„Tyto děti jsou osobnosti, které na naše výchovné pokusy odpovídají dost houževnatou autonomií. Ony nemají narušené vědomí, ale jeho překlad do fyzického projevu, jako je například řeč. A nezapadají do obvyklých škatulek, ve kterých bychom je někdy rádi viděli. Naopak, přišly sem proto, aby nás dostaly třeba zrovna z těch našich ulit a otevřely nám oči. Abychom se stali méně hmotní, soustředění jen na výkon a třeba i více využívali také své duchovno,“ vysvětluje paní učitelka Vitáková, která respektuje každé dítě takové, jaké je a v pestrosti života a odlišnostech spatřuje přínos.
„Někdy si pokládám otázku, proč nutit například i mé děti soustředit se na něco, na co nechtějí? Děti se sem, podle mého názoru, rodí jako hotové bytosti a já je mohu jejich životem jen provázet a pomáhat jim v tom, co oni sami chtějí. To je mé poslání jako maminky, ale částečně i jako učitelky,“ dodává.
„Rozhodně nechci bránit dětem ve vlastním utváření a nikdy jim ani nevnucuji pocit, že je s nimi něco v nepořádku,“ vysvětluje paní učitelka Martina. „Utváření vlastního sebevědomí je v pořádku. Tím samozřejmě nechci nastolit chaos. I děti samozřejmě musí cítit, že i já jsem samostatná bytost a musí mne respektovat. Je krásné nacházet osobnost dětí a to, co je samotné fascinuje a rozvíjet to,“ objasňuje paní učitelka Martina Vitáková svůj partnerský postoj k výchově a inkluzi.
„V hloubi duše jsem přesvědčena, že děti s postižením mají za úkol otevřít naši mysl a trochu nás spojit se svým pravým já. Ostatní děti, myslím ty bez postižení, jsou snadněji manipulovatelné, tyto děti však nikoliv. A to je moc dobře. Když se zaměříme na to, co je na dětech s postižením úžasného, namísto špatného, snadno zjistíme, že není žádné dítě s postižením, které by nemělo zvláštní dar. Tyto děti nám přináší na svět zprávu o nás. A je otázka, zda se chceme od nich učit, nebo zda tomu chceme jen velet!“ objasňuje Martina Vitáková, jak přínosné může být zaměřit se na to, co děti dokážou a nejen jako obvykle na to, kde jsou jejich slabiny a v čem se liší.
„Myslím, že inkluze je posun správným směrem, ale bude to ještě zřejmě dlouhou dobu trvat. Nezbytné je nastavení kvalitních podmínek ve školách. Do nich patří časové, prostorové a finanční zázemí. Mám na mysli například kvalitní vzdělávání asistentů, které nutně musí provázet i jejich odpovídající finanční ohodnocení. Zastala bych se zde také učitelů, alespoň v naší škole, kteří opravdu dělají maximum pro to, aby se všichni žáci u nás měli dobře,“ uzavírá Martina Vitáková.
