Bílá kniha navrhuje, aby vysoké školy byly konkurenceschopnější.
Pokud bude chtít česká akademická komunita zajistit nové generaci studentů vzdělání, které je připraví na život v reálném světě, bude možná potřebovat několik praktických lekcí z podnikání, tvrdí se v nové zprávě. Navrhovaná zásadní přestavba českého vysokoškolského systému počítá se změnami v přístupu univerzit k vlastním činnostem, které zajistí jejich větší konkurenceschopnost. Pracovní verze Bílé knihy, která je od června předmětem diskuze v akademické komunitě a mezi ostatními zainteresovanými partnery, navrhuje reformy, jejichž cílem je připravit absolventy na trh práce a podnítit školy ke spolupráci s podnikatelským sektorem v oblasti praktického využívání výsledků výzkumu. Těžištěm plánu je model systému terciárního vzdělávání, který rozděluje vysoké školy na tři typy podle jejich orientace: instituce orientované na výzkum a vývoj, na teoretická studia a na praktické bakalářské programy. Dokument, který zpracoval tým expertů, již prošel procesem posuzování a připomínkování ze strany představitelů vysokých škol, studentů, ministerstev, krajů a podnikatelského sektoru, díky němuž byl zajištěn komplexní pohled na konkrétní nedostatky vysokoškolského systému. Připomínkování, které bylo zahájeno v červnu, skončilo 3. listopadu a Bílá kniha byla předána Ministerstvu školství, které připojí své poznámky a poté dokument předloží vládě ke schválení. „Zhruba v polovině prosince by měla být ve vládě. Pak bude následovat období přípravy zákona o terciárním vzdělávání, který bude zahrnovat body týkající se diverzifikace studijních programů a řízení vysokých škol," říká Václav Vinš, ředitel odboru vysokých škol Ministerstva školství. Snahy o změnu vysokoškolského systému existují již 15 let, přičemž nejdůležitější otázkou je finanční situace škol a struktura jejich řízení. Od roku 1993 předkládalo Ministerstvo školství nejrůznější doporučení, která vycházela z příkladů zahraničních vzdělávacích systémů. Jak však pokusy o reformy univerzitních systémů potvrzují, akademičtí představitelé často hájí tradici a brání se zásadním změnám. „Myšlenka, že by mohl přijít někdo zvenku a školu řídit, byla pro akademické pracovníky nemyslitelná a něco takového se považovalo za zneuctění staletí dlouhé tradice," podotýká Rudolf Haňka, profesor na Cambridge, který v současné době vyučuje na Vysoké škole ekonomické v Praze a který působil na cambridgeské univerzitě v době zásadních vzdělávacích reforem. „Obava ze změn je přirozená, ale člověk k nim musí najít odvahu." Profesor Petr Matějů, který nyní působí v analyticko-koncepčním odboru Ministerstva školství, zahájil v roce 1998 debatu o reformě, která by v konečné fázi vedla k návrhu novelizace existujícího vysokoškolského zákona. Ministerstvo školství jmenovalo profesora Matějů do čela týmu nezávislých expertů, jejichž úkolem bylo vypracovat návrh reformy vysokoškolského vzdělávání. Podle týmu problém do značné míry spočívá v systému řízení vysokých škol, nedostatečné transparentnosti finančních operací a přílišné závislosti na státním rozpočtu. V loňském roce dostaly vysoké školy na svou činnost od vlády 31 miliard Kč. „Reformy obsažené v Bílé knize jsou nepohodlné pro ty, kteří se obávají, že si budou muset zvykat na nový způsob řízení vedoucí k větší odpovědnosti za finanční rozpočty a úspěšnost absolventů poté, co opustí školu," tvrdí Matějů. "Jsou to školy, které s největší pravděpodobností nebudou konkurenceschopné a už teď si to uvědomují." Typická struktura řízení se skládá z rektora, kterého volí akademický senát, z děkanů fakult, kteří jsou podřízeni rektorovi, a správní rady, která nakládá s majetkem vysokoškolské instituce. Bílá kniha přichází s návrhem omezit volební pravomoci senátu a dát větší pravomoci radě, ve které by bylo zastoupeno více lidí z podnikatelského a soukromého sektoru. „Další možnost je, že rektor bude někdo zvenčí, zkušený firemní manažer. Tento model se také osvědčil, když se podíváme na reformy vzdělávání, kterými prošla Velká Británie v 80. letech," vysvětluje Matějů. Britské reformy byly součástí strategie vytvoření modelu řízení vzdělávání ve spíše západním stylu, kde univerzity fungují jako podniky a jejich snahou je udržet si konkurenceschopnost vůči ostatním akademickým institucím. Propagátoři reformy chtějí, aby české instituce realizovaly tyto změny, jejichž smyslem je lepší „konečný produkt" - student. K tomu je podle nich třeba změnit model financování vysokoškolského systému, přesunout odpovědnosti na úroveň řízení vysokých škol a podporovat trvalou diskuzi mezi akademickou a podnikatelskou komunitou. „Vysoké školy by měly reagovat na požadavky trhu práce a podnikatelského sektoru a věnovat pozornost tomu, jaký typ pracovní síly je potřeba. Vysokoškolský student je jednoznačně produktem školy," říká Simona Weidnerová, členka týmu expertů, který pod vedením Matějů zpracoval Bílou knihu. Tak jako globalizace přinutila podniky ke globálnímu pohledu a strategiím, měl by i vysokoškolský systém připravovat studenty na pracovní trh, který se stále více internacionalizuje. „Globalizace nás k těm reformám přinutí, pokud si chceme udržet konkurenceschopnost na světovém trhu. Transformace našeho vzdělávacího systému a systému výzkumu a vývoje přispěje k tomu, aby bylo české vysokoškolské vzdělávání srovnatelné s nejlepšími světovými školami," tvrdí Jan Švejnar, profesor na Michiganské univerzitě. Cíle Bílé knihy podpořila i daňová reforma schválená v dubnu 2007, která obsahuje pobídky pro podniky, které spolupracují se školami prostřednictvím investování do výzkumu a vývoje. „Firma si může odečíst první investici jako obecný výdaj před zdaněním, druhá investice se pak odečte od zisku," říká Weidnerová a dodává, že jde o první krok na podporu komunikace mezi podniky a vysokými školami.
Bibiánu Duhárovou lze kontaktovat na bduharova@praguepost
com
