Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, milá vládo, dámy a pánové!
Předstupuji před vás dnes, v době bouřlivých změn, jako ministryně zodpovědná za vzdělávání našich dětí a mládeže. Tedy těch, kteří z našich rukou jednou převezmou starost o věci veřejné. Věřím, že sdílíme společné přesvědčení, že jedině po všech stránkách vzdělaný a kultivovaný člověk má šanci se uplatnit v dnešním dynamickém světě a převzít i díl odpovědnosti za budoucnost naší země. Ostatně podpora vzdělávání byla součástí programových prohlášení všech polistopadových vlád.
Uvedeného požadavku lze dosáhnout jedině tím, že budeme dlouhodobě a všestranně podporovat kvalitní vzdělávání, vzdělávání zaměřené na rozvoj takových znalostí a dovedností, které umožní absolventům škol naplnit představy a očekávání o jejich budoucím životě a profesním uplatnění. Zároveň jim umožní pružně reagovat na (často dramatické) změny na trhu práce, podpoří jejich samostatnost při řešení pracovních úkolů, rozvine jejich schopnost pro soukromé podnikání a v neposlední řadě omezí jejich ohrožení dlouhodobou nezaměstnaností. To jsou také jedny z hlavních cílů reformy, která v současnosti probíhá na úrovni základních a středních škol.
Je ale naše školství kvalitní? Na tuto otázku nelze dnes jednoznačně odpovědět, neboť ani já, jako osoba odpovědná za řízení resortu školství, nemám k dispozici adekvátní údaje. Na jedné straně víme, že do tohoto odvětví každoročně přichází přes 130 mld. Kč ze státního rozpočtu, na straně druhé dostávám množství podrobných dat, jejichž výkladem však nelze posoudit, zda jsou dané prostředky vynaloženy efektivně a směrem k podpoře výše zmíněné kvality ve vzdělávání. Rovněž se nic nedozvíme o skutečně dosažené úrovni požadovaných znalostí a dovedností každého jednotlivého žáka.
Co pro jednoho žáka či studenta znamená zdolání osmitisícovky, může být pro jiného jen krátkou zastávkou na cestě k mnohem vyššímu cíli. Přesto oba dva na určitém stupni vzdělávání obdrží celostátně platné osvědčení. V případě středoškolského vzdělávání je pak takovéto osvědčení opravňuje k podání přihlášky na vysokou školu, nebo k žádosti o přijetí do zaměstnání. Protože však maturitní vysvědčení neuvádí objektivizované výsledky studia vztažené např. k celému populačnímu ročníku, ale jen relativizované hodnoty z pohledu každé jednotlivé školy, není divu, že ani vysoké školy, ani zaměstnavatelé v současnosti nepřikládají maturitnímu vysvědčení váhu a nutí zájemce do dalších zkoušek, případně doplňování vzdělání. Nepoměr mezi vysokou autonomií našich škol na straně jedné a nízkou mírou odpovědnosti za výsledky vzdělávání na straně druhé je patrný i v rámci četných mezinárodních srovnání.
Již od poloviny 90. let dostáváme prostřednictvím rozličných studií (mj. OECD) doporučení, abychom ruku v ruce s uvolněním striktních vzdělávacích cest a zmírněním příliš časné specializace zavedli centrálně zadávané zkoušky, které umožní získávat objektivní, srovnatelné a jasné informace o znalostech a dovednostech žáků na výstupu z příslušných stupňů vzdělávání. Zkouška na úrovní odpovídající naší maturitě je ve většině evropských zemí zadávána i vyhodnocována externě nebo centrálně (např. ve Finsku, Polsku nebo Velké Británii). V některých zemích je centrální zkouška kombinovaná se školní, ale i školní část zkoušky je mnohdy předkládána ke schválení externím hodnotitelům (např. v Nizozemsku). Česká republika je v současnosti jednou ze tří zemí Evropy (společně s Řeckem a Lichtenštejnskem), kde jakákoli z forem centralizovaného hodnocení na této úrovni neexistuje. Všechny tyto poznatky a doporučení byly akcentovány v tzv. Bílé knize rozvoje vzdělávání a realizace reformované maturitní zkoušky byla již v roce 2004 zakotvena v novém školském zákoně s tím, že ministerstvu školství je stanovena povinnost tuto zkoušku připravit a spustit.
Požadavek na urychlené zavedení externího hodnocení žáků alespoň v jednom bodě jejich vzdělávací dráhy je s ohledem na desítky miliard korun, které ročně plynou do regionálního školství, více než oprávněný. Uvážíme-li, že v současné době maturuje více než 70 % všech žáků středních škol a společná část maturitní zkoušky, tzv. státní maturita, je ve školském zákoně zakotvena již pátým rokem, měl by být každý důvod dalšího odkladu podložen pouze vážnými argumenty.
Dámy a pánové, předložený návrh odkladu realizace státní maturity postrádá podle stanoviska ministerstva školství a také názoru vlády ČR jednoznačné silné argumenty a chybí mu rovněž významnější podpora školské veřejnosti. Jak se opakovaně vyjádřili zástupci hlavních středoškolských asociací, není další odkládání maturity žádoucí. Jeho výsledkem by byla naprostá demotivace učitelů, kteří se na realizaci nové maturity již opakovaně připravují. Těžko si lze také představit, že by se po odkladu znovu, tedy již potřetí za sebou, podařilo přesvědčit stovky ředitelů škol a lektorů, aby pomáhali prosazovat reformu maturity, a tisíce učitelů, aby jim uvěřili.
Je navrženo řešení, založené na základě zkušeností a přímé spolupráce s okolními zeměmi, v nichž se externí maturita dnes již realizuje (Polsko, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko), zatímco u nás se více než deset let za nemalé prostředky stále jen připravuje. Argumenty pro odložení maturitní zkoušky dnes více než s konkrétními fakty pracují s obavami a hypotézami. Veřejně uváděným argumentem pro odklad maturit byl mimo jiné údajný nedostatek informací poskytovaných školám, učitelům a v neposlední řadě studentům. Zejména obavám studentům z neznámého naprosto rozumím, nicméně nemohu souhlasit s několika věcmi z prohlášení jejich zástupců. Předně opakované odvolávání se na nedostatek informací není podle mého soudu důvodné. Všechny informace o přípravě státní maturity byly a jsou pravidelně a podrobně zveřejňovány na webových stránkách ministerstva školství a Centra pro zjišťování výsledků ve vzdělávání (dříve známého jako Cermat), v maturitních zpravodajích, jsou zasílány direkt-maily ředitelům škol k další distribuci k žákům a jejich učitelům. Kromě toho jsem se účastnila dvou setkání se zástupci studentů, která byla operativně zorganizována na jejich žádost. Na základě závěrů první schůzky v červnu t.r. ministerstvo mimo jiné poskytlo studentům (a široké veřejnosti) informační balíček, který všechny požadované informace obsahuje.
Dále nesouhlasím s tvrzením, že školy a žáci nevěděli dostatečně včas, že budou konat maturitní zkoušky podle nového schématu. Letošní maturanti nastupovali do středních škol 1. září 2006, tedy již v době platnosti školského zákona, který takovouto zkoušku od školního roku 2007/08 nařizoval. Jak známo, v létě roku 2007 přijal Parlament novelu, kterou se spuštění odkládá o 2 roky, v žádném případě to ale nedává možnost spekulovat o tom, že šlo o návrat k původnímu modelu. Žáci tedy prokazatelně vstupovali do systému, který státní maturitu předepisuje. Ministerstvo rovněž dostálo všem svým povinnostem při zveřejňování katalogů požadavků ke zkouškám společné části maturitní zkoušky, či při spuštění centrálního informačního webu www.novamaturita.cz .
Vážené poslankyně, vážení poslanci, školský výbor Poslanecké sněmovny byl a je průběžně seznamován s kroky vedoucími k realizaci státních maturit v roce 2010. Pokud byly nějaké výhrady, byly obratem řešeny. Navíc současná Poslanecká sněmovna při hlasování o změně školského zákona na jaře 2008 (které zakotvilo dnes platný model státní maturity) s tímto konceptem většinově souhlasila. Mohu rovněž konstatovat, že veškeré potřebné legislativní kroky již byly učiněny a od úterý 1. září tak vstoupila v platnost nejen zmíněná novela školského zákona, ale i prováděcí vyhláška.
Navrhované odložení, bude-li přijato, způsobí nutnost dalších legislativních úprav, zastavení probíhajících výběrových řízení, uvolnění části pracovníků, placených z evropských a národních prostředků, což může způsobit opětovná neplánovaná zpoždění celého projektu. Rovněž je nutno počítat s legislativní prodlevou, než by případná novela po projednání v Senátu a po podpisu prezidentem republiky vstoupila v platnost. Dostáváme se tak téměř k závěru kalendářního roku, a já zásadně nemohu souhlasit s možností, že ještě několik měsíců zůstanou desetitisíce žáků maturitních ročníků - a stejně tak i jejich rodiče, učitelé a ředitelé - v nejistotě, zda budou maturovat „ponovu" či „postaru". Je přitom zjevné, že jak ministerstvo, Cermat, tak i ředitelé škol a učitelé jsou vázáni platným zněním školského zákona a dalšími právními předpisy a budou muset podle nich postupovat až do doby, než by vstoupila v platnost případná novela.
Závěrem mého vystoupení mi dovolte konstatovat, že všechny nezbytné procesy, potřebné pro realizaci maturitní zkoušky v roce 2010, mohou být a budou připraveny. Je tedy možné provést a zrealizovat maturitu v takové podobě, jakou nařizuje školský zákon. Její odložení v konečném důsledku nejvíce dopadne na učitele a na všechny žáky, kteří se na její realizaci intenzívně několik let připravují. Věřím, že při rozhodování vezmete, vážené poslankyně a vážení poslanci, v potaz všechny zde uvedené argumenty a že rozhodnete tak, aby to bylo ku prospěchu našich dětí a celé společnosti.
Děkuji vám za pozornost.
