Praha, 13. srpna 2010
Článek se snaží čtenářům vsugerovat dojem, že se na ministerstvu „naprosto nekoncepčně vyhazují lidé“, aby došlo k žádoucímu snížení stavů o 15%. Fakta jsou však zcela jiná.
Především je třeba si uvědomit, že během posledních let se počet zaměstnanců MŠMT rapidně zvýšil – v roce 2006 jich bylo 480, letos je to už 750. Tato vláda je však vládou rozpočtové odpovědnosti, proto hledá úspory. Situace, v níž se veřejné finance nacházejí, jinou volbu ani neumožňuje. Ministr Josef Dobeš se rozhodl šetřit tam, kde to náš vzdělávací systém nebude tolik bolet, ba mnohdy mu to spíše prospěje: na úřednících ministerstva a jím přímo řízených organizací, na zbytečné byrokracii, která dnes školy neúměrně zatěžuje a komplikuje jim práci. Škrty postihnou i oblast investic. Nebude se naopak šetřit na učitelích, kteří jsou pro fungování školství nepostradatelní.
Za účelem úspor probíhají detailní personální audity, které mají za cíl odhalit skryté rezervy. Už tento týden tak začalo propouštění některých pracovníků (zatím jde pouze o jednotlivce), u nichž se ukázalo, že jejich dosavadní pracovní náplň je efektivně slučitelná s agendou jejich kolegů. Postupujeme maximálně koncepčně a promyšleně. Chceme, aby ministerstvo školství a přímo řízené organizace přišly občany mnohem levněji a byly daleko efektivnější než dosud. Proto ministerstvo propouští a bude propouštět.
Deník Právo tvrdí, že „praktiky při propuštění byly více než nestandardní“ a že „někteří zaměstnanci prý byli přinuceni podepsat dohodu o okamžitém rozvázání pracovního poměru.“ Nic z toho není pravda. Konkrétně v případě paní Silvie Kratochvílové (z jejíž výpovědi deník čerpá) se ve skutečnosti jednalo o rozvázání pracovního poměru ve zkušební době. Je toto podle Práva nestandardní?
Naprostou lží je pak tvrzení, že si „bývalí pracovníci bezpečnostní agentury zvou zaměstnance MŠMT na kobereček“.
Instituce veřejné správy bývají zpravidla kritizovány za přebujelost svého aparátu a zbytečnou byrokracii. Je zvláštní, že deník Právo si bere na mušku opačnou snahu, která má vést k efektivnějšímu, levnějšímu a pro školy a občany užitečnějšímu fungování úřadu. A která má za cíl ušetřit propouštění a snižování mezd ty, na kterých koneckonců ve školství záleží nejvíc – učitele.
