LZE PŘIPRAVIT NÁVRH STÁTNÍHO ROZPOČTU PRO VaV?
Současná situace AV ČR při přípravě státního rozpočtu na rok 2009 je nejen velmi komplikovaná, ale podle doposud probíhající diskuze také v podstatě neočekávaná. Jedno z hlavních témat debaty představuje především metodika hodnocení výsledků, která přivedla k nezanedbatelnému poklesu institucionálních prostředků v návrhu rozpočtu pro AV ČR, a bude-li tento trend opravdu aplikován ve střednědobém výhledu, pak zcela jistě vyvolá zásadní změny ve struktuře nejen jednotlivých ústavů, ale i AV jako celku.
Pro osvětlení této situace snad nezaškodí velmi stručný pohled na vývoj v jednáních RVV na toto téma v období posledních zhruba dvou - tří let. Diskuze o kvantifikaci výsledků VaV, které jsou jednotlivými pracovišti dosahovány, lze datovat mnohem dříve. Již v této době bylo zřejmé, že zcela jistě nelze všechna pracoviště klasifikovat stejným hodnocením. To se týkalo všech pracovišť VaV v ČR, nejen AV, anebo vysokých škol. Nekonečné debaty probíhaly především v různých odborných grémiích poukazujících na zásadní vady navrhovaných metodik. Charakteristickým znakem však byla skutečnost, že žádný návrh nového způsobu hodnocení kvality nebyl přijatelný některou ze zúčastněných stran. Čas přitom plynul tak, že tyto debaty trvaly několik let, bez výhledu na přijatelné řešení. Naprosto zásadní skutečností přitom byl fakt, že každá ze zúčastněných stran potvrzovala potřebu zavést vhodný model hodnocení a učinit jej významným motivačním faktorem. Zhruba před čtyřmi léty, po několika letech provádění každoročního hodnocení, uveřejnila RVV tzv. Tab. 3, řadící všechny instituce VaV, které dostávají prostředky ze státního rozpočtu, do čtyř kategorií. Letmý pohled na konkrétní instituce v tzv. zelené skupině („nejefektivněji" fungující), ale zejména na řadu institucí, které se do této skupiny nedostaly, vyvolal úsměv každého, kdo se jakkoli v oblasti VaV v tomto období pouze mihnul. Snad jediným akceptovatelným výsledkem byla tzv. červená skupina, do které byly zařazeny instituce, které po celé sledované období (4 - 5 let) nevykázaly ani jediný výsledek (měřeno zmíněnou metodikou). Pro osvěžení paměti uvádím, že těchto institucí bylo kolen 250 a celkový objem prostředků státního rozpočtu na jejich činnost přesahoval miliardu Kč.
Zcela jistě šlo o neoddiskutovatelně nejslabší část VaV a v první fázi předpokládala RVV, že pouhé zveřejnění této skutečnosti povede k zaznamenatelné nápravě situace v institucích této skupiny. Protože se v následujícím roce nic pozoruhodného v tomto směru nestalo (snad kromě další částečné modifikace metodiky hodnocení), začalo se vážně navrhovat snižování finančních prostředků na VaV těmto institucím. Přes zcela evidentní nespokojenost s činností těchto institucí se nejevilo snižování jejich finanční podpory ze státního rozpočtu dosti důvodným a RVV se tímto tématem zabývala několikrát, až dospěla zcela jednoznačně k závěru, že v rámci stávající legislativy k takovému opatření nemá ani RVV, a vlastně ani vláda potřebné kompetence. Domnívám se, že tato skutečnost hodně akcelerovala přípravné práce reformy VaV v ČR a posílila stanovisko o provázanosti výše podpory s dosaženými výsledky.
Po projednání reformy VaV v RVV (v červnu 2007) nastal poměrně rychlý vývoj situace. Materiál popisující cíle, předpoklady a průběh reformy byl předložen k připomínkám veřejnosti. V tomto kontextu však metodika hodnocení výsledků představovala pouze málo významnou okolnost přesto, že lze prokázat její vnitřní nekonzistentnost a vzájemnou oborovou rozpornost. Těžiště připomínek se proto koncentrovalo buďto na principiální výhrady k reformě, anebo na oblast mimo metodiku hodnocení výsledků VaV. Ponechme stranou způsob vypořádání připomínek, kdy zásadní výhrady byly principiálně odmítnuty a pouze minimum dílčích připomínek bylo akceptováno. Práce na realizaci reformy VaV musely být relativně intenzivní, aby reforma mohla být formálně realizována v jednom volebním období Poslanecké sněmovny PČR. Jinak totiž neměla podle jejich autorů vůbec naději na úspěch. Obavu veřejnosti nevyvolal ani návrh novelizace zákona 130/2002 Sb., který byl připomínkován v podobném duchu jako samotná reforma VaV (s podobným přístupem). Zákon byl nakonec přijat koncem března t.r. a jeho účinnost začne 1. července.
Avšak v období posledních několika týdnů se odehrála řada událostí, které reformu VaV poměrně zásadně ovlivňují. Ještě v březnu t.r. konstatovala RVV potěšitelnou skutečnost, že přes značně nepříznivý vývoj ekonomické situace v ČR nejsou známa omezení plánovaných finančních podpor VaV jak ze strany státního rozpočtu, tak i mimorozpočtových zdrojů. To však již v současné době neplatí. Přesto, že VaV, společně s vysokoškolským vzděláváním, zůstává první prioritou vlády při sestavování rozpočtu na rok 2010, předpokládá se jeho výše na úrovni 2009, se stejným výhledem na 2011 a 2012. To znamená, že původně navrhovaný meziroční nárůst finančních prostředků o 8 %, ze kterého také vycházela reforma VaV, dnes sice patří do říše snů, avšak v realizaci reformy se tato skutečnost nikterak neodráží. Vynucená změna v původně zamýšlené finanční podpoře VaV ze strany státního rozpočtu ve střednědobém výhledu je dostatečným důvodem k tomu, aby byl opět projednán především časový rámec reformy VaV a společně s ním i další postup v otázce metodiky hodnocení jeho výsledků. V současné době, kdy se vážně diskutuje především o nedostatcích stávající metodiky, se přiklání mínění k vypracování rozdílných kritérií pro různé oblasti oborů VaV (např. přírodovědné a technické, humanitní a sociální a ostatní), k definitorskému rozhodnutí o rozdělení finančních prostředků ve státním rozpočtu na jednotlivé oblasti oborů a výši prostředků uvnitř každé oblasti oborů vázat na výkon určený takto upravenou metodikou a kritérii pro danou oblast. Je zřejmé, že přijatelným východiskem může být současné rozdělení prostředků do zmíněných oblastí oborů, přitom lze najít konsensus ke způsobu úprav tohoto rozdělení ve střednědobém, či dlouhodobějším výhledu. Takový model sice obsahuje jistou iracionalitu v politickém rozhodnutí nejen celkové výše prostředků státního rozpočtu, ale i její rozdělení na oblasti oborů; je však mnohem transparentnější ve srovnání se současným modelem.
Dostane-li výzkumná obec dostatek prostoru při přípravě metodiky a stanovení kritérií, může nakonec celý proces hodnocení a na něj navázaného financování docela dobře splnit deklarovaný cíl reformy.
V Praze dne 26. června 2009
