Nepamatuji si, že by kdy nějaký dokument týkající se našeho vysokého školství podléhal tak široké diskuzi, jako je tomu nyní u Bílé knihy terciárního vzdělávání (BKTV). Většinou se daný materiál představil, trochu okomentoval a pak byl v tichosti přijat. O jeho naplňování snad ani nemluvě... Nyní jako by ani neproběhly prázdniny a ve veřejné diskuzi se plynule pokračovalo, a to už čtrnáct dní před začátkem akademického roku. Tým BKTV ministerstva školství odpovídal jednak na připomínky Rady vysokých škol (RVŠ), jednak diskutoval na konferenci s takzvanými vnějšími aktéry, tedy se zástupci subjektů mimo oblast školství.
Základním problémem je podfinancování
Na úvod ještě připomeňme, že BKTV je strategický dokument, který ministerstvo školství zveřejnilo v květnu (http://www.msmt.cz/bila-kniha/dokumenty) a prezentuje v něm svoji představu o reformě našeho terciárního vzdělávání, tedy veřejných a soukromých vysokých škol, ale i škol vyšších odborných. Původně měla BKTV sloužit jako materiál, na základě něhož se bude bezprostředně po jeho přijetí vytvářet nový vysokoškolský zákon či přesněji řečeno zákon o terciárním vzdělávání. Ten se však má podle rozhodnutí ministra školství Ondřeje Lišky připravovat už nyní, tedy souběžně s prací nad BKTV.
„Dostali jsme řadu připomínek od jednotlivých vysokých Škol, ale věcností a konstruktivním duchem vynikaly připomínky RVŠ," řekl v úvodu diskuze se zástupci rady PETR MATĚJŮ, vedoucí týmu BKTV a ředitel odboru analyticko-koncepčního na MŠMT. „Z připomínek nejen od RVŠ; ale i od České konference rektorů nebo akademických senátů VŠ vyplynuly tři ústřední problémy, které je potřeba vyřešit: financování vysokého školství, jeho řízení a změna postavení studenta v české legislativě ve smyslu finanční pomoci."
„Základním problémem českého vysokého školství je jeho dlouhodobé podfinancování. Tato skutečnost je v BKTV zmiňována, ale s malým důrazem. V ČR došlo k největšímu poklesu reálných výdajů na studenta v rámci OECD," uvádí jako klíčovou písemnou připomínku RVŠ: „Nedostatečným financováním lze vysvětlit většinu problémů v oblasti terciárního vzdělávání. Tento zřejmý fakt BKTV potlačuje a zástupně přeceňuje jiné faktory (např. vágně zmiňovaná nehospodárnost, různé faktory subjektivní povahy apod.). Zcela nedostatečně je reflektována platová situace zejména mladých pracovníků veřejných vysokých škol a z toho vyplývající důsledky pro nepříznivou věkovou strukturu akademických pracovníků. V této souvislosti lze považovat za chybu deklarovanou rozpočtovou neutrálnost BKTV."
„BKTV není politický ani nátlakový dokument. Je pokusem o analýzu stavu a nalezení dlouhodobějších principů financování vysokého školství. Přesto hned v prvních bodech kapitoly o financování (odstavce 92, 93) jasně konstatujeme, že vysoké školství je skutečně podfinancováno," reaguje P. Matějů. „Pokud ale jde o data OECD, měřeno výdaji na studenta, téměř v polovině zemí OECD došlo k poklesu. Výdaje plynoucí do našeho veřejného vysokého školství mezi roky 2000 - 2007 naopak stoupaly. Nicméně nelze tvrdit, že to stačilo na pokrytí růstu inflace i počtu studentů. (Nechávám nyní stranou letošní rok a předpokládaný pokles v roce následujícím!) Přesto se dá ale říci, že situace není ještě tragická-VŠ mohou sice přežít, je však nutné systémové řešení."
Platy jsou v rukou vysokých škol
Problém je podle týmu Bílé knihy nejen v tom, že není příliš reálné očekávat další významný přísun peněz ze státní kasy, ale také v tom, že ve srovnání se zeměmi OECD zůstáváme hluboko za průměrem výdajů ze soukromých zdrojů! Také relativně vysoká míra nedokončování školy a dlouhá průměrná doba studia pravděpodobně zatěžují daňové poplatníky více, než by bylo nutné. V neposlední řadě je také třeba vzít v úvahu i nemalé zdroje, které postupně přicházejí ze strukturálních fondů. Přestože tedy reforma systému terciárního vzdělávání vychází z toho, že k výraznému navýšení veřejných zdrojů dojít nemusí, tým BKTV odmítá, že obhajuje rozpočtovou neutrálnost státu. Ta se prý týká jediného bodu, a to v oblasti řešení sociální situace studentů - vládní prohlášení totiž zapovídá navyšování stávajících mandatorních výdajů.
Autoři textu BKTV také odmítají argument o platové úrovni mladých pracovníků. Všechny VŠ jsou totiž autonomní a je čistě na nich, komu ze svých zaměstnanců a v jaké výši budou vyplácet příslušné odměny. Problém je prý v tom, že mladí pracovníci mají mnohdy problém proniknout do zkostnatělého habilitačního a profesorského řízení. Jejich mzda je pak pochopitelně nižší. Navíc ani neexistuje žádný spolehlivý informační zdroj, ze kterého by šlo usoudit na to, jak na tom nyní vcelku mladí učitelé a badatelé s platy jsou. Pointou celé protiargumentace stran MŠMT pak je, že většinu problémů našeho terciárního vzdělávání rozhodně nelze vysvětlit jen nedostatečným financováním - podle ministerstva to jednoduše není nijak doloženo.
Bílá kniha omezuje samosprávu VŠ
To byl v zásadě hlavní argument v oblasti řízení VŠ, kterou vznesla nejen RVŠ, ale i řada univerzitních senátů. „Není to pravda. Snažíme se o dosažení vyšší autonomie VŠ v rozhodování o financích. Chceme například, aby investice byly zcela v pravomoci VS, a staly se tak součástí normativu. Školné také posílí autonomii veřejných VŠ, akreditace by se zase měly zaměřovat jen na oblast vzdělávání, jmenování docentů a profesorů by mělo být záležitostí VŠ, vnitřní uspořádání a svoji strukturu by si školy také určovaly samy. To, co vyvolává ale největší vášně je, že navrhujeme, aby výběr rektora probíhal pod větším vlivem vnějších aktérů, než je tomu dnes," rekapituluje ředitel Matějů.
Tím se chce Bílá kniha připojit zhruba k polovině zemí Evropské unie, v nichž univerzity realizovaly takzvaný princip sdílení správy a řízení univerzity. V tomto systému se poměrně jasně vymezují role orgánů akademické samosprávy (senáty) a orgánů zodpovědných za korporátní řízení dané instituce (management). O volbě managementu, respektive rektora pak rozhoduje správní rada, v níž sedí zmínění vnější aktéři, tedy zástupci průmyslu, obchodu, odborné veřejnosti.
Bílá kniha tím však podle RVŠ vystavuje vysoké školy politickému tlaku. „Není tomu tak," oponuje P. Matějů. „Jde nám o to, aby jmenování správních rad nebylo podřízeno jakémukoliv politickému tlaku. Snažíme se prosadit koncept Rady pro terciární vzdělávání, kde by z poloviny zasedli akademičtí pracovníci a z poloviny vnější aktéři. Politika u nich bude mít jen tu roli, která jim náleží jako poskytovatelům peněz."
Změna role senátu se však zvláště nelíbí studentům, která je v RVŠ zastoupena samostatnou komorou (SK RVŠ). Ti si myslí, že by tak byl podstatně omezen jejich vliv na chod dané VŠ. Na to profesor Matějů opět kontruje: „Není tomu tak. Tím, že jinak vymezíme funkci senátu, vůbec nijak neomezujeme roli studentů v rámci fungování samosprávy ve škole. Problém je v tom, že studenti často o práci v senátu nejeví zájem."
„Je to různé, někde bývá účast ve volbách do akademického senátu přes 30 procent," reaguje JÁN ŘÍHA, předseda SK RVŠ: „Pouhý nezájem ale nezdůvodňuje odebrání občanských práv. To bychom pak mohli zrušit horní komoru parlamentu."
Nato P. Matějů odpovídá tím, že nejde o odebrání práv, ale o vyjasnění kompetence senátu a managementu. Na ovlivňování akademické části chodu VŠ se tak v působení studentů nic nezmění.
Nový zákon by měl být co nejjednodušší
Speciální výtkou ze strany zástupců VŠ je tvrzení, že tvůrci BKTV se převážně věnují problematice technicky a přírodovědně zaměřených VŠ a značně opomíjejí obory humanitní, především však umělecké.
„Nedomníváme se, že se Bílá kniha má více či méně věnovat určitým typům škol. Snažíme se zaměřovat na jednotlivé oblasti problémů. Zdánlivý akcent na technické a přírodovědné studijní programy je reflexí daleko složitějšího systému vazeb a problémů, které se těchto oblastí a služeb ve společnosti týkají, než je tomu u ostatních programů. Jde o témata, která si vyžadují legislativní úpravy, například ve zdravotnictví. Naopak u uměleckých škol budou příslušné změny dosažitelné standardními nástroji exekutivy. Chceme totiž, aby nový zákon o terciárním vzdělávání byl maximálně jednoduchý a co nejméně kodifikoval vnitřní uspořádání a chod školy," objasňuje JAN SLOVÁK, jeden ze členů týmu BKTV a profesor na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity.
Tým BKTV však uznává kritiku RVŠ v problematice takzvané třetí role VŠ. Tento termín znamená, že akademická půda je stále více místem, kde se vytvářejí nové znalosti, tedy že na univerzitách tradičně nedochází pouze k^předávání vědomostí. A zástupcům VŠ vadí, že úloha univerzit je zde převážně rozebírána jen v kontextu s průmyslem. Třetí role však zahrnuje například i služby v oblasti školství, zdravotnictví nebo sociální. „V konečném znění Bílé knihy bude tato kapitola doplněna," upřesňuje J. Slovák.
Dopad školného nelze srovnávat s běžnou půjčkou
Pokud jde o třetí základní okruh připomínkovaných bodů v první oficiální verzi BKTV, tedy o sociální otázky týkající se studentů, častou připomínkou bylo to, že půjčky by mohly představovat dlouhodobé zatížení se sociálními dopady. Jenom připomenutí - BKTV operuje s modelem takzvaného odloženého školného, tedy s tím, že absolvent by příspěvek na studium splácel až v době, kdy bude vydělávat.
„Musíme si uvědomit, že jsou půjčky na vzdělání a půjčky na školné. Může existovat jen jedno nebo obé. Půjčky, které jsou zmiňovány v Bílé knize, nejsou standardními spotřebními půjčkami ani hypotékami," říká DANIEL MÚNICH z institutu CERGE-EI a ilustruje to na příkladu: „Australský systém odloženého školného funguje tak, že absolvent splácí pravidelně 5 procent, když vydělává dost. Pokud má příjem nízký nebo žádný, neplatí nic. Doba splácení se pak samozřejmě výrazně prodlužuje, ale není zde žádné riziko toho, že by se člověk dostal do platební neschopnosti. Dopady školného tedy pochopitelně existují, ale jsou nízké, zpravidla na hranici statistické významnosti. Jsou rozhodně menší, než jsou negativní dopady daní."
„Australský model vyžaduje poměrně vysokou investici v počátku. Kde se ale tyto peníze vezmou, když víme, že další peníze z veřejných zdrojů nejsou?" ptá se J. Říha. „Ano, finanční injekce je skutečně nutná. Evropská banka nám nabízí půjčku. S tou ale musí souhlasit ministerstvo financi, přestože jde o investici do systému, který stát přímo neřídí," informuje P. Matějů a D. Münich navazuje: „Nejvhodnějším způsobem jak financovat vznik fondu je použití privatizačních příjmů. Také se dají vydat státní obligace. A samozřejmě, že je zde i možnost jednorázového příspěvku ze státního rozpočtu, o níž ale silně pochybuji."
Vysoké školy budou autonomnější
S velkou podporou se koncepce BKTV setkala na konferenci, respektive u kulatého stolu takzvaných stakeholders, což jsou již zmínění vnější aktéři. „Shodujeme se s autory Bílé knihy vtom, že české vysoké školství není v těžké krizi (jak je autorům občas podsouváno), nicméně dynamika rozvoje terciárního vzdělávání ve světě pomalu, ale jistě odklání ČR na vedlejší kolej konkurence," uvádí se v prohlášení stakeholders. „Jsme si vědomi toho, že ekonomické subjekty, které zastupujeme, mají každý sám poměrně úzké a především ekonomicky motivované zájmy, zatímco BKTV a na ní postavená reforma musí brát v potaz nejen soukromé ekonomické přínosy vzdělání, ale také přínosy neekonomického charakteru, které výrazně přesahují časový horizont úvah zaměstnavatelů."
Z diskuze vyplynulo jako nesporné, že výdaje ČR na jednoho studenta jsou přibližně na třetině až polovině výdajů ve srovnatelných zemích a že tento stav je dlouhodobě neudržitelný. Daleko aktuálnější je však prý problém řiditelnosti a řízení univerzit. A právě zde vnější aktéři spatřují svoji roli. I když chápou obavu z možných nekvalifikovaných zásahů příliš průmyslově, manažersky nebo i politicky orientovaných externích členů zamýšlených řídících struktur, spatřují v tomto vlivu především šanci na zvýšení autonomie jednotlivých vysokých škol. Samozřejmě nepřekvapí, že účastníci kulatého stolu podpořili zavedení skutečného vícezdrojového financování VŠ, včetně odloženého školného.
