Milada Paulová, křtěná Milada Anna Josefa Paulová, se narodila roku 1891 do rodiny cukrovarnického úředníka Františka Paula a jeho ženy Anny. Krátce po narození se u ní projevila tuberkulóza, která jí pak provázela po celý život. Po tragické smrti matky a bratra a po krachu cukrovaru se s otcem přestěhovala do Prahy, kde získala inspiraci pro své budoucí studium historie. Kvůli špatné ekonomické situaci rodiny nastoupila po studiu na měšťanské škole do Ústavu vzdělávání učitelek. Vzdělávat se chtěla na gymnáziu Minerva, to ale bylo soukromé, a rodina si studium nemohla dovolit. Ústav vzdělávání učitelek navíc nabízel kromě bezplatné výuky také možnost zajištění budoucího učitelského místa na obecné škole. Společně se svou kamarádkou a budoucí docentkou Albínou Dratvovou se po vystudování ale přesto připravovaly na složení maturitní zkoušky na gymnáziu, protože absolvovaná maturita na Ústavu vzdělávání učitelek nebyla dostačující pro vstup na vysokou školu. V roce 1913 složily obě maturitu s vyznamenáním a zapsaly se ke studiu na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity.
Milada Paulová se zaměřila na studium historie a geografie a v lednu 1918 se stala promovanou doktorkou filozofie, a to teprve čtvrtou ženou, která jej získala v oboru historie. V roce 1920 odjela studovat na území Království Srbů, Chorvatů a Slovinců dějiny československých a jugoslávských vztahů a dějiny odboje za první světové války. Materiály, které zde získala, byly zdrojem pro její dvě knihy - Tajná diplomatická hra o Jihoslovany za světové války a Jugoslavenski odbor. Právě druhá z nich byla výjimečná, protože z důvodu nedostatečnosti písemných pramenů tvořily velkou část materiálu rozhovory s pamětníky. Dnes lse tato metoda sběru dat nazývá orální historie. Toto dílo jí vyneslo nakonec docenturu. Stala se tak první ženou, která získala na Karlově Univerzitě titul docentky a právo vyučovat a přednášet na univerzitě (oprávnění venium docendi).
V roce 1935 byla Milada Paulová jmenována na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy mimořádnou profesorkou všeobecných dějin východní Evropy a Balkánského poloostrova a v roce 1939 i řádnou profesorkou. Stala se tak první profesorkou v Československu. V roce 1946 se Paulová dočkala řady dalších úspěchů, když byla jmenována do československých vědeckých a společenských institucí, stala se například členkou Národního klubu, členkou zkušební komise pro učitelství na školách v Praze pro obor dějepis, mimořádnou členkou České akademie věd a umění, členkou Československé rady badatelské a členkou Historického klubu.
V roce 1956 získala od Státní komise pro vědecké hodnosti vědeckou hodnost doktorky historických věd a následně také
diplom doktorky věd (DrSc.). Při příležitosti jejích 75. narozenin jí v roce 1966 propůjčil prezident Antonín
Novotný Řád práce za celoživotní dílo v oblasti byzantských a slovanských dějin.
Život Milady Paulové byl velmi bohatý, ale také velmi stresující jak v pracovním, tak i v osobním životě. Své úspěchy
si musela tvrdě vybojovat a toto vypjetí se odrazilo na jejím zdraví. Milada Paulová zemřela 17. ledna 1970 ve věku
78 let.
Od roku 2009 je Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ve spolupráci s Národním kontaktním centrem - gender a věda Sociologického ústavu AV ČR, v. v. i. každoročně udílena cena Milady Paulové vědkyním za jejich badatelskou činnost.
Medailonek v PDF ke stažení ZDE
Zdroje:
BRÁDLEROVÁ, Daniela, et al. Milada Paulová a pražská univerzita: historická slavistika. Acta Universitatis Carolinae
Historia Universitatis Carolinae Pragensis, 2019
MICHNÁČOVÁ, Petra. Drahá slečno doktore...''Milada Paulová v letech 1925-1935. 2014. PhD Thesis. Technická Univerzita
v Liberci. Cena Milady Paulové. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online].
Fotografie:
PAULOVÁ, Milada [online]. Wikipedia.org. [ cit. 2022-05-04].
