Pracovní skupinou pro výuku dějepisu, vytvořená při odboru předškolního, základního a základního
uměleckého vzdělávání, bylo zpracováno
Doporučení pro výuku dějepisu pro organizátory dalšího
vzdělávání pedagogických pracovníků
Potřeba formulovat doporučení vychází z těchto skutečností:
1. na školách je podle zjištění ČŠI věnována nedostatečná pozornost dějinám 20. století (zejména po r. 1945);
2. ve stylu výuky je stále kladen přehnaný důraz na faktografický výčet dat, nikoliv na rozvíjení samostatného myšlení a činnosti žáků;
3. není věnována dostatečná pozornost výběru vyučovacích metod, které odpovídají obsahu dějepisného učiva:
a)pro výuku po roce 1945 se mohou používat i metody, které nebyly pro předchozí historická období uplatňovány a jejichž užití by výuku obohatilo (mluvená historie, multiperspektivita…);
b)metodika je odtrhávána od obsahu a charakteristiky předmětu;
c)motivační prvky výuky k udržení pozornosti žáka by neměly být samoúčelné (křížovky atp.) a směřovat pouze k znalostem, ale také k dovednostem;
4. není dostatečně využíván potenciál mezipředmětových vztahů pro výuku dějepisu;
5. školiteli DVPP jsou především historikové, pouze minimum školitelů jsou odpovídajícím způsobem připravení učitelé - metodici;
6. probíhající kurikulární reforma je jedinečnou možností učitele motivovat k dalšímu sebevzdělávání.
Současné možné metody pro výuku dějepisu jsou zachyceny např. v publikaci R. Stradlinga: Jak učit evropské dějiny 20. století, materiál Rady Evropy, garantkou překladu je H. Štajglová, překlad byl uskutečněn z prostředků MŠMT, 2003.
Text je k dispozici na /_DOMEK/default.asp?ARI=102526&CAI=3036.
