 53
procent (a německy ještě 30,5 procenta). Dospělých Finů znalých angličtiny je 45,3 procenta, na Kypru činí toto číslo
43,1 procenta. Mimochodem: uvedené země filmy titulkují.
A na druhém konci? Italů hovořících anglicky je podle téhož webu 13,7 procenta, následují Slováci (12,8), Maďaři
(12,4) a Bulhaři (12,3). Ve Španělsku je to 11,7 procenta anglofonní populace a pozor - teď to přijde - v Česku 11,75
procenta! Takže alespoň nejsme úplně poslední. Shodou okolností patří všechny slabší země mezi ty, které převážně
dabují, ale hledat v tom přímou a všeříkající souvislost je pochopitelně nesmysl; filmy dabují i Němci a Rakušané,
kteří dosahují slušných výsledků: 31,9 respektive 40,6 procenta angličtinářů.
Pro jistotu ale přidejme údaje ještě z jiného šetření, jež v roce 2007 iniciovala Evropská komise. Týká se stavu
dabingu a titulkování v 31 evropských zemích. Z výsledků je zřejmé, že se Evropa historicky a kulturně rozdělila na
"dabingové" a "titulkové" státy.Kinodistribucedabing: v Itálii téměř výlučně;dabing i titulky (většinou dvě verze
filmů, v různém poměru): Španělsko, Francie Německo, Rakousko, částečně Česká republika;titulkování: ostatní zkoumané
země.Televizní vysílánídabing: frankofonní Belgie, Česká republika, Francie, Itálie, Maďarsko, Německo, Rakousko,
Slovensko, Španělsko, Švýcarsko;voice-over: Bulharsko, Litva, Lotyšsko, Polsko, částečně Estonsko;titulkování:
vlámská Belgie, Dánsko, Estonsko, Finsko, Irsko, Island, Kypr, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, Rumunsko, Řecko,
Velká Británie, Slovinsko, Švédsko.
Autoři studie připomínají, že zatímco v kinech poslední dobou přibývá titulkování filmů, v televizním vysílání se
spíše udržuje daný stav. "Spolu s několika dalšími zeměmi patříme mezi státy, kde se v televizním vysílání preferuje
jiná metoda než v kinech. Zatímco v ČR, na Slovensku a v Maďarsku dominují v kinech titulky, v televizi je to dabing.
Kromě média má ale vliv na způsob převodu i žánr. Prakticky všechny z 31 zkoumaných zemí dabují pořady pro děti, a to
jak v kině, tak v televizi. Pokud jde o dokumentární pořady, v mnoha zemích se využívá voice-over, případně kombinace
voice s titulky," uvádí vynikající a v Česku jedinečná kniha Titulkujeme profesionálně (2012).Výhody a nevýhody podle
profíka
Jejím autorem je Miroslav Pošta, jenž vystudoval Ústav translatologie Filozofické fakulty Univerzity Kalovy. Živí se
jako překladatel, tlumočník a titulkář; na obálce druhého vydání své knihy uvádí, že k loňskému datu přeložil 5600
minut filmů, seriálů a dokumentů - a to jak titulkovaných verzí, tak podkladů pro dabing. Jaké vidí výhody a nevýhody
obého?
"Když srovnáme titulky a dabing, při převodu do druhého jazyka dochází obecně k odlišným ztrátám. V otitulkovaném
filmu se především neztratí nic ze zvukové složky díla včetně neverbálních zvuků (ruchy a podobně), které se v
dnešním levném dabingu často ztrácejí - české znění často zní dutě, ,studiově". V titulcích se samozřejmě neztratí
původní dialogy, z nichž některé prvky převést není možné - jde například o dialekty, sociolekty a podobně, například
postava hovořící britskou angličtinou na rozdíl od všech ostatních postav, které hovoří americkou angličtinou," řekl
ČESKÉ POZICI překladatel Miroslav Pošta.
Do titulků se vejde méně textu, dialogy je potřeba promyšleně "zhutňovat" a často z nich i leccos vypustit - divák
ovládající původní jazyk však o tyto výpustky nepřichází. "Výhodou titulkovaných pořadů je logicky i divácký kontakt
s cizím jazykem, ledacos se z něj může naučit. Říká se kupříkladu, že průměrný Slovinec rozumí Čechovi lépe než Čech
Slovinci, protože české seriály typu Nemocnice na kraji města se v bývalé Jugoslávii vysílaly v původním znění s
titulky," dodává translatolog.
V titulkování ovšem vidí i nevýhody. Je nutné "rozdvojení pozornosti": divák nemůže plně sledovat vizuální složku
filmu, takže se v titulcích nepřekládá vše, aby divákovi zbývalo trochu času i na obraz. "Proto je sledování
titulkovaného pořadu z hlediska vnímání náročnější a chápu, že pokud si někdo chce u televize odpočinout po těžkém
dni a cizí jazyk výborně neovládá, spíše zvolí dabing," říká Pošta překládající z angličtiny.
Vždy prý zdůrazňuje, že v pomyslném duelu "titulky vs. dabing" nemusí jít o boj kdo s koho. Současná technika nabízí
- na DVD a někdy už i v televizním vysílání - vybírat z různých zvukových stop. "Nevím do detailů, co všechno
umožňuje televizní vysílání (zda je možné vysílat formou skrytých titulků nejen titulky pro diváky se sluchovým
postižením, ale i klasické titulky) a co umožňují licenční smlouvy, ale myslím, že televize by těchto možností měly
využívat mnohem víc než dosud," míní profesionál.Mediální střelba nadšenců a odpůrců
Po studentské revoltě vůči českému dabingu, který má báječnou tradici a mistry oboru oceňuje od roku 1995 Cenou
Františka Filipovského (před pár dny ji získali Ivana Milbachová a Vladimír Brabec), se ozvali kritikové i jeho
zastánci. Dost možná se díky tomu rozjela dlouho očekávaná debata, zda s dabováním něco neudělat.
"Třeba se bojovníkům proti dabingu časem podaří totéž, co Matěji Hollanovi a spol. (v boji proti hernám - pozn.
red.), třeba ne, ale bez organizovaného občanského nátlaku to rozhodně nepůjde. To, že se iniciativy chopili mladí
studenti, je zároveň jistou nadějí. Dorůstá zde generace, pro kterou je vzdělání, znalost jazyků a schopnost obstát v
globální soutěži prioritou. Tato generace už má dost becherovky, tepláků a knedla-vepřa-zela generací předchozích,"
uvedl komentátor Jan Macháček, který na vlnách Českého rozhlasu hovořil i o silné dabingové lobby sestávající z
armád, citujme, "druhořadých herců".
Kdyby nezbední voliči uměli jazyky, třeba by je napadlo z české kotlinky vykukovat, a to nemá z politiků nikdo
zapotřebíA upozornil na své texty z devadesátých let o "škodlivosti dabingu", když doplnil, že "čeští politici chtějí
zjevně obyvatelstvo tupé, nevzdělané a díky tomu snadno manipulovatelné předvolebními hesly, o čemž svědčí to, že
proti otupujícímu dabingu nezasáhli politici ani zleva, ani zprava, i když na to měli dvacet tři let času... Kdyby
nezbední voliči uměli jazyky, třeba by je napadlo z kotlinky vykukovat, a to nemá z českých politiků nikdo
zapotřebí."
Byli by Češi bez dabingu zdatnější v cizích jazycích?
Praha, 29. září 2013 Česká pozice, autor Martin Rychlík - Studenti nedávno otevřeli velké téma: Dabovat, nebo
nedabovat? A našli i silného spojence, ministra školství v demisi Dalibora Štyse.
