Pan redaktor Přibil v článku „Z dotací Unie musí školství rozdávat suvenýry za miliony" (Právo, 2.-3. ledna 2010) nakládá s fakty poněkud volně. Rád bych proto některá jeho tvrzení poopravil. Ve školské veřejnosti by totiž jinak mohl vzniknout zcela mylný dojem, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy plýtvá miliony korun z evropských dotací určených pro zvyšování kvality v oblasti vzdělávání, výzkumu a vývoje na nákup banálních propagačních předmětů. Tak tomu ovšem není.
Povinnost propagovat a informovat o projektech financovaných z evropských strukturálních fondů přímo vyplývá z nařízení Evropské komise. Tato povinnost platí bez výjimky pro všechna ministerstva a je nutnou podmínkou čerpání evropských peněz. Jednoduše řečeno - pokud by se velmi malá část evropských peněz neinvestovala do propagace, žádné dotace bychom nedostali. Připomínám, že z celkového objemu finančních prostředků operačních programů je dle pravidel Evropské komise vyčleněno na technické zabezpečení 4,5 %. V těchto nákladech nejsou zahrnuty jen výdaje na informovanost a publicitu, ale např. i mzdy. Naše dosavadní výdaje jsou přitom ve srovnání s výdaji operačních programů spravovaných jinými ministerstvy na naprostém minimu.
Propagaci jako takovou je samozřejmě velmi snadné zesměšňovat rádobyvtipnými větami typu „novináři by si pomalu mohli otevřít velkoobchod s dárkovými předměty". Drtivá většina těchto předmětů (bloky, tužky, diáře atd.) ale reálně slouží učitelům, zástupcům krajů a dalším účastníkům seminářů, workshopů a konferencí. Ty se pořádají především za účelem informování a školení odborné veřejnosti, protože příprava projektových žádostí není triviální záležitost.
Jan Vitula
vrchní ředitel Sekce řízení Operačních programů EU
