Ministryně školství Miroslava Kopicová vyzvala ředitele škol, aby konečně zajistili to, po čem lidé z terénu i média
volají už léta: aby do zvláštních škol byly zařazovány jen děti s mentálním handicapem. Úřad vychází z průzkumu,
který v minulém roce potvrdil, že ve zvláštních školách dnes končí nepoměrně mnoho romských dětí - téměř jedna
třetina. Dopis vyvolal bouřlivou odmítavou reakci pedagogů ze zvláštních škol. A ředitel kabinetu ministryně Petr
Roupec, všeobecně považovaný za její pravou ruku, říká, že má pro jejich hněv pochopení. Znamená to, že se slibovanou
reformou zvláštních škol je konec?
* Co ředitele na požadavcích ministerstva tak rozčílilo?
Já argumentům kolegů ze zvláštních škol rozumím. Oni se obávají toho, aby někdo nechtěl zvláštní školy zrušit nějakým
úředním výnosem, ze dne na den. To by bylo samozřejmě špatně. Svědčí to o tom, že atmosféra je dost zjitřená, protože
v tom dopise pochopitelně nic takového nebylo.
* Ministerstvo jasně říká, že ve zvláštním školství je leccos špatně, že je třeba ho reformovat a především
že do zvláštních škol jsou neoprávněně zařazovány tisíce převážně romských dětí. Proč vlastně ředitelé odmítají
uznat, že čeští Romové končí ve zvláštních školách v drtivé většině kvůli svému původu?
Tak někdy se určitě stane, že dítě je do zvláštní školy zařazeno chybně, to nelze vyloučit. Ale rozhodně to není
záměr, zlá vůle, nebo dokonce systémová chyba.
* Jak je tedy možné, že do zvláštních škol chodí pořád tak vysoký podíl romských dětí? Nedávno ostatně do
médií unikly informace o připravované zprávě školní inspekce, která problém potvrzuje.
Já osobně si nejsem těmi čísly tak jistý. A už vůbec nechci uvažovat v rovině etnické. Je důležité, jestli je tam
tolik a tolik Romů? Jsou tam děti, které potřebují z různých důvodů pomoc, a pak tam mohou být i děti, které ji
nepotřebují a měly by chodit do „normálních škol". Kdybychom stále mluvili o tom, že je tam moc romských dětí, mohlo
by to vést k tomu, že bychom problém viděli v Romech.
* Vždyť je to naopak. To, že je tam moc romských dětí, přece signalizuje, že je tu nějaký problém nikoli s
Romy, nýbrž se společností, která je tam posílá.
Jak říkám - může dojít k excesům, ale rozhodně to není tak, že by je tam někdo posílal systematicky. Nejméně
pětadevadesát pedagogů na všech typech škol vede ta nejlepší vůle, aby dítě bylo v podmínkách, které mu nejvíc
vyhovují.
* Je podle vás vůbec problém, že na zvláštní školy chodí tolik romských dětí?
No, je to zvláštní poměr, ne úplně normální. Ale za daných okolností si nejsem jistý, že nějaké radikální snížení
toho procenta by pro ty děti bylo prospěšné. Do zvláštní školy se dostávají opravdu proto, že v normální škole
nestačí, ať už proto, že mají handicap, nebo proto, že nemají žádnou podporu v rodině. A zase, to není problém
romských dětí, ale obecně dětí, které mají smůlu na rodinu.
* Jenže do zvláštních škol mají být zařazovány právě děti s mentálním handicapem, nikoli děti s
problematickou výchovou.
Jistě, může tu také být určitý problém s diagnostikou v pedagogicko-psychologických poradnách, kde se romským dětem
opravdu častěji „naměří" nižší inteligence. Ale pokud vím, intenzivně se pracuje na zdokonalené diagnostice. Jenže
pokud by se i podle ní ukázalo, že tak vysoké procento Romů má sníženou inteligenci, nezbude nám než to prostě brát
jako fakt.
* To zní dost divoce. Nemáte spíš obavu, že tady někdo hledá vědecké důkazy pro své předsudky?
Ne, těch faktorů je víc - problémy diagnostiky, vůle samotných rodičů, aby jejich dítě chodilo do zvláštní školy,
výjimečně i tlak školy, aby z ní dítě odešlo. Ale já tvrdím jednu podstatnou věc: vždy je třeba ty věci zkoumat
konkrétně, případ od případu, nehledat nějaké plošné radikální řešení, protože to ve školství prostě nefunguje. A
opakuji, že jsem přesvědčen, že v naprosté většině případů se učitelé snaží udělat pro svoje žáky to nejlepší.
* Zdá se ale, že na tyto věci panují rozdílné názory i na samotném ministerstvu. Původní reformní plán byl
mnohem ambicióznější.
Myslím, že se nelišíme v přesvědčení, že je dobré vytvářet podmínky pro to, aby se čím dál víc dětí vzdělávalo v
„normálních" školách. Jenže to nelze udělat rychle, plošně a radikálně.
* Ministerstvo se ještě nedávno hlásilo k tomu, že je konečně třeba skončit s diskriminací romských dětí v
našem školství. Proč najednou takto mlžíte?
Je to prostě velice složitý problém, ve kterém navíc hraje školství jen dílčí roli. Kromě nějaké reformy škol musí
pozornost směřovat na práci se „sociálně handicapovanými" rodinami, aby ty viděly ve vzdělání hodnotu a svoje děti
podporovaly. Bez rodin to prostě školy nevyřeší. Nemá tedy smysl hlásat radikální řešení. Je dobře, že vedeme
diskusi, že máme nějakou strategii, je dokonce dobře, že pedagogové zvláštních škol reagovali na ten ministerský
dopis tak otevřeně. To všechno nás posunuje dopředu. Ale bude to trvat dlouho.
RESPEKT: Rozhovor s Petrem Roupcem
22. února 2010 publikoval týdeník Respekt rozhovor redaktora Michala Komárka s vrchním ředitelem kabinetu ministryně
školství Petrem Roupcem.
