Dotaz
Je nějakým zákonem nebo předpisem ošetřeno odmítnutí nemocného (viróza, kašel, rýma) dítěte do MŠ?
Odpověď
Ochrana zdraví dítěte v mateřské škole
V souladu s ust. § 29 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), má mateřská škola povinnost zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví dětí při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech, přičemž podmínky zajištění této bezpečnosti a ochrany zdraví dětí upravuje školní řád (ust. § 30 odst. 1 písm. c) školského zákona). Půjde nejen o obecná pravidla zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví či pravidla náležitého dohledu, ale též o úpravu podmínek předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění mezi dětmi. Rovněž lze citovat ust. § 7 odst. 3 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, který ukládá zařízením pro výchovu a vzdělávání (tj. i mateřským školám – srov. jeho ust. § 7 odst. 1) povinnost zajistit oddělení dítěte, které vykazuje známky akutního onemocnění, od ostatních dětí, a zajistit pro ně dohled zletilé fyzické osoby.
Platné právní předpisy tedy umožňují (či přímo ukládají) mateřským školám upravit podmínky provozu školy i s ohledem na předcházení šíření infekčních onemocnění, přičemž se domníváme, že není vyloučeno ani neumožnění přítomnosti nemocných dětí (dětí jevících známky akutního onemocnění) při vzdělávání. Vždy se však musí jednat o případy, které (vzhledem k základnímu právu dítěte na vzdělávání v dané škole) dočasné omezení jeho účasti odůvodňují, tj. kdy je skutečně ohrožena bezpečnost a ochrana zdraví ostatních dětí a takové opatření je přiměřené.
Ve školním řádu lze též zakotvit obdobné povinnosti zákonných zástupců (tj. povinnost sledovat zdraví dítěte a „vyloučit“ ho ze vzdělávání v případě onemocnění), přičemž při závažném a opakovaném porušování těchto povinností by byl dán důvod pro ukončení předškolního vzdělávání dítěte ve smyslu ust. § 35 odst. 1 písm. b) školského zákona.
Doplněno - září 2016
Možnost mateřské školy požadovat potvrzení o aktuálním zdravotním stavu dítěte po prodělané nemoci.
MŠMT obdrželo v nedávné době dotaz, zda je možné, aby ředitelé škol stanovili ve školním řádu zákonným zástupcům plošně povinnost předkládat při návratu dítěte do mateřské školy po nemoci potvrzení o jeho aktuálním zdravotním stavu. Pokud zákonný zástupce takové potvrzení nepředloží, potom dítěti není umožněna přítomnost v mateřské škole, a to z důvodu ochrany zdraví ostatních dětí.
Zcela jistě lze potvrdit původní stanovisko MŠMT (dostupné výše), v němž se odkazuje na ustanovení § 29 odst. 2 zákona č. 561/2004. Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), podle něhož škola „zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví dětí při vzdělávání“, a § 30 odst. 1 písm. c), podle něhož „školní řád upravuje podmínky zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí“. Ztotožňujeme se se závěrem, že uvedená ustanovení zákona dávají ředitelům mateřských škol právo stanovit nejen obecná pravidla k zajištění ochrany zdraví, ale též upravit podmínky předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění.
Tazatel ve svém dotazu nastínil situaci, kdy mateřská škola ve školním řádu stanovuje rodičům plošně povinnost po nemoci dítěte předložit potvrzení o jeho aktuálním zdravotním stavu. V takto nastíněném případě se dostává do konfliktu zájem na zajištění ochrany zdraví ostatních dětí v mateřské škole a právo dítěte na vzdělávání v mateřské škole. Dítě může být tím, že po nemoci bude „odmítnuto“ z toho důvodu, že jeho rodiče nepředložili potvrzení o aktuálním zdravotním stavu, na tomto svém právu na vzdělávání omezeno. To zvláště v situaci, kdy je vydání takovéhoto potvrzení zpoplatněno.
V uvedených situacích je třeba hledat rozumný kompromis mezi zájmem na ochraně zdraví ostatních dětí a právem na vzdělání. Kompromis založený na principu přiměřenosti.
Jak je uvedeno ve výše zmiňovaném stanovisku, lze neumožnit přítomnost dětí v mateřské škole, pouze pokud je skutečně ohrožena bezpečnost a ochrana zdraví ostatních dětí. Za takovéto ohrožení lze jistě považovat i vysokou míru nejistoty o zdravotním stavu dítěte. Nikoliv ale plošně – ve všech případech (kdy se dítě vrací třeba jen po krátké nemoci do mateřské školy), ale např. až v situaci, kdy bylo dítě dlouhodoběji nemocné, kdy prodělalo závažnější infekční onemocnění a jeví známky toho, že ještě není zdravé apod.
Podle našeho názoru tudíž není možné, aby školní řád stanovil nad rámec zákona takto širokou povinnost předkládat potvrzení o zdravotním stavu dítěte po každém onemocnění. Takovéto potvrzení lze – podle našeho názoru – vyžadovat pouze v odůvodněných případech.
