Ministerstvo a akademici začali debatovat nad vysokoškolskou reformou
Česko má za sebou první zásadní debatu o budoucnosti vysokého školství. Na Vysoké škole ekonomické zasedl za katedru ministr školství Ondřej Liška se svým týmem, aby před studenty obhájil svoje reformní plány. V přednáškovém sále se s ním střetlo více než šest desítek oponentů. Byli jsme při tom.
Volejte rektorovi
„Máte s sebou rajčata, pánové?" obrací se před vchodem do posluchárny na svůj pánský doprovod mladá studentka. „Nemáte? Tak to je chyba." Lucie Procházková sice žertuje, ale i tak je jasné, že dnes tady na pražské ekonomce bude horko. Do předních řad proti očekávanému ministrovi školství zasedli šéfové Studentské komory. Ministr Liška se chystá přednášet o své reformě vysokých škol a komora se už několikrát proti reformním plánům ministerstva ostře ohradila - zvláště proti zavedení školného. Tématem pro studenty však není jenom školné (viz rámeček).
Atmosféru souboje nastoluje hned na začátku i vrátný ve vysokoškolské aule. „Okamžitě odsud zmizte," křičí na přítomného fotoreportéra a dva mládence z FAMU, co si akci chtějí nafilmovat na digitální kameru. „Tady to je jenom pro studenty, fotit se tu nesmí," volá rozčilený muž, na jehož rozpřažené ruce a zákaz vstupu o chvilku později narážejí i studenti z Brna, kteří kvůli dálničním zácpám dorazili 15 minut po začátku akce. K pacifikaci strážce musí nakonec přijít až samotný rektor.
Bez potlesku
Vevnitř zatím nastupuje do sálu špalír reformátorů a úvodní slovo si bere ministr. Svůj projev čte z papíru. S očima přilepenýma k popsaným listům se snaží lidi v sále přesvědčit, že jim reforma přinese samé výhody. Studenti prý díky reformě získají „větší finanční autonomii", protože reforma jim přinese granty a systém půjček na pokrytí studijních nákladů. „Jde mi o posílení finanční autonomie studenta," drmolí ministr a pak ujišťuje přítomné, že za jeho vlády se nic takového jako školné zavádět nebude.
Ministerské sliby „výhod pro všechny" ale lidi v sále příliš nezaujaly. Polovina studentů při Liškově proslovu surfuje na noteboocích nebo pročítá různé školní materiály. Když řeč skončí, vydá ze sebe sál opravdu jen velmi vlažný potlesk.
„Těžko nás to mohlo nadchnout," komentuje chladnou reakci na ministrovy lákavé vize tajemník Studentské komory Martin Jašurek, „když víme, že celá reforma k zavedení školného stejně nakonec směřuje. Navíc ten slibovaný studijní grant má být jen 850 korun na měsíc. A pokud podle samotných propočtů ministerstva jsou dnes studentovy náklady na studium zhruba šest tisíc měsíčně, to nás ten grant moc nevytrhne."
Kdo to bude řídit?
Ne všechny studenty v sále navíc pálí finanční otázky. „Já proti zavedení školného nic nemám," říká brněnský doktorand Pavel Vyňák. „Může to být motivace, aby si lidi víc rozmysleli, co chtějí studovat." Do Prahy prý vyrazil hlavně proto, aby se dozvěděl, jak si vlastně reformátoři představují řízení vysokých škol. „Na jednu stranu chcete posílit jejich autonomii, na druhou stranu je mají řídit správní rady, kde budou sedět i politici. Jak to jde dohromady?" ptá se a atmosféra v sále ožívá. „Takže vy si myslíte, že ten současný systém řízení funguje dobře?" odpovídá studentovi protiotázkou náměstek ministerstva školství pro vysoké školy a bývalý rektor Vysoké školy chemicko-technologické Vlastimil Růžička: tazatel se ale nenechá vyvést z míry. „Podle mého ano," říká. „My na Masarykově univerzitě s tím nemáme problém. A jestli někdo má, ať k nám zajde, my mu poradíme." Sálem zašumí smích a úředníci ztrácejí argumentační sílu. Ministr Liška se vytasí s příkladem špatného fungování: Akademie múzických umění už několik měsíců nemá vedení, protože se tamní akademický senát nemůže dohodnout, jestli volba rektora byla platná. „To není fér," ozývá se nesouhlasně ze sálu. „Jde o úplně ojedinělý případ."
Spokojenost v publiku nevládne ani s odpověďmi na otázku, jaká bude po reformě budoucnost humanitních oborů. „Vy hodně operujete s tím, že mají školy spolupracovat s byznysem," říká Irena Smetáčková z pražské pedagogické fakulty. „To můžou lidé z humanitních oborů ale dost těžko," říká. „Co se s těmi obory stane? Nezaniknou?" Ministr Liška je přesvědčen, že ne - stát něco takového nedovolí ani u oborů, jako jsou teologie nebo filologie. Způsob, jakým to provede, je prý ale otázkou „složité diskuse".
Ještě podebatujeme
Po dvou a půl hodinách se debata chýlí ke konci a ministr Liška evidentně není spokojen. „Řekněte mi, kdy naposledy tady nějaká reforma byla předložená tak široké diskusi," ptá se lidí v sále a připomíná, že podobné debaty jako na Vysoké škole ekonomické budou probíhat na všech školách po republice následujících pět měsíců. Teprve podle jejich výsledku má vzniknout konečná podoba reformního vysokoškolského zákona. „Dosavadní reakce akademiků mi ale nepřijdou věcné," stěžuje si.
V kuloárech se však hroty otupují. Ministr si domlouvá další diskusní setkání s brněnskými studenty a jejich pražští kolegové zase zpovídají hlavního architekta vysokoškolských reforem Petra Matějů. „Nakonec z toho nemám špatný pocit," říká v úplném závěru kunsthistorik z pražské filozofické fakulty Jakub Bachtík. Akademici a reformátoři na sebe podle něj často reagují zbytečně přecitlivěle. „Ale jsme teprve na začátku," říká Bachtík. „A pět měsíců je snad dost dlouhá doba na to, aby se všechny sporné věci vyjasnily."
SPORNÉ BODY BÍLÉ KNIHY
Ministerský reformní manuál - Bílá kniha terciárního vzdělávání - chce stanovit, jakým směrem se budou vysoké školy v naší republice vyvíjet v následujících dvaceti letech. Autoři studie vychází z předpokladu, že stát v budoucnu nebude zvyšovat veřejné výdaje pro vysoké školy a proto je potřeba zvýšit podíl financování ze zdrojů soukromých. To podle reformních plánů vyžaduje změnu v řízení vysokých škol. Školy by měly víc fungovat jako firmy vedené silnými manažery. V současnosti volí šéfy vysokých škol - rektory - akademické senáty složené z učitelů a studentů. Podle autorů Bílé knihy se tak do čela vysokých škol dostávají lidé, kteří jsou příliš závislí na zájmech svých „podřízených". Proto autoři navrhují, aby příště jmenovaly rektory správní rady, složené z „externích aktérů", tedy z představitelů byznysu, místní politiky a zahraničních expertů. Kritici ale tvrdí, že tak ztratí vysoké školy svou autonomii. Obávají se zvlášť přítomnosti politiků ve správních radách.
Dalším sporným bodem je budoucnost humanitních oborů. V Bílé knize se totiž často opakuje teze, že vysokým školám má přinést víc financí „spolupráce s průmyslem a soukromou sférou". To si ale studenti humanitních oborů dovedou dost těžko představit a obávají se, že se jejich obory budou potýkat se stále větším nedostatkem financí. Spory vyvolává i školné. Podle jeho odpůrců jsou náklady na vysokoškolské studium už tak dost vysoké a nutnost splácet školné by absolventy vysokých škol zatížilo dluhem, který by jim komplikoval třeba získávání hypoték.
