Diskuze okolo tvorby profesního standardu učitele jsou novým prvkem letošního jara ve snahách posílit prestiž učitelské profese a definovat její obsah.
Je pochopitelné, že v této fázi kromě realistického přístupu vzbuzují i přehnaná očekávání a přehnanou skepsi. Z těchto důvodů i členské asociace Unie CZESHA zaujímají k tomuto projektu diferencovaný postoj.
CZESHA však v této oblasti vnímá jako zásadní nejméně 3 okruhy problémů:
Prvním je profil absolventů pedagogických oborů vysokých škol. Jde o obsah a pojetí prvotního vzdělávání učitelů, které musí být schopno reagovat na aktuální trendy ve školství, které jsou často velmi dynamické.
Druhým zásadním okruhem je podpora praxe učitelů s důrazem na slovo podpora. Sem patří především zavedení fungujícího a uceleného systému uvádění nových učitelů do praxe, dále specifická podpora pro učitele odborných předmětů, kteří nemají prvotní pedagogické vzdělání a rovněž podpora pro učitele s praxí, kteří musí dostávat bezprostředně použitelné nástroje v každodenní práci. A nejedná se pouze o didaktiku, stále důležitějšími se jeví problémy výchovy a motivace, se kterými jsou učitelé a školy konfrontovány.
Třetím zásadním okruhem je nesporně kariérní řád, který musí být postaven především na výsledcích konkrétní pedagogické práce na školách a nikoliv na formalizovaných kritériích. Nebude-li však tento systém podpořen odpovídajícími prostředky, zůstane prázdným a formálním pojmem.
Je diskutabilní, jestli tyto a další priority řešit nasměrováním pracovních týmů a prostředků přímo na konkrétní programy, nebo se pokusit na „větší ploše" definovat standard učitelské profese. V každém případě jsou však diskuze a úsilí něco změnit na současném stavu užitečné a nanejvýš prospěšné.
Snaha definovat obecný profil učitelské profese může představovat i nebezpečí, vycházíme-li z řady špatných zkušeností s některými reformními kroky, které prvotní dobré úmysly zatížily množstvím formálního a administrativního balastu.
Tak se může stát, že nový standard bude příliš obecný nebo příliš konkrétní, zvrhne se na další administrativní nástroj kontroly a represe, pokusí se v jedné rovině popisovat mnohovrstevnou práci učitele v různých etapách jeho praxe, vzbudí bláhovou naději, že žákům automaticky zajistí dobré učitele, že ředitelé konečně snadno poznají odškrtnutím příslušných bodů standardu dobré učitele a že učitelům bude sloužit jako důkaz o jejich kvalitách, protože všechny uvedené body přece plní.
Především však se tento materiál stane dalším slohovým cvičením tehdy, nebude-li doprovázen opravdu zásadním politickým rozhodnutím, které přežije délku jedné předvolební kampaně. Rozhodnutím, které vzdělání opravdu postaví mezi zásadní priority, které rozhodují o společenské a kulturní úrovni stejně jako o prosperitě národa, se všemi důsledky v oblasti institucionální a materiální podpory. Bez tohoto rozhodnutí nebude kvalitativní posun možný, bez tohoto rozhodnutí nebude ale možné udržet ani dosažené, v řadě oblasti stále ještě slušné výsledky naší vzdělávací soustavy.
Je samozřejmé, že Unie CZESHA nechce a ani nemůže stát stranou úsilí, které přímo souvisí s kvalitou učitelské profese. Proto jmenovala své zástupce do pracovního týmu pro připravovaný standard.
Životaschopnost tohoto projektu prokáže čas a nepochybně se bude jednat o nikdy nekončící proces. Ale již vážně a kvalifikovaně vedená diskuze na toto téma má svoji hodnotu.
Jaroslav Ponec
předseda Unie CZESHA
