ČRo 2 - Praha: Seznam se bezpečně na internetu, MŠMT ČR

POSLECHNI SI
STÁHNI SI

Moderátor:
Zažitá představa pedofila, který s bonbóny loví děti před školou, je pasé. Tito lidé vstupují do dětských pokojíčků prostřednictvím počítačů a internetu. V červnu se dostávají do škol, všechny základní školy dostávají film, Seznam se bezpečně. Chce ukázat dětem, jaké reálné hrozby na ně ve virtuálním světě číhají. A zároveň poradí, jak nebezpečí předcházet. Film, nad kterým převzalo záštitu Ministerstvo školství, chce záměrně šokovat. Ty příběhy jsou totiž skutečné. Jaké nástrahy může komunikace přes internet přinášet, jak s nimi bojovat, jak chránit sám sebe a naše osobní údaje? Témata dnešní Kávy o čtvrté, u které Vás vítá Zita Senková. A vítám také hosty dnešní Kávy o čtvrté. Pozvání přijali a diskutovat přišli, paní Lucie Bukovská, psycholožka ze Sdružení Linka bezpečí, Jindřich Kitzberger, náměstek ministryně školství, mládeže a tělovýchovy a plukovník Karel Kuchařík, vedoucí Odboru informační kriminality policejního prezidia České republiky. Já Vás srdečně vítám, dobrý den. A vítám také posluchače. Ti mají možnost ptát se našich hostů prostřednictvím emailu a sms. A po půl páté dáme prostor také telefonickým dotazům. No a kam můžete Vaše konkrétní dotazy na naše hosty směřovat? K dispozici je pro Vás emailová adresa kava@rozhlascz. Pokud raději píšete sms, tak učiňte na telefonní číslo 90 777 04. Pište prosím ve tvaru R2 mezera kava mezera a text Vaší zprávy. Cena jedné sms jsou čtyři koruny a službu poskytuje ATS Praha. Téma je dané, Seznam se bezpečně, nový unikátní projekt internetového portálu seznam.cz a dalších partnerů. Rozvoj nových informačních technologií otevřel, bohužel musím dodat také prostor pro nové možnosti zneužívání dětí a nejenom dětí. Podle zprávy evropské komise, bylo v roce 2008 objeveno více než tisíc komerčních a zhruba 500 nekomerčních internetových stránek, na kterých jsou děti sexuálně zneužívány. Většina z nich, asi 71%, sídlí ve Spojených státech. U nás podle výzkumu třetina dětí komunikuje na internetu s neznámými lidmi. Jak vnímáte tuto situaci v České republice z Vašich zkušeností? Tak třeba pan Kuchařík z policejního prezidia.

Karel Kuchařík, vedoucí Odboru informační kriminality policejního prezidia České republiky:
Tak samozřejmě ten tret je asi celosvětový. To znamená, mládež, děti daleko intenzivněji využívají tyto technologie a je logické, že je využívají ke komunikaci. My jsme cestou Ministerstva vnitra, respektive Ministerstvo vnitra realizovalo výzkumný projekt, kde se vlastně zaobíralo tématikou, nebo respektive byl nazván jako Češky a Češi v kyberprostoru. A tam se zabýval i tou komunikací dětí. A tam z toho vyplynulo teda, že zhruba polovina dětí nějakým způsobem poměrně intenzivně komunikuje na internetu. A teďka je otázka, v jakých službách tím největším, nebo tou největší oblastí, byly služby charakterů chatů a diskusí. Potom to byly ty sociální sítě, často zmiňované dneska. Pak to byly ty standardní využívání emailů, komunikací, prohlížení webů a tak dále. A je jednoznačné, že ve chvíli, kdy ta cílová skupina dětí využívá ty technologie, tak logicky, pokud je nějaký dětský predátor, nějaký pachatel, který to dítě chce nějak využít, zneužít, tak se zaměří na tu oblast a přesouvá se právě do této oblasti a do tohoto prostoru.

Moderátor:
Je paní Bukovská pro Vás tato problematika, vy zastupujete Sdružení Linka bezpečí, kde působíte jako psycholožka. Je tato kriminalita vlastně počítačová, jestli to takhle můžeme nazvat, také předmětem častým tématem, nebo možná jedním z nejčastějších témat, které řešíte?

Lucie Bukovská, psycholožka, Sdružení Linka bezpečí:
Tak jedním z nejčastějších témat rozhodně není počítačová kriminalita. A já bych řekla, že je to zejména díky tomu, že vlastně se tohle to téma, respektive rizika, která děti můžou potkat na internetu, že se u nás teprve otvírá, teprve začínáme o tom mluvit, začínáme hledat způsoby a začínáme právě i dětem říkat, že když se ti děje na internetu něco špatného, můžeš se svěřit, můžeš určitě se na někoho obrátit. A je to i dobré, protože ti vlastně v tu chvíli může být pomoženo. Takže, u nás je to tak, že vlastně stoupá rok od roku, začali jsme v roce 2007 se věnovat a proškolovat naše konzultanty v téhle tématice. A od té doby opravdu stoupá počet telefonátů, ale i emailů do internetové poradny, které se týkají tohohle tématu.

Moderátor:
Obracím se na pana náměstka ministryně školství pana Kitzbergera. Jak je to s používáním internetu v českých školách?

Jindřich Kitzberger, náměstek ministryně školství, mládeže a tělovýchovy:
Tak děti ve školách používají internet poměrně hodně. Dokonce nás samotné překvapilo sdělení Eurostatu v únoru, kde se píše, že je to prakticky téměř 90%. A to se dělalo na populaci 16letých dětí. A umístili jsme se na prvním místě v Evropě v tom počtu dětí, které ve škole používají internet. Samozřejmě je otázka, v jakém rozsahu ho používají, k jakým účelům. Ale rozhodně je z toho vidět, že to je problematika, která stojí za pozornost i z hlediska té školy. A v každém případě je to tematika, která do té oblasti výchovy a vzdělávání patří.

Moderátor:
My jsme nedávno diskutovali také v Kávě o čtvrté na téma zavádění etiky do výuky, do rozvrhů českých škol. Tam je to míněno i tak, když tak mě prosím opravte, nebo doplňte, že by v rámci těchto hodin, se diskutovaly aktuální témata. K tomu by určitě patřila i vlastně tato počítačová kriminalita.

Jindřich Kitzberger, náměstek ministryně školství, mládeže a tělovýchovy:
Tak určitě, tam je to zase z pohledu toho jedince, toho dítěte, jak se ono samo má chovat, tak aby se chovalo eticky. Ta etická pravidla pohybu na internetu určitě by měla být ve školách zdůrazňována, protože i to samotné dítě, teenager je aktivním hráčem na tom internetu, ale může také, ono samo se může dostat do křížku se zákonem. Nejenom tedy to, že se stane obětí, ale také může být pachatelem v té věci. Tak to určitě s tou etickou výchovou velmi souvisí.

Moderátor:
Já jsem v úvodu řekla, že ta zažitá představa pedofila, nebo jiného kriminálníka, který se potuluje kolem školy a láká děti na bonbóny, že už je pasé. Je opravdu pasé?

Karel Kuchařík, vedoucí Odboru informační kriminality policejního prezidia České republiky:
Tak samozřejmě, je to poměrně širší. Ale neplatí, že by absolutně neexistovaly osoby, které ty děti mohou, nebo tipují v reálu. Setkaly jsme se opakovaně teďka v nedávné minulosti s tím, že v rámci škol opravdu se tam pohybovaly osoby, které nějakým způsobem ty děti si tipovaly v tomto prostředí. Nicméně, ano, ta problematika se nám přesouvá i do této oblasti. To znamená, není to výhrada toho reálného prostředí, ale přesouvá se to prvotní tipování. Protože ti pachatelé cítí daleko větší, v uvozovkách, bezpečnost svoji. To prvotní riziko, že budou viděni, že nějakým způsobem budou podezřelí při tom pohybu v tom prostředí, možnost vytipovat si, jako daleko menší, než v tom reálu. A opravdu se část těch pachatelů přemisťuje k těmto technologiím. Je logické, že pokud ta osoba pachatele nezná to prostředí, neumí využívat ty nové technologie, tak logicky zůstane v tom prostředí, které je mu bližší. Takže nechci říct, že by neexistovalo, to by ti pachatelé nějakým způsobem ty děti v reálu netipovali, nevyhledávali jako oběti. Ale je nutno si říct, že to prostředí informačních technologií je další místo, kde to nebezpečí nějakým způsobem může přijít, ne že tam tedy je absolutně přítomné, ale může přijít a je potřeba ho brát na zřetel a počítat s tím rizikem, stejně jako je riziko v životě při jiných činnostech.

Moderátor:
Lze třeba dát na pomyslnou misku vah tato dvě nebezpečí?

Karel Kuchařík, vedoucí Odboru informační kriminality policejního prezidia České republiky:
My nemáme statistiky, které by toto nějakým způsobem aktuálně dokumentovaly. Takže, pokud bych tady cokoliv uváděl, tak by to byly subjektivní pocity v rámci vyšetřování. A já se opravdu v rámci své profese setkávám primárně s tím prostředím toho internetového rozhraní. A tam naopak spíše, nebudu konstatovat ve vztahu k tomu reálnému, ale vezmi-li ten vývoj, tak to jsou několikanásobky, které vzrůstají, těch iniciací ze strany občanů, kdy jsme v minulosti řešili je do desítek, dneska jsou to prostě stovky případů během roku, kde nám občané oznamují, že v rámci prostředí sítě internet se objevily stránky s dětskou pornografií. Že jejich dítě najednou komunikovalo s nějakou osobou, která na něj útočila, ať už sexuálně a nebo jiným způsobem se ho snažila, řekněme třeba atakovat v charakteru šikany a podobně.

Moderátor:
Vlastně ta mezinárodní ochrana dětí je jednou z klíčových priorit Ministerstva vnitra během našeho předsednictví, které ještě trvá tento měsíc. Pak předáme žezlo Švédům. Tam určitě se bude i v této problematice velmi intenzivně na tom pracovat a pokračovat. EU ostatně chce tvrději také bojovat, zpřísnit ty tresty, sazby. Co hrozí pachatelům této počítačové kriminality?

Karel Kuchařík, vedoucí Odboru informační kriminality policejního prezidia České republiky:
Tam samozřejmě záleží na tom přesném tipu útoku. Protože když se mluví o informační, nebo počítačové, nebo kybernetické kriminalitě, jak tomu budeme říkat, tak může být mnoho variant. Od toho, když jsem zmiňoval, že nějakým způsobem dochází k šíření materiálu s dětskou pornografií, což je jedna oblast. Tam hrozí těm pachatelům trest odnětí svobody až do výše dvou let až po chvíle, kdy fyzicky je nějaké dítě zneužíváno právě k vytváření těchto materiálů. Tam už se pohybujeme v odnětí svobody blížící se desíti let. A až po, řekněme oblasti, kde nějakým způsobem je přímo na to dítě utvořena ta obdoba, kdy tam někdo tedy to dítě online atakuje. To s čím jsme se třeba v minulosti vůbec nesetkávali, tak byly vlastně útoky toho charakteru, že tam docházelo k osobnímu kontaktu. Dneska ti pachatelé, pokud chtějí třeba například získat ty materiály, nemusejí fyzicky s tím dítětem přijít do kontaktu. Často jsou webové kamery. Ty děti jsou poměrně vnímavé, jsou do jisté míry, v uvozovkách, poslušnější, takže ten pachatel má tu šanci a nebo využívá té slabosti dětí. Zneužije je v rámci nějaké komunikace a donutí je například exhibovat před tou kamerou. A natáčí si to na druhé straně a pak ty materiály šíří dál.

Moderátor:
Říkáte, donutí. Co si pod tím představit? Respektive, jak asi funguje ten dětský mozek a nejenom dětský, protože nejsou to jenom třeba malé děti, ale i kategorie teenagerů a výjimkou nejsou bohužel ani tyto případy u dospělých. Já už se dívám na paní Bukovskou ze Sdružení Linka bezpečí. Jaké jsou Vaše zkušenosti? Respektive, jak lze popsat, vlastně pan Kuchařík říkal, že vlastně to dítě, jestli jsem tomu, přeložím, nekomunikuje, nesvěří se s tím problémem, bojí se. Proč? A přitom to dítě nejspíš ví, že se děje něco, co není v pořádku!

Lucie Bukovská, psycholožka, Sdružení Linka bezpečí:
Tak já si myslím, že tam opravdu dochází vždycky k součtu víc faktorů. Že asi nelze říct úplně obecně, jak to chodí u každého mladého člověka, jak to chodí u každého dítěte. Tam vlastně si myslím, že ta motivace těch dospívajících, která je naprosto v souladu s jejich vývojovým obdobím, kdy opravdu je hrozně důležité naučit se seznamovat, naučit se komunikovat s vrstevníky, s druhými lidmi. Tak prostě tohle ten svůj vývojový úkol oni vlastně plní a plní ho často na internetu, protože jim to připadá jako vlastně známé prostředí, které využívají už od malička. A pak z mého pohledu, nebo možná i ze statistik, které Linka bezpečí k tomuhle tématu nabízí, dochází k tomu, že si dají prostě do nějaké té seznamky si dají nějaký prostě jakoby inzerát, na který jim odpoví někdo, kdo v tu chvíli vystupuje jako stejně starý kluk, stejně stará holka, a vlastně vstupuje s nimi do kontaktu a jim se v tom kontaktu líbí. Může to být vtipné, opravdu jsou tam rádi, dobře se pobaví, dobře si tam vlastně zakomunikují a pak vlastně v nějakou chvíli tam opravdu může dojít k tomu, že ta druhá strana najednou začne vysílat signály, které se drobně odlišují od toho, co vlastně jak s nimi mluvili, nebo komunikovali přes ten počítač před tím. Ale ty děti, tak jak už mají ten pocit, že toho člověka znají, že už je to někdo, koho si vlastně oblíbili, koho znají, tak tam vlastně než rozeznají, že už vlastně jde do tuhého takzvaně, že už se tam děje něco, co není v pořádku, tak to jednak chvilku trvá a jednak je tam právě ten druhý aspekt, že se stydí za to, že vlastně někomu sedli na lep. Jo, že se nechali od někoho nachytat, je tam, že jo, když člověk dospívá, tak je pro něj strašně důležité, aby vypadal prostě jako ten dospělý, který všechno zná, všechno ví. A najednou je tam vlastně ten moment, že někdo je nachytá, někdo je začne prostě tlačit, začne je vydírat, když se to ještě zkombinuje s tím, že tam prostě dají třeba nějaké údaje na sebe. Tak ten na tom druhém konci toho začne zneužívat a začne je vlastně vydírat. A to všechno vede k tomu, že s tím ty potencionální oběti potom hodně váhají, jestli to někomu řeknou a co se vlastně pak bude dít, až to někomu řeknou. Je několik faktorů a třeba i takový možná ostych vzepřít se tomu dospělému.

Karel Kuchařík, vedoucí Odboru informační kriminality policejního prezidia České republiky:
My jsme se setkali v podstatě třeba teďka i s jedním případem, který se dostal k soudu, kde ten pachatel šel dokonce ještě dál, kdy nějakým způsobem, jak s těmi dětmi manipuloval, tak získal fotografie, kde byly v nějakých obnažených pózách a potom v podstatě jim vyhrožoval. Vyhrožoval, toho charakteru, že pokud se nepodrobí tomu jeho diktátu, tak ty fotografie zveřejní. A standardním způsobem opravdu vydíral ty lidi úplně hrubě. Takže je to do jisté míry, my se bavíme teďka o dětech, ale není to nic neobvyklého, nebo setkáváme se s takovýmto chováním i u dospělých, kteří by měli mít daleko větší schopnost rozeznat to nebezpečí, ty rizika vnímat, takže se nedivme, že ty děti jsou na tohle náchylnější, když jsou schopni toho i dospělí lidé.

Moderátor:
Říká Karel Kuchařík, vedoucí Odboru informační kriminality policejního prezidia, který diskutuje u nás v Kávě o čtvrté společně s paní Lucií Bukovskou ze Sdružení Linka bezpečí a náměstkem ministryně školství, mládeže a tělovýchovy panem Jindřichem Kitzbergerem.

Moderátor:
V dnešní Kávě o čtvrté Českého rozhlasu 2 Praha hovoříme o počítačové kriminalitě, o tom, jak se vyvarovat nástrah, které může internet sebou přinášet, zejména pro děti a mladistvé. Hovoříme o projektu, unikátním projektu Seznam se bezpečně, portál seznam.cz a další partneři se na tomto projektu spolupodílely Nadace Naše dítě, Linka bezpečí a také policejní prezidium. Všichni vlastně přispěli pro natáčení, dodali mnoho podkladů, záběrů ze skutečných případů. U toho natáčení byla také paní Lucie Bukovská. Vy jste se minulý týden zúčastnila prezentace promítání tohoto filmu na dětském filmovém festivalu ve Zlíně. Jaké bylo to natáčení a jaké byly reakce na tento snímek?

Lucie Bukovská, psycholožka, Sdružení Linka bezpečí:
Tak natáčení bylo, jako je asi každé natáčení, že jsem dostala spoustu otázek a autoři potom toho filmu si z toho vybrali to, co se jim pro jejich práci hodilo. Ale docela zajímavé pro mě právě bylo, že jsme se zúčastnili po dvou projekcích vlastně pro děti, žáky základních škol, následné diskuse o tomto tématu. A vlastně pro mě bylo zajímavé, že ty reakce se hodně různily, že u těch menších dětí bylo vidět, že jsou z toho úplně v šoku, že vlastně něco takového nečekaly. Že ty reakce se hodně různily, že u těch menších dětí bylo vidět, že jsou z toho úplně v šoku, že vlastně něco takového nečekaly, že je může potkat na internetu. A u těch větších dětí mě zase přišlo, že tak jako by byly spokojené s tím, že konečně se o tom mluví, s něčím, s čím ony už se setkaly. I musím říct, že tam vlastně po obou těch projekcích se tam vždycky zvedl jeden nebo dva mladí lidé, kteří říkali, že měli podobnou zkušenost, že jim prostě někdo hned po úvodním prostě seznámení poslal nahou fotku, nebo prostě, že lákal kamsi na schůzku. Takže musím říct, že na to, že ten film z mého pohledu je poměrně dlouhý, tak bylo vidět, že zaujal a tu diskusi prostě spustil.

Moderátor:
Jsou to vlastně tři příběhy. Je to tak. Jaká je věková kategorie, pro kterou je ten film určen primárně?

Lucie Bukovská, psycholožka, Sdružení Linka bezpečí:
Tak, tvůrci směřovali, jestli můžu je takhle tlumočit, na věkovou kategorii od 12 let víš. A vlastně i při těch projekcích mám pocit, že se to potvrdilo. Že je spíš to pro děti druhého stupně základní školy. Že ty menší, opravdu pro ně to byla taková silná káva, když už jsme teď v Kávě o čtvrté.

Moderátor:
Ten spot je vlastně velmi drsný, ale zda jsou to skutečné příběhy?

Karel Kuchařík, vedoucí Odboru informační kriminality policejního prezidia České republiky:
Jsou to skutečné příběhy. Já bych možná ještě k té cílové skupině konstatoval jednu věc, že já mám i zpětnou reakci ze strany dospělých. Že často, když shlédli tyto informace, tak jenom konstatovali, že ani nevěřili, že nějakým způsobem někdo na ty jejich děti, protože už většinou jsou rodiči, tak mohl takto útočit, nebo že něco podobného se stává. Mluvil jsem s několika pedagogy, kteří říkali „Ano, my v podstatě nějakým způsobem seznamujme ty děti, ale ani jsme nevěřili, že až tak daleko to někdy v reálu může dojít. Čteme různé noviny, přebíráme to, ale máme pocit, že to je někde daleko a ono se to vlastně týká bezprostředně nás. A dokonce se nás to týká natolik, že já mám dítě, opravdu je v pokojíčku, včera si tam něco dělalo na počítači a teď najednou přemýšlím, co tam dělalo. Takže je to otázka i pro ty dospělé, jakým způsobem oni mají přehled o těch dětech. A najednou zůstává ten otazník, který by měl být a který by tam v podstatě ta komunikace nějakým způsobem s tím dítětem měla obnášet, i znalost těchto rizik.

Moderátor:
Tak ten film se bude distribuovat během tohoto měsíce do českých škol. Stihne se to teda ještě před koncem školního roku, pane náměstku?

Jindřich Kitzberger, náměstek ministryně školství, mládeže a tělovýchovy:
Tak já pevně doufám. Je to tak, že by do konce školního roku měla každá základní škola ten film obdržet. Chci říci, že ten film vlastní, není určen pro to, aby běžel bez jakéhokoliv komentáře, že je to nabídka učitelů vlastně ohledně určité konkrétní učební pomůcky. To znamená, že oni by měli nějak logicky zařadit do toho svého výchovného vzdělávacího programu, který s dětmi mají. A nemusí to být hned prvního září, ale prostě to nějak zakomponovat do celku a doprovodit také svou besedou s dětmi. Tak, aby ty věci byly důkladně vysvětleny.

Moderátor:
Možná, kdyby se to, promiňte, stihlo i před koncem školního roku. Přicházejí dva měsíce prázdnin, děti budou volně, různě, mají spoustu volného času. Není špatné jim připomenout, co všechno na ně může číhat, aniž bychom chtěli teda opravdu strašit, ale realita, jak vidíme, jak potvrzují vlastně i Vaše zkušenosti, je jaká je.

Jindřich Kitzberger, náměstek ministryně školství, mládeže a tělovýchovy:
I to je vhodné, protože ke konci školního roku bývá někdy ve školních programech volněji, takže i tam by se to možná hodilo před těmi prázdninami. Určitě ano.

Moderátor:
Takže je na jednotlivých školách, respektive učitelích, jak budou s tímto materiálem pracovat. Jak budou diskutovat, vysvětlovat.

Jindřich Kitzberger, náměstek ministryně školství, mládeže a tělovýchovy:
Ano. Já myslím, že je to stejné jako se všemi jinými výukovými filmy. Nejdřív si ho musí pořádně prohlednout učitel, musí si ho prostudovat, dobře si rozmyslet, jakým způsobem, s jakou věkovou kategorií ho použije a potom s ním seznámit děti.

Moderátor:
Jaké jsou teda možnosti té kontroly? Když pomineme skutečnost, rodiče že by měl se dívat do toho dětského pokojíčku a sledovat vlastně, co dítě na počítači dělá, aniž by ho kontrolovat?

Karel Kuchařík, vedoucí Odboru informační kriminality policejního prezidia České republiky:
Tak bavíme se tady vlastně o nějaké věkové hranici, která nějakým způsobem je nejvíce atakovaná. A podle stávajících výzkumů jsou to právě děti starší desíti let. Byť tady ten materiál je zaměřený od dvanácti. Ale ten atak směřuje opravdu od těch desíti let na ty děti. A tam je to otázka výchovy, jakým způsobem to dítě přistupuje k těm technologiím, jak se s nimi seznamuje. To, co je zvykem, nebo to co je doporučováno je, aby rodič, alespoň v těch počátcích chování toho dítěte, s ním sdílel ten prostor. To dítě si v podstatě v tom prostředí hraje a je rádo, pokud tam ten dospělý je. Ve chvíli, kdy potom se dostává do toho teenagerovského věku, kdy už se stává svébytnou osobností, a už vlastně ani nechce přítomnost těch rodičů, pak je velice těžké bez nějaké vazby, která se tam vytvoří, mít přehled o tom, co to dítě dělá, jak se chová. Existují softwerové aplikace, které třeba pro ty nejmenší děti zajistí to, aby to dítě se nedostalo na nevhodné stránky. Což neznamená, že to není překonatelné. Ale pro ten určitý věk je to dostačující. Samozřejmě v tom pozdějším věku už to dítě by mělo být vybaveno, nebo předáno na to dítě ty zkušenosti toho dospělého, kterého bude nějakým způsobem varovat, který bude mít zpětnou vazbu. Je to asi něco podobného, jako ty rodiče mají přehled, kde to dítě si hraje třeba venku, že najednou má víc peněz, než kolik by vůbec mohlo mít. Že se schází s nějakými jinými kamarády. A přesně tak by to mělo existovat i v té síti internetu. To znamená, naučit to dítě komunikovat s tím, kdo se o něj stará v tom smyslu co tam prožilo, co tam bylo nového, co ho zajímalo. Ten dospělý by měl vlastně nějakým způsobem takto s ním vzájemně sdílet ty jeho prožitky a zážitky a mít tam takovou tu jako kdyby vnitřní sondu a říct, „Pozor, tady je to už nebezpečné." A rozebrat třeba nějaký ten případ, kdy by to dítě, se mohlo setkat s tím negativním jevem. Protože to co je asi nejhorší, tak je, pokud ty děti vlastně nemají v tu chvíli pomoc, uzavřou se nějakým způsobem do sebe, nekomunikují. I když se setká s něčím negativním, nemusí to být fatální, pokud dostane přiměřené vysvětlení a je mu vysvětleno o co se jedná, co se stalo, že to není dobře. Nebo, jak by mělo dále postupovat. Takže tohle je možná ještě tady k tomu takový dovětek.

Lucie Bukovská, psycholožka, Sdružení Linka bezpečí:
Já možná mám k tomu takovou potřebu ještě dodat, že vlastně jednak to, co mi běželo hlavou, zatím co jsem poslouchala je, že rodiče můžou vlastně s dětmi komunikovat právě jenom přes takovou tu zvídavost. „Zajímá mě prostě, na co se koukáš." Spousta rodičů, včetně mě, je na tom technicky už hůře, než jejich děti, takže i touhle cestou se dá vydat. „Ukaž mi prostě, co všechno ten internet umí a co tady prostě prohlížíš a co tě baví." Tak to je jedna cesta. A druhý takový nápad, který bych tady ráda sdělila je, že pokavad už opravdu dojde k tomu, že dítě vidíme, že je zaskočené, nebo méně mluví a vlastně vyleze z něj potom, že se mu něco stalo na internetu, vidělo tam něco, co ho třeba šokovalo, nebo někdo ho tam urážel, něco prostě mu třeba i vulgárně říkal. Tak vlastně ta naše první reakce, byť je taková přirozená, tak bysme ji měli polknout a prostě nevynadat mu za to. Spíš mu říct, „Tak to je fajn, že mi to říkáš! Určitě to není tvoje chyba, že prostě si tam něco takovéhleho potkal. Je to chyba té druhé strany." Taková ta práce s tím, abychom se nepřidali k těm prstíkům obviňujícím a nezavřeli si cestu k tomu, aby s námi dítě příště o tom mluvilo, když ho něco potká.

Moderátor:
Souhlasně pokyvuje hlavou také pan Kuchařík z Policie.

Karel Kuchařík, vedoucí Odboru informační kriminality policejního prezidia České republiky:
My jsme ještě si dělali v rámci toho průzkumu, který proběhl, nebo respektive výzkumu, tak tam jsme se zajímali ještě, jakým způsobem ty děti vlastně mají dohled. A jedna z těch největších, nebo ta největší skupina, kde tam děti vlastně sami konstatovali, jaký dohled nad nimi je, tak vlastně to bylo omezeno časově. Což je logické, že v tomhle případě selhává. Protože ti, kteří chtějí atakovat ty děti, tak tam rozhodně nebudou chodit v čas, kdy ty děti tam nejsou. To co ale do jisté míry pomáhalo, teďka je otázka, jestli to je z nějakých dispozic těch rodin, tak bylo, když ten počítač byl někde ve sdíleném prostoru. To znamená, byl někde na chodbě, byl někde v obýváku, v kuchyni. Kde tam vlastně byl ten pohyb těch lidí a to dítě do jisté míry má tam to mikro soukromí, ale ne takové, aby nebylo možnost na něj nahlédnout. Takže to vnímali jako určitý způsob dozoru, který tam je. Je otázka, jestli to je kvůli prostorám v těch bytech, že už se nevejde do toho pokojíčku, nebo to je jeden počítač, který je sdílen pro všechny a proto je třeba v tom obývacím pokoji. Ale ukázalo se, že do té určité věkové hranice to je určitá dobrá forma mít ten přehled, občas se podívat, nakouknout, mít reakci toho dítěte před sebou.

Moderátor:
Možná reakce také vhodná pro učitele, aby se občas podívali, když žáci pracují s internetem, to je dnes běžná součást vyučování.

Jindřich Kitzberger, náměstek ministryně školství, mládeže a tělovýchovy:
No ne, tak tady na rozdíl od domova to nemůže stačit občas se podívat. Ten učitel tam tu kontrolu musí mít 100%. Co dělá dítě s internetem. Doma je to něco jiného, tam já na tu kontrolu moc nevěřím. Ani u těch starších dětí, od těch 12 let výše, tak tam si myslím, že je důležité do té doby u toho dítěte vypěstovat ty obranné mechanismy. To znamená, aby mělo ty informace, aby dokázalo reagovat dobře, aby se obrátilo v případě kolize na někoho z dospělých, komu věří. Aby vědělo, jak se zachovat. A pak už většinou od těch 12 let výše to dítě chce mít to soukromí a většinou pokud využívá ty online služby internetové, tak to jsou věci dost soukromé, kde toho rodiče už příliš ne moc ochotně pouští. Ale v té škole to musí být samozřejmě kontrola 100%. Tam internet má být využíván především k výuce. To znamená k tomu, aby se děti učily hledat informace, aby se učily zacházet s tím. A ti učitelé by měli mít přesný přehled o tom, co dítě s internetem provádí.

Moderátor:
I o přestávce pane náměstku?

Jindřich Kitzberger, náměstek ministryně školství, mládeže a tělovýchovy:
Do značné míry i o přestávce. Tak samozřejmě to záleží potom na nastavení v té škole. Někde opravdu to je tak, že děti mají přístup i o přestávce k internetu. Tak určitě by nějakým způsobem monitorovat učitelé tak nahrubo, co se děje v tom prostoru. Ty děti by tady neměly mít pocit, že mohou úplně cokoliv na internetu. Některé školy budují různé filtry a různé způsoby, ale to většinou moc nefunguje ani to není úplně dobrá metoda. Ale v každém případě i tady by ti pedagogové měli mít nějakou míru kontroly.

Moderátor:
Nám se začínají množit reakce posluchačů, kteří dostanou za chviličku také prostor prostřednictvím telefonních linek. Pan Jindřich nám napsal, děkuji, adresa kava@rozhlascz. Vítá video na internetu. Píše, video viděl, vítá jeho uvedení do škol. Zarazilo mě však, že odhalení pachatelé zde nebyli, kromě jednoho, stíháni. A pokud byli, tak je soud osvobodil. A oni bez obav pokračují dále. Také pan posluchač uvádí, že video je uváděno s reklamou na hazardní hry sázek. Zaujala mě poznámka, odhalené pachatelé, jak píše alespoň teda pan posluchač. Kromě jednoho nebyli stíháni.

Karel Kuchařík, vedoucí Odboru informační kriminality policejního prezidia České republiky:
Tam došlo k trestnímu stíhání. Nicméně nakonec tam došlo k osvobozujícímu rozsudku, protože tam pachatel neměl obě dvě schopnosti jak v rámci rozpoznávání, tak jednání. A ten soud do jisté míry ho osvobodil. Samozřejmě já včetně kolegů to sledujeme poměrně negativně, ale je to rozhodnutí soudu, které nějakým způsobem nemáme možnost komentovat. Ale jako člověka samozřejmě nás to zarazí, protože ti lidé, kteří takto jednají, to své opakování, nebo respektive to chování, často opakují. Není zvláštní, že s těmi lidmi se potkáváme potom znovu a znovu.

Moderátor:
No a jak jsem slíbila, dejme prostor také telefonickým dotazům. Připomínám, že diskutujeme na téma bezpečný internet, internet bezpečný zejména pro děti a pro mládež. Hosty dnešní Kávy o čtvrté jsou Lucie Bukovská ze Sdružení Linka bezpečí, Jindřich Kitzberger, náměstek ministryně školství, mládeže a tělovýchovy, Karel Kuchařík, vedoucí Odboru informační kriminality policejního prezidia. A telefonní čísla k nám do studia Kávy o čtvrté 22 155 25 25, nebo 22 155 24 24.

Moderátor:
Káva o čtvrté Českého rozhlasu 2 Praha, přeji dobré odpoledne a prosím Váš dotaz.

Telefonát:
Dobrý den. Tady posluchač z Nového Jičína. Já bych měl takovou zkušenost. Chodím celkem dost často na chat, čili chat přes Centrum a všiml jsem si, že do místnosti, které jsou pro děti od 9 do 13 let, případně od 12 do 16, tak tam chodí takoví zvláštní lidé, kteří mají jako přezdívku dětskou a když se tam člověk podívá, tak hned po něm chtějí tajně informace o tom, kolik jim je let, kde bydlí a tak dále. Prostě takové soukromé informace. Takže jsem se potom ještě informoval dále a zjistil jsem, že to opravdu jsou to takzvaní pachatelé, o kterých se dneska hovoří. Takže kdo z rodičů by chtěl zamezit, aby jejich dítě vlastně se dostalo do spárů těchto podivínů, tak ať si zkusí třeba někde založit přezdívku, ať se tam třeba někdy přijdou podívat do těch místností. A případně ať ví, kterou přezdívku má to jejich dítě, aby věděl prostě, jestli tam je, nebo není.

Moderátor:
Děkujeme za Váš telefonát. Naslyšenou. Pan Karel Kuchařík a další hosté samozřejmě pozorně poslouchali. Možná ještě, vraťme se k těm Vašim zkušenostem. Co řešíte?

Karel Kuchařík, vedoucí Odboru informační kriminality policejního prezidia České republiky:
Já jenom ještě dopovím, nebo reakci tady k tomuto. Samozřejmě ty aktivity jsou. Policie není schopná absolutně všechno obsáhnout. A tam se snažíme co nejintenzivněji spolupracovat s vlastně vlastníky a s těmi, kteří provozují takovéto služby. Konkrétně tady zazněl iks centrumu tam u těchto největších je snaha nějakým způsobem najít tu cestu k těm administrátorům, kteří tam jsou ze strany těch provozovatelů. Aby tam vlastně v případě toho, že tam ten výskyt je, tak to co dneska realizují, tak jim zablokují toho uživatele, dostane nějaký banán, vyhodí ho. Ale on se tam za chvilku přihlásí pod jiným nickem, pod jinou přezdívkou a působí úplně stejně. Takže my vysvětlujeme, že tohle to není ta správná cesta. Že ta správná cesta je, pokud se obrátí na policii a v rámci nějaké součinnosti je snaha eliminovat. Nicméně ti pachatelé jsou velice obezřetní a opatrní, takže volí předně tu hranici té zákonnosti a protizákonnosti, takže je to ještě otázka toho přesného chování. Ale, ano, je to potvrzení té skutečnosti. Často se tady ukazuje, nebo jsou napadány ty věci, kde jsou obří, že teda jsou hodně jako zveličovány. Ale ten provoz na té sít opravdu takový je. A kdo si chce zkusit, tak ať to určitě vyzkouší a uvidí, že to jeho dítě, které tam bude, když s ním chvilku bude pohybovat, tak dříve nebo později natrefí na nějaké negativní projevy.

Moderátor:
My máme v Kávě o čtvrté další telefonát. Pěkné odpoledne.

Telefonát:
Dobrý den. Takže, já bych jenom do diskuse řekl tolik, že obdobně jako, tuším minulý týden byla jako diskuse na téma, když jako na DVD bude napsáno, že není vhodné pro děti, tak samozřejmě dítě se lekne a nepustí si ho. Tak tohle je trošku obdobný paradox. Protože dneska samozřejmě děti a teenageři, co se týká počítačů, tak na tohle jsou naprosto geniální. Já teď nedávno jsem se bavil jako s jednou odbornicí přes tuhle problematiku, tak jsme se bavili o tom, že je takový jako zvláštní paradox, že dochází trošku k degradaci vzdělání. Že dneska jako už dítě nejde prostě do knihovny. Chodí také, ale v menší míře, půjčit si knihu, protože na internetu jsou samozřejmě rozbory těch děl a všechno ostatní k tomu. A pochopitelně školy určitě se to snaží jako hlídat, ale samozřejmě dneska běžné dítě, které hlídá babička, tak samozřejmě na internetu si najde, že jo, cokoliv, co s výukou nesouvisí. A když přijde babička, tak si to sklepne na lištu a dá si tam život veverky v hustém lese, babička se rozplývá nad tím prostě, co ty computery dneska umí. Takže tady jako je to případ od případu, ale jestliže už něco takového prostě jako jednou bylo dané, tak asi těžko se tomu jako zamezí, aby se to jako nezneužívalo. A souvisí to i s tím, o čem mluvil ten pán jako přede mnou. Takže jako je to problém takřka neřešitelný. Nashledanou.

Moderátor:
Děkujeme za Váš názor. Naslyšenou. Je internetů příliš? Těžko tomu zamezit teda?

Lucie Bukovská, psycholožka, Sdružení Linka bezpečí:
Tak já si myslím, nebo mám prostě zase k tomu takovou poznámku, že internet je prostě fenomén, který je obrovský a je tam spousta zábavných věcí a je tam opravdu spousta dobrých věcí, jo. Určitě bych nechtěla, abychom z toho udělali toho strašáka typu, vstup zakázán, nepoužívat. Ale určitě bych se tady přidala k tomu, co už říkal pan náměstek, že pokavad ty děti budou dopředu vědět a dopředu vlastně budou naučené, že nemají tam prostě udávat svoje celé jméno, nemají udávat adresu, nemají dávat telefonní číslo, heslo. Mají tu volbu odejít z té diskuse, pokud jim není příjemná. Jo, tak tohle to si myslím, že může být docela dobrý nástroj pro, aby se ubránily proti případnému svému prostě nějakému atakování, nebo zneužívání.

Moderátor:
Chce doplnit pan Kuchařík.

Karel Kuchařík, vedoucí Odboru informační kriminality policejního prezidia České republiky:
Já jenom budu reagovat na tu určitou bezmoc. Samozřejmě ty ataky rostou, ale jedno z toho vyplívá, že tak jak to právo tady existuje, do jisté míry je vynutitelné a absolutní anonymita na internetu neexistuje. Ale odpovídá to i těm případům, které se nám podařilo dotáhnout do konce a nejsou to jednotky, jsou to opravdu desítky případů, kde ti pachatelé skončili vynesením odsuzujícího rozsudku. To znamená, že je jasně jednoznačně daný impuls tomu, ano, pácháš-li, jsou tady zákony, hrozí ti to a dřív, nebo později opravdu, s největší mírou pravděpodobnosti na tebe dojde.

Moderátor:
Na monitoru mám sms s konkrétním dotazem od pana posluchače Davida. Ptá se, pokud někdo provozuje neetickou, nebo trestnou činnost na internetu, zdali lze identifikovat počítač, který pachatel používá?

Karel Kuchařík, vedoucí Odboru informační kriminality policejního prezidia České republiky:
Je to trochu širší otázka, je otázka v jaké destinaci je ten počítač, jaké služby jsou tam provozovány. Zdali je to provinění trestně právního charakteru a nebo nějakého přestupku. Protože tam potom jsou z toho odvozovány možnosti policie, jak získat ty informace. Ale pokud se jedná opravdu o ty nejzávažnější věci, tak policie ať už na národním prostředí, nebo za součinnosti kolegů ze zahraničí, je schopna logicky zjistit tu identitu toho počítače, z kterého ty negativní projevy vlastně směřovaly.

Moderátor:
Máme další telefonický dotaz v Kávě o čtvrté. Připomínám telefony k nám do studia 22 155 25 25, nebo 22 155 24 24. Přišel ještě před pořadem, přišel email od pana posluchače Pavla, který tu situaci nevidí až tak dramaticky. Rád by nějaké veselejší téma. A sám tady píše, že se přes internet seznámil s partnerkou a jsou spolu šťastni už čtyři roky. Tak my asi nestrašíme, ale ta realita jak jsme se tady shodli, ostatně ty klipy, respektive ten film, o kterém hovoříme, Seznam se bezpečně na internetovém portálu seznam.cz, jsou to ty případy z reality.

Karel Kuchařík, vedoucí Odboru informační kriminality policejního prezidia České republiky:
Samozřejmě, tady je otázka, Seznam se bezpečně, taky k tomu to pozitivum, to znamená, já vím, že shodou okolností Seznam, který je, stojí za tímto materiálem, za touto akcí, tak vím, že v jiných akcích presentuje i to, že přes jejich chatovací službu se opravdu seznámily páry a vím, že ukazují, nebo vlastně při těch schůzkách jsou i manželé, kteří už mají velké děti, nebo větší děti, takže opravdu to není nic jenom negativního.

Moderátor:
To určitě ne. Já se vrátím ještě k průzkumu, který udělala Nadace Naše dítě. Tam odpovídalo přes třista dětí, jejich rodičů. Ten průzkum ukázal například to, že více než 50 % dětí ve věku od 10 do 15 let mají počítač ve svém pokoji a zde také používají internet nejčastěji. 17 % rodičů uvedlo, že nekontroluje, co jejich dítě na internetu dělá. A 37 % dětí ve věku od 14 do 15 let komunikuje na internetu s cizími lidmi. 35 % těchto dětí navíc nemá rodiči stanovena žádná pravidla pro používání počítače. Je to alarmující tato statistika?

Karel Kuchařík, vedoucí Odboru informační kriminality policejního prezidia České republiky:
Já myslím, že to je stejné jako v jiných oblastech. Prostě je spousta rodičů, které děti nekontrolují v ničem a příliš se nestarají o to, co děti dělají ve volném čase. Tak je nekontrolují ani na internetu. A já si myslím, že škola a rodina se tady dosti musí nějak pokusit to doplnit v těchto oblastech. Je trochu nevýhodou, že nám jakoby generačně to utíká, tím, jak už to tady padlo, že děti technicky jsou daleko zručnější, než jejich rodiče a neřkuli prarodiče. Dříve se ta rizika předávala tak jako přirozeně z generace na generaci. To teď v podstatě nefunguje díky tomu, že ta technika jde tak rychle dopředu, že ty děti jsou zručnější. Tak musí to být tak, že primárně ta výchova, to poučení má být věcí rodiny. A tam kde to nefunguje 100%, kde to ti rodiče nezvládnou úplně, tak tam by měla to doplňovat ta škola. A nebo by v ideálním případě na tom měly ta rodina a škola spolupracovat tak, aby se dětem informace sešly a to vštípení těch postojů, těch pozitivních reakcí, těch žádoucích reakcí, i toho chování, které potřebujeme, tak aby tam děti získaly včas, než budou ohroženy. A nechceme z toho dělat nějakého strašáka pro děti. Není to tak, že by internet byl plný deviantů, na které děti naráží dnes a denně. Ale kdyby jedno dítě bylo ohroženo tím závadovým chováním, tak za to stojí, aby se mu dostalo včas nějakého poučení.

Moderátor:
A dostane se odpovědi také posluchačce, která se právě teď dovolala do Kávy o čtvrté. Pěkné odpoledne.

Telefonát:
Dobrý den. Já jsem se chtěla zeptat, Praha, já jsem se chtěla jako do toho vmísit. Jestli by nebylo dobré ten film třeba promítnout třeba na nějaké třídní schůzce i těm rodičům. Aby teda mohly zasáhnout teda i v tomhle případě.

Moderátor:
Ano, děkujeme za dobrý tip. Naslyšenou. Kdo všechno ten film vlastně shlédne? Jak jsme říkali, je teda pro děti, ale možná ještě víc pro rodiče. Nebo pro oboje.

Lucie Bukovská, psycholožka, Sdružení Linka bezpečí:
Já si myslím, že právě přesně ta skupina, která může shlédnout tenhle film a může pro ni být užitečný, je široká. A určitě bych paní posluchačce doporučila právě si otevřít stránky Seznamu, kde prostě tuším, když se tam ještě otevře právě taková nějaká ta jejich seznamka, tak tam dole na liště je přesně nabídka, podívat se na tenhleten film. A musím právě říct, že minulý týden, když jsem ještě byla ve Zlíně, tak v tu chvíli už vlastně tenhle ten film shlédlo přes 400 tisíc lidí. Takže si myslím, že opravdu bude to nejenom pro žáky a studenty škol, ale že ten přístup k tomu, aby se na to mohl podívat, má každý.

Jindřich Kitzberger, náměstek ministryně školství, mládeže a tělovýchovy:
Jinak ten film je ještě potom přímo na stránkách www.seznamsebezpecne.cz bez diakritiky. Takže i tam je možné přímo si to otevřít. Samozřejmě je to otázka internetu. A ti, kteří nemají ten přístup, tak hold musí volit pravděpodobně tu variantu obrátit se na někoho, kdo to má.

Moderátor:
Takže www.seznamsebezpecne.cz. Tam najdou zájemci také kontakty na odborníky, bezplatné linky bezpečí a další kontakty, kam se může dítě i rodič, nebo třeba také učitel, obrátit.

Karel Kuchařík, vedoucí Odboru informační kriminality policejního prezidia České republiky:
Já chci ještě dodat, že to je opravdu dobrý tip od paní posluchačky, že opravdu by ty školy mohly toho takto využít a rodičům ten film promítnout na třídní schůzce. Ono je ideální, když rodiče a děti něco sdílí. Něco co jde z té školy, z té výuky. A ty rodiče v tom mohou opravdu velmi školu podpořit a naopak. Takže to je dobrý tip.

Moderátor:
Přišla inspirace od paní posluchačky.

Lucie Bukovská, psycholožka, Sdružení Linka bezpečí:
Já možná ještě doplním, že vlastně ten film opravdu otvírá to téma. Není tam úplně přesně popsáno, ty pravidla, která bychom vlastně měli dodržovat, tak abychom na internetu se cítili a měli se tam bezpečně. Takže pro ty zájemce, kdo by právě se chtěli podívat, přečíst si pravidla, ale i třeba slovníček o tom, jak se ty jednotlivé, třeba i kriminální aktivity na internetu nazývají a co obsahují. Tak určitě chci ještě nabídnout webovou stránku www.pomoconline.cz kde právě si můžou v klidu pročíst a vlastně znovu tam také dostat spoustu rad a spoustu odkazů na koho se obrátit v případě, že už se jim třeba něco takového děje.

Moderátor:
Tak a poslechněme si další telefonický dotaz. Dobrý den.

Telefonát:
Dobrý den. Tady posluchač ze severní Moravy. A já bych měl takovou připomínku. Vůbec k tomu pořadu. Protože já si osobně myslím, že to jsou pořady v podstatě zbytečné, protože to se bude dít pořád, i když budete vysílat ty svoje filmy, když budete vysílat cokoliv, to je úplně zbytečné. Proboha, dejte těm pedofilům 20 let natvrdo! Ať vědí, že když se to někomu prostě podaří někoho svést, ať už to je kluk, nebo holka, že ví, že dostane 20 let. Nazdar. A uvidíte, že to klesne. Ono se to možná párkrát ještě podaří, ale klesne. To samé je s drogami, to samé je se vším. Já si myslím, že toto, co Vy provádíte, že to je jenom živení lidí, kteří stejně prdlajs udělají pro tento stát, nebo pro tyto lidi teda. Nic neudělají. Je to droga, je to pedofilie, je to ve všem. Dejte jim tvrdě 20 let natvrdo, aby věděli, že z toho nevyjdou. Bez odvolání a tak dále. Uvidíte, jak klesne všechno. Děkuji.

Moderátor:
Děkujeme za Váš telefonát. Naslyšenou. Co na to říkáte pane Kuchaříku? Prospěla by tady, o tom se ale ostatně diskutuje, právě navýšení té trestní sazby?

Karel Kuchařík, vedoucí Odboru informační kriminality policejního prezidia České republiky:
Mluví se na celoevropské úrovni v podstatě o navýšení nějaké trestní sazby. Byť jednotlivé členské státy konstatovaly, že budou poměrně striktně na to nahlížet opravdu z toho národního pohledu. Nicméně policie jednoznačný počin má. Detekovat takovéto chování, dotáhnout ty pachatele vlastně až před soud. A pak je otázka té veřejnosti. Jak cestou svých zástupců volených určí, jakým způsobem vlastně se politici dohodnou na zákonech této země a jaké tam budou tresty, jakým způsobem tedy budou i ty jednotlivé sankce za takováto chování. My to vždy budeme plně respektovat.

Moderátor:
A máme další telefonický dotaz v Kávě o čtvrté. Dobrý den.

Telefonát:
Dobrý den. Souhlasím s tím pánem, že by měly být skutečně větší tresty. A souhlasila bych také s tím, že by měly být dotované tělocvičny, cvičitelé do tělocvičen, jako to bylo dříve, Sokol a tady ty spolky. Ty děti by měly kam jít. Dneska ty děti nemají kam jít. Toto se všechno musí platit draze. A zatím co mi dotujeme injekce. A pak ti neonacisti, ti už dávno měli být odsud. Ale to jsou zákony takové, že se jim všechno tohle dovolí. Nedivte se, že ty děti pak nemají se čeho chytit, když jsou doma samy. Nashledanou.

Moderátor:
Děkujeme. Naslyšenou. Tak možná se zeptám paní Bukovské, jak vnímá právě tuto situaci, kdy děti opravdu jsou hodně často na internetu. Možná více, než by mohly být.

Lucie Bukovská, psycholožka, Sdružení Linka bezpečí:
Jo. Já si myslím, že prostě je to tak, že internet zkrátka láká. A láká právě tou růzností té nabídky. A určitě je moc příjemné, když děti mají nějaké jiné i k tomu možnosti, jak trávit volný čas. A to je asi všechno, co mě k tomu teď napadá. Nevím, jestli mě doplní pánové.

Karel Kuchařík, vedoucí Odboru informační kriminality policejního prezidia České republiky:
Já jsem chtěl říct, že ta nabídka třeba zájmových aktivit je dneska docela dostatečná. Ty děti mají kam jít. Ale samozřejmě ty věci, jako je cvičení v tělocvičně, jak říkala paní, velmi těžko konkurují tomu internetu, který je pro ty děti samozřejmě daleko atraktivnější. Takže ta snaha určitě by měla být, zaujmout i jinými věcmi. Ale myslím si, že klíčové tady prostě je, aby na tom internetu ty děti se uměly bránit, protože ta kriminalita se nevymýtí nikdy. Takže důležité je vybavit děti nějakými obrannými mechanismy.

Moderátor:
Tak a ještě poslední telefonát dnešní kávy. Pěkné odpoledne i Vám.

Telefonát:
Dobrý den. Tady posluchač z Prahy. Já bych chtěl také reagovat jenom ve stručnosti, už se to chýlí ke konci. Nám se tohle to stalo, respektive dceři, před několika lety, když jí bylo 13, 14. Nemyslím si, že ten pořad je zbytečný, ale souhlasím s tím pánem, že ty tresty za ty trestné činy jsou velmi mírné. Proto oni si dovolí, co chtějí a vůbec se ničeho nebojí. Nám se to stalo. Dala si inzerát na ten Seznam, že se seznámí s kamarádkou a odepsal Vladimír Vyšín, prostě ten člen skupiny ze 60. roku. Prostě velice postavení lidé tihle, kteří odpovídají. Byly tam narážky, dali jsme to na Kriminální policii tady u Kotvy na to oddělení a policii teda velmi musím pochválit. Ovšem, dospělo to tak, že prostě nenaplnilo to trestný čin a ono v podstatě se mu nic nestalo, čili znovu bych apeloval na to, aby to bylo tvrdě postihováno a ne aby vyšli s podmínkou, nebo dvouměsíčním trestem na dobu odkladu rok a tak dále. Čili, nemyslím si, že ten pořad je zbytečný. Díky, nashle.

Moderátor:
Děkujeme také. Naslyšenou. Tak já také věřím, že jsme přispěli v dnešní Kávě o čtvrté informacemi, jak chatovat, surfovat a vůbec, jak využívat internet bezpečněji. Děti, mladiství a vůbec my všichni. Děkuji moc dnešním hostům, kterými byli paní Lucie Bukovská, psycholožka ze Sdružení Linka bezpečí, pan Jindřich Kitzberger, náměstek ministryně školství, mládeže a tělovýchovy a pan Karel Kuchařík, vedoucí Odboru informační kriminality policejního prezidia České republiky. Děkuji za Vaši návštěvu. Děkuji posluchačům za zájem. Zita Senková Vám přeje příjemný a bezpečný podvečer. Naslyšenou.

MŠMT ČR

Navigace

Moje menu

Naposledy čtené články

Vyhledávání

Přepínání jazyků

ČRo 2 - Praha: Seznam se bezpečně na internetu

Navigace v sekci

Důležité odkazy

Kontakt pro veřejnost

Podatelna pro veřejnost: