Miroslav Bocan odpovídal on-line čtenářům Romea.cz
Server Romea.cz připravil na konci února on-line rozhovor na téma multikulturalita. Na otázky čtenářů serveru odpovídali Miroslav Bocan a Adam Spálenský, kteří působí jako odborníci na oblast Výzkumů v Národním institutu dětí a mládeže (NIDM). NIDM nechal aktuálně v rámci projektu „Klíče pro život - Rozvoj klíčových kompetencí v zájmovém a neformálním vzdělávání" vypracovat výzkum na téma "Multikulturalita v zájmovém a neformálním vzdělávání". K tématu posledního výzkumu Multikulturality byl uspořádán i Kulatý stůl, kterého se zúčastnilo nad 30 odborníků z celé republiky, kteří diskutovali nad výsledky výzkumů a jak se odrazí do přímé praxe v organizacích zájmového a neformálního vzdělávání.
Národní institut dětí a mládeže MŠMT nechal v rámci projektu „Klíče pro život - Rozvoj klíčových kompetencí v zájmovém a neformálním vzdělávání" vypracovat výzkum na téma "Multikulturalita v zájmovém a neformálním vzdělávání". Jaké faktory ovlivňují přístup dětí a mládeže z národnostních a etnických menšin do oblasti zájmového a neformálního vzdělávání? Jaké jsou bariery na straně organizací, které toto vzdělávání poskytují a jaké jsou bariery na straně dětí a mládeže a rodin z kterých pocházejí.
Tak zněly základní otázky výzkumu, který ve spolupráci s NIDM provedla agentura GAC, spol. s.r.o. Vybranými cílovými skupinami tohoto šetření byla romská mládež žijící v sociálně vyloučeném prostředí a dále mladí Vietnamci a Číňané ve věku přibližně 12 až 18 let. Výzkum probíhal ve třech oblastech České republiky, v každé se zaměřením na jinou vybranou cílovou skupinu. Jeho součástí byl „předvýzkum" - rozhovory se širokou paletou organizací poskytujících zájmové a neformálních vzdělávání, od škol, přes střediska volného času, NNO až po nízkoprahové kluby, a skupinové rozhovory s mládeží z cílových skupin. Hlavním závěrem výzkumu je zjištění, že míra zapojení vybraných cílových skupin do pravidelného zájmového a neformálního vzdělávání otevřeného všem není příliš vysoká. Je to způsobeno různou měrou socializace v rodině, konkrétně nízkou podporou vzdělávání dětí a nedůvěrou v tyto organizace ze strany rodiny, či naopak podporou příliš vysokou, která ústí v nedostatek volného mimoškolního času u dětí a mladých lidí. Organizace pak, mají-li se změnit v inkluzivní prostředí, potřebují obecné redefinování jejich role.
