Mohou se žáci bez zdravotního postižení vzdělávat i nadále v základních školách s upraveným
vzdělávacím programem?
S účinností od 1. 9. 2011 nebude možné zařazovat žáky bez zdravotního postižení k doplnění počtu žáků ve
třídách, odděleních a studijních skupinách zřízených pro žáky se zdravotním postižením (zařazení žáka bez
zdravotního postižení do školy, třídy nebo studijní skupiny zřízené pro žáky se zdravotním postižením se nově
upravuje jako výjimečné opatření na omezenou dobu a výlučně v zájmu žáka; jde-li o zařazení do jiné školy, zůstává
žák žákem původní školy). Zákonným zástupcům žáků bez zdravotního postižení, kteří takto byli zařazeni před účinností
vyhlášky č. 147/2011 Sb., by měli ředitelé dotčených škol nabídnout přestup do „běžné“ základní školy. Pokud však
zákonný zástupce o přestup nepožádá, je nutno těmto žákům umožnit vzdělávání podle dosavadního způsobu (rozhodnutí
zákonného zástupce žáka je prioritní).
Doporučení vydávaná od 1. 9. 2011 budou v případě doporučení zařazení žáka do školy nebo do vzdělávacího
programu pro žáky se zdravotním postižením platná po dobu určitou, nejvýše po dobu jednoho roku. Rediagnostika by
měla být prováděna tak, aby doporučení na sebe časově navazovala.
Jak se máme nyní (po zveřejnění vyhlášky 147/2011 Sb.) zachovat k nově přijatým dětem bez postižení? Jak
máme řešit problém dětí bez zdravotního postižení přijatých již v minulých letech?
Novela vyhlášky č. 73/2005 Sb. ve znění vyhlášky 147/2011 Sb. nabývá účinnosti 1.9.2011. Nový postu přijímání dětí
bude uplatňován až od tohoto data. Děti bez zdravotního postižení, přijaté před dobou účinnosti novely, budou ve svém
vzdělávání pokračovat. Ředitelům škol se doporučuje, aby rodičům nabídli možnost požádat o přestup do „běžné MŠ“.
Pokud rodiče žádají, aby jejich dítě nadále navštěvovalo školu zřízenou pro děti se zdravotním postižením,
jejich přání je třeba respektovat.
Od 1.9.2011 by měli být všichni žáci postupně vyšetřováni ve školských poradenských zařízeních alespoň jednou
ročně. Je možné je posílat v průběhu roku, nebo všechny znovu k 1.9.2011?
Nejde o všechny žáky, ale pouze o žáky, jimž bude od 1.9.2011 doporučeno zařazení do školy nebo vzdělávacího programu
pro žáky se zdravotním postižením – to se tedy nevztahuje na žáky v běžném vzdělávacím proudu, kterým je
v případě zjištění SVP umožněno vzdělávat se podle ŠVP, resp. RVP ZŠ s umožněním redukce učiva (ale bez
využití přílohy pro LMP). Samozřejmě, že ŠPZ pracuje v průběhu celého roku, tzn., že vyšetření a doporučení
můžete vydat v únoru, ačkoli je zřejmé, že dopady do kurikula budou platné vždy ke konci školního roku, resp. od
začátku roku nového.
K § 1 odst. 2 a 3 – Jaký je rozdíl mezi vyrovnávacími a podpůrnými opatřeními – kdy se jedná o
integraci?
Podpůrná opatření jsou určena žákům se zdravotním postižením, kteří se vzdělávají v režimu speciálního
vzdělávání, a to ve všech organizačních složkách (formou individuální integrace, ve třídě zřízené pro žáky se
zdravotním postižením, škole zřízené pro žáky se zdravotním postižením).
Vyrovnávací opatření jsou určena žákům, jejichž speciální vzdělávací potřeby plynou z jiného znevýhodnění,
nikoliv zdravotního postižení.
Pouze u dětí/žáků/studentů se zdravotním postižením je možné hovořit o integraci, protože jen pro tyto žáky existuje
možnost vzdělávání ve třídě/škole samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením. Ostatní kategorie žáků se
speciálními vzdělávacími potřebami se standardně vzdělávají ve třídách hlavního vzdělávacího proudu.
K § 1 odst. 5 – Lze žáky s těžkým zdravotním postižením integrovat, když vyhláška hovoří o podpůrných
opatřeních, a za jakých podmínek tyto žáky integrovat?
V souladu se zněním § 36 odst. 5 zákona č. 561/2004 Sb. žák plní povinnou školní docházku v základní škole
zřízené obcí nebo svazkem obcí se sídlem v obvodu, ve kterém má žák trvalý pobyt (spádová škola), pokud pro něho
jeho rodiče nezvolili školu jinou. Se vzděláváním dítěte ve třídě/škole zřízené pro děti/žáky/ se zdravotním
postižením musí jeho zákonný zástupce souhlasit (vydat informovaný souhlas). Pokud by se zařazením dítěte do takovéto
třídy/školy zákonný zástupce nesouhlasil, vzdělává se žák ve spádové škole, případně jiné „běžné škole“ formou
integrace, s využitím podpůrných opatření. To se týká všech žáků se zdravotním postižením.
K § 1 odst. 6 – Jaká jsou diagnostická kritéria a nástroje pro zjištění sociálního
znevýhodnění?
Smyslem vyrovnávacích opatření je podpořit školní úspěšnost žáka, jehož speciální vzdělávací potřeby nejsou důsledkem
zdravotního postižení. Při indikaci vyrovnávacích/podpůrných opatření ve školském poradenském zařízení se proto
uplatňují nástroje diferenciální diagnostiky ke zjištění příčiny speciálních či individuálních vzdělávacích potřeb
konkrétního žáka, tedy i příčiny v důsledku sociálního znevýhodnění žáka.
Pro poradenskou práci tedy není prvotní „diagnostikovat“ sociální znevýhodnění, ale naopak k této kategorii
dospět přes analýzu příčin školního selhávání.
K ustanovení § 1 odst. 6 vyhlášky č. 73/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů - Kdo je kompetentní stanovit, že se
jedná o žáka se sociálním znevýhodněním? Bude to uvedeno v doporučení školského poradenského zařízení, neboť
tento žák může být do školy, třídy a studijní skupiny zřízené pro žáky se zdravotním postižením zařazen nejdéle na
dobu 5 měsíců?
Žáka se sociálním znevýhodněním určuje pro potřeby vzdělávání ve smyslu § 1 odst. 6 vyhlášky č. 147/2011 Sb. školské
poradenské zařízení. Uplatňuje nástroje diferenciální diagnostiky ke zjištění příčiny speciálních či individuálních
vzdělávacích potřeb konkrétního žáka, tedy i příčiny v důsledku sociálního znevýhodnění žáka. Pro poradenskou
práci není prvotní „diagnostikovat“ sociální znevýhodnění, ale naopak k této kategorii dospět přes analýzu
příčin školního selhávání.
V doporučení k využití 5měsíčního pobytu žáka se sociálním znevýhodněním v režimu speciálního
vzdělávání bude uvedená skutečnost popsána.
K ustanovení § 3 odst. 5 vyhlášky č. 73/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů - podle jakého
vzdělávacího programu bude vzděláván žák se zdravotním znevýhodněním nebo sociálním znevýhodněním, pokud bude
vzděláván ve škole, třídě nebo studijní skupině zřízené pro žáky se zdravotním postižením (např. žák se sociálním
znevýhodněním nebo s lehčími zdravotními poruchami vedoucími k poruchám učení a chování, který bude
vzděláván ve třídě základní školy praktické, kde jsou žáci vzděláváni podle ŠVP zpracovaného dle RVP ZV - LMP)? Bude
vzděláván podle svého původního ŠVP? Bude v tomto případě stanovena původní škole nějaká povinnost informovat o
vzdělávacím programu tuto novou školu?
Uvedený žák se zdravotním nebo sociálním znevýhodněním bude pokračovat ve vzdělávání podle původního vzdělávacího
programu kmenové školy (ŠVP vypracovaného podle RVP ZV), bude však využívat speciálně pedagogických podmínek školy
nové. Jedná se o analogický systém pobytů žáků ve školách při zdravotnických zařízeních – např. v dětských
léčebnách a dětských ozdravovnách.
Jak škola konkrétně posoudí, zda důvody pro vzdělávání žáka se zdravotním znevýhodněním přetrvávají (nejméně
1x za rok)? Jak bude škola postupovat, pokud zákonní zástupci žáka nebudou souhlasit s návrhem k návratu
žáka do původní školy nebo třídy?
Škola při posuzování výsledků žáka se zdravotním znevýhodněním postupuje za využití standardních evaluačních
nástrojů. Při hodnocení aktuálního stavu žáka sleduje jeho případné zklidnění, prospěchové zlepšení, dohnání
zameškaného učiva atd.
Zákonný zástupce žáka volí pro své dítě školu ve smyslu § 36 odst. 5 školského zákona č. 561/2004 Sb., v platném
znění. Výběr jiné než spádové školy je tudíž jeho zákonným právem a žák může zůstat ve škole s upraveným
vzdělávacím programem, pokud zákonný zástupce na této variantě trvá. Je ovšem nutné za všech okolností sledovat
nejlepší zájem dítěte.
K ustanovení § 7 odst. 1 vyhlášky č. 73/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů - Je
v souladu s právními předpisy (vyhláška, školský zákon), aby asistent pedagoga (má základní vzdělání +
kurz) samostatně a mimo kolektiv ostatních žáků vyučoval individuálně integrovaného žáka, a to v převážné části
vyučovacích hodin stanovených žákovi učebním plánem daného ročníku? Hraje zde roli vzdělání asistenta pedagoga nebo
počet vyučovaných hodin (např. asistent je vysokoškolsky vzdělaný speciální pedagog, jedná se jen např. o 2 vyučovací
hodiny, případně se odvíjí od platové třídy, ve které je asistent pedagoga zařazen (např. pouze je-li zařazen
v 8. nebo 9. platové třídě)?
Asistent pedagoga je ve smyslu § 2 odst. 2 zákona č. 563/2004 Sb. pedagogickým pracovníkem. Náplň práce mu na základě doporučení školského poradenského zařízení stanovuje ředitel školy. Protože se jedná o asistenta „pedagoga“, pracuje vždy pod vedením vyučujícího pedagoga (na 1. stupni třídního učitele, na 2. stupni učitele příslušného předmětu). Pokud část vzdělávání žáka se speciálními vzdělávacími potřebami vyžaduje oddělený prostor, pracuje asistent pedagoga s žákem či skupinou žáků samostatně, tato forma vzdělávání však nesnímá vedení a zodpovědnost vyučujícího pedagoga za výsledek vyučovacího procesu i bezpečnost žáků. Smyslem funkce asistenta pedagoga však je, aby byla podpořena maximální participace při vzdělávání žáka v kolektivu třídy.
Vyhláška 147/2011 Sb., § 7 odst 1 písm. d) - co si mám představit pod pojmem "nezbytná pomoc žákům s
těžkým zdravotním postižením při sebeobsluze a pohybu během vyučování"? Jsme běžnou základní školou, která ve
velké míře umožňuje integraci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, konkrétně žákyni na
vozíku. Hmotnost žákyně však přesahuje 70 kg, asistentka pedagoga nezvládá fyzickou pomoc při přenášení této
žákyně. Rodiče ve smyslu výše uvedeného ustanovení na pomoci trvají, pomoc osobního asistenta při pobytu ve škole
odmítají.
Při tvorbě novely vyhlášky č. 73/2005 Sb. bylo hlavním účelem vložení písm. d) v § 7 odst. 1, a tím ošetřit případy,
kdy během vyučování žák s těžkým zdravotním postižením potřebuje opravdu nezbytnou pomoc při sebeobsluze, např.
podat pití, pomoci s obléknutím či svléknutím apod. Rozhodně nebyla míněna pomoc vyžadující zvedání těžkých
věcí. Domníváme se tedy, že osobní asistence bude v daném případě u 70kg žákyně nezbytná.
Pracovní náplní asistenta pedagoga je zprostředkovávat výchovnou a vzdělávací činnost dětem se speciálními
vzdělávacími potřebami, v případě potřeby pomáhat dětem s těžším zdravotním postižením se sebeobsluhou v době
vyučování. Osobní asistent ve škole pak dítěti pomáhá hlavně při sebeobsluze, osobní hygieně, stravování, o
přestávkách, při přesunech po budově školy apod.
K ustanovení § 9 odst. 1 vyhlášky č. 73/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů - Platí, že informovaný
souhlas a poučení (dle přílohy vyhlášky) musí být zákonným zástupcem žáka podepsány před vydáním rozhodnutí ředitele
školy o zařazení žáka do vzdělávacího programu pro žáky se zdravotním postižením nebo převedením žáka do vzdělávacího
programu základní školy speciální, a že tak nelze učinit až datu vydání rozhodnutí ředitelem školy a po převzetí
tohoto rozhodnutí zákonnými zástupci žáka (správní řízení)?
Profesionálně vedený informovaný souhlas a poučení musejí vždy předcházet vydání rozhodnutí, jinak by tento způsob
vzájemné komunikace pozbyl smysl.
Platí, že informovaný souhlas a poučení (dle přílohy vyhlášky) musí být zajištěny ve všech organizačních
formách, tedy i v případě individuální a skupinové integrace?
Informovaný souhlas a poučení se vztahují na všechny organizační formy vzdělávání. Jejich porovnání se stává hlavním
východiskem pro správnou volbu vzdělávací cesty žáka.
K ustanovení § 9 odst. 2 vyhlášky č. 73/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů - Na základě čeho vydá
zákonným zástupcům žáka školské poradenské zařízení zprávu a doporučení o průběhu diagnostického pobytu žáka ve škole
obsahující návrhy vzdělávání žáka? Budou pracovníci školského poradenského zařízení žáka v průběhu
diagnostického pobytu sledovat?
Žákům v diagnostickém pobytu věnují zvýšenou pozornost pedagogičtí pracovníci školy, kteří úzce spolupracují
s odborníky školských poradenských zařízení podle příslušných ustanovení vyhlášky č. 116/2011 Sb. V závěru
diagnostického pobytu bude školským poradenským zařízením zákonným zástupcům vydáno doporučení k nejvhodnější
formě a způsobu dalšího vzdělávání; pokud diagnostický pobyt trval maximální možnou dobu 6 měsíců, je školou vydáno
vysvědčení o prospěchu žáka.
Podle jakého vzdělávacího programu bude žák v době diagnostického pobytu vzděláván (žák dosud vzděláván
dle ŠVP zpracovaného dle RVP ZV bude na diagnostickém pobytu v základní škole praktické, kde je vyučováno podle
ŠVP zpracovaného podle RVP ZV - LMP)?
Žák v době diagnostického pobytu bude pokračovat ve vzdělávání podle původního vzdělávacího programu kmenové
školy, tzn. podle ŠVP vypracovaného podle RVP ZV, bude však využívat speciálně pedagogické podmínky školy nové.
K ustanovení § 10 odst. 2 vyhlášky č. 73/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů - Dle tohoto ustanovení
mohou být ve třídě zřízené pro žáky se zdravotním postižením vzděláváni žáci s jiným typem zdravotního postižení
nebo se zdravotním znevýhodněním (maximálně 25 % nejvyššího počtu žáků ve třídě). Podle jakého vzdělávacího programu
bude např. vzděláván žák s vývojovou poruchou učení, případně žák s lehčími zdravotními poruchami vedoucími
k poruchám učení a chování?
Žák bez zdravotního postižení vzdělávaný ve škole s upraveným vzdělávacím programem bude vždy vzděláván podle
vzdělávacího programu (IVP, ŠVP vypracovaného podle RVP ZV), bude však využívat speciálně pedagogické podmínky
školy. Z RVP ZV bude využita především část D, kapitola č. 8 (8.1 a 8.2) Vzdělávání žáků se speciálními
vzdělávacími potřebami.
Je pojem „mentální postižení“ vymezen školským zákonem a je možné pojem číselně klasifikovat?
Školský zákon č. 561/2004 Sb., v platném znění, vychází při použití terminologie z oblasti mentálního
postižení z mezinárodní klasifikace nemocí – 10. revize zpracované Světovou zdravotnickou organizací (WHO)
v Ženevě v roce 1992. Ta poněkud změnila do tohoto roku užívanou klasifikaci, podle které byl nastaven i
tehdejší systém vzdělávání.
Za nejlehčí stupeň mentálního postižení se od roku 1992 NEPOVAŽUJE „mírná mentální retardace“, charakterizovaná IQ
85-69, jak tomu bylo ve starší klasifikaci (bývalí žáci zvláštních škol), ale teprve „lehká mentální retardace“,
představující již poměrně výrazné snížení úrovně rozumových schopností (bývalí žáci pomocných škol).
10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí zpracovaná Světovou zdravotnickou organizací WHO v Ženevě, dělí mentální
retardaci na:
„lehkou“ představující IQ 50-69 bodů (F 70),
„středně těžkou“ představující IQ 35-49 bodů (F 71),
„těžkou“ představující IQ 20-34 bodů (F 72),
„hlubokou“ představující IQ nižší než 20 bodů (F 73),
„jinou“ (F 78), která je používána, když stanovení stupně intelektové retardace je pomocí obvyklých
metod zvláště nesnadné nebo nemožné
„nespecifikovanou“ (F 79).
Všechny výše uvedené skupiny představují závažné zdravotní postižení, projevující se často navíc s přidruženými
symptomy zdravotního oslabení či chronické nemoci (např. epilepsie, metabolické poruchy), často též v kombinaci
s jiným zdravotním postižením (pervazivní vývojové poruchy především autismus, či tělesné postižení v důsledku
DMO).
Psychologové by z úhlu svého profesionálního pohledu měli respektovat výše popsanou skutečnost s tím, že
institucionální systém školství v ČR (základní školy/základní školy praktické, základní školy speciální) se
snaží korespondovat s uvedenou platnou klasifikací a zajistit VŠEM žákům odpovídající vzdělání (včetně dětí
s hlubokou mentální retardací vzdělávaných podle § 42 školského zákona). Postupnými velmi uvážlivými kroky
s respektováním osobnosti a míry schopností každého jednotlivého žáka by měli ve svých závěrech využívat a
k plnění PŠD stále více doporučovat instituce běžných škol, do kterých v současnosti již standardně patří
žáci s mírným mentálním postižením (v současnosti nejvíce diskutovaná skupina „hraničních“, „dlouhodobě
selhávajících“, „znevýhodněných“…žáků).
Náročnost diagnostické práce samozřejmě neulehčují jak varianty normy, tak jednotlivých výše uvedených kategorií.