Klemeňa Hanušová, vlastním jménem Klementýna Hanušová, se narodila ve Lvově české rodině filozofa, jazykovědce a vlastence Ignáce Jana Hanuše a jeho manželky Laury roku 1845. Hanuš byl příznivcem tělesné výchovy a celá rodina Hanušových doma pravidelně cvičila. Klemeňa docházela cvičit také do Malypetrova tělocvičného ústavu.
Od roku 1866 pak byla Klemeňa i s dalšími dívkami připravována zakladatelem Sokola Miroslavem Tyršem na budoucí roli cvičitelky. Členství v Sokolu bylo umožněno pouze mužům, ovšem Tyrš byl ženskému vedení dívčí tělovýchovy nakloněn a Klemeně Hanušové se tak dostalo v Ústavu J. E. Purkyně jak potřebných teoretických základů, tak i praxe.
V roce 1869 byl založen ekvivalent k Sokolu pro dívky, Tělocvičný spolek paní a dívek pražských, kde jako první cvičitelka začala prosazovat dívčí tělocvik na obecných školách a v roce 1871 o tuto možnost oficiálně požádala městskou radu. Zasadila se také o to, aby budoucí cvičitelky mohly docházet na přednášky z anatomie, které by je více připravily na budoucí práci a umožnily jim více pochopit fungování lidského těla.
Klemeňa Hanušová působila také v Ústavu pro vzdělání učitelek sv. Anny a pomáhala dívkám se špatným držením těla aplikováním různých ortopedických cvičení, a zavedla také cvičení na čerstvém vzduchu. V roce 1892 spoluzakládala Spolek pro pěstování her české mládeže a angažovala se v Českém výrobním spolku. Byla autorkou řady tělocvičných příruček zaměřených na tělovýchovu žen a dětí, např. Dětský tělocvik: návod, jak dítky útlého stáří cvičiti a pohybem zdravě zaměstnávati, Hry míčem pro veselou mládež atd.
V průběhu první světové války byla pod policejním dohledem, počátků první Československé republiky se už nedožila. Zemřela v říjnu 1918 v Praze.
Medailonek v PDF ke stažení ZDE
Zdroje:
GELNAROVÁ, Jitka a Ema SOUČKOVÁ, ed. Vlastním hlasem: In her own voice. Praha: Národní muzeum,
2019.
LIBICHOVÁ, Lenka. Ženský Sokol. Studia Ethnologica Pragensia, 2015
Fotografie
Portrét Klemeni Hanušové [online]. Wikipedia.org [cit. 2022-03-30]
