České slabikáře vycházejí již po šest století. Pro výuku čtení a latiny se používaly ve středověku abecedáře (Abecedarium). První slabikáře obsahovaly jednoduché texty, základy náboženství a básně. Nejstarším slabikářem, vzniklým podle německých vzorů, je Slabikář český a jiných náboženství počátkové, kterýmžto věcem dítky křesťanské hned z mladosti učeny býti mají. Vydal jej prostějovský tiskař Jan Günther roku 1547 s přispěním biskupa Jednoty bratrské Jana Blahoslava. Až téměř do konce 18. století měly slabikáře ráz věroučného tisku a didaktice prvního čtení nebyla věnována pozornost.
Teprve s novým tereziánským školským zákonem vyšel v roce 1774 slabikář Johanna Ignaze Felbigera ABC-Namenbüchlein zum Gebrauche der Schulen in den kaiserlich-königlichen Staaten, který jako jediný povolila Marie Terezie pro výuku ve školách a který vycházel ve velkých nákladech až do roku 1851 (česky poprvé 1775). Výuku elementárního čtení ovlivnila i Felbigerova Kniha methodní (1777).
Na vývoj našich novodobých slabikářů měl značný vliv Slabikář pro školy obecné od autorů Adolfa Frumara a Jana Jursy z roku 1898 s ilustracemi Mikoláše Alše, později i Adolfa Kašpara. Autoři tohoto slabikáře zde prosadili metodu psacího čtení nad knižním tiskem. V jejich šlépějích pokračovali učitelé Josef Kožíšek (1861–1993) a Josef Kubálek (1876–1968).
Výstava se věnuje také slabikářům z období I. republiky, kdy se na našem území používalo až 26 druhů učebnic
v mateřských jazycích národnostních menšin zastoupených v ČSR. Po roce 1948 byly až do 70. let 20. století
české slabikáře vytvářeny pod vlivem učebnic elementárního čtení a psaní – bukvarů –
ze Sovětského svazu.
Slabikáře mají vliv na formování osobnosti dítěte rovněž po stránce citové a estetické. Od konce 19. století vedle zkušených autorů – pedagogů, je ilustrovali naši přední umělci – např. Mikoláš Aleš, Adolf Kašpar, Artur Scheiner, Marie Fischerová-Kvěchová, Richard Lauda, Alois Mudruňka, Václav Junek a Ota Janeček. Ilustrátoři českých slabikářů byli oceněni dokonce i v mezinárodních soutěžích v Lipsku, a to Adolf Kašpar v roce 1914 a Ota Janeček v roce 1977. Slabikáře českých škol patřily v celosvětovém měřítku vždy k těm nejlepším nejen po stránce didaktické, ale i estetické.
Národní pedagogické muzeum a knihovna Jana Amose Komenského má ve svých muzejních i knihovních fondech celou řadu autentických dokladů vývoje výuky elementárního čtení na našem území. Součástí knihovních fondů Pedagogické knihovny J. A. Komenského, jež jsou prezentovány na této výstavě, je i konzervační fond učebnic, který zahrnuje publikace všech typů a stupňů škol, a to jak učebnice pro základní a střední školy, dále pak vysokoškolské učební texty i učebnice pro samouky. Tento fond obsahuje i velice vzácný soubor 913 našich a zahraničních slabikářů, včetně fotokopií slabikářů z let 1547–1793.
Současnost našich slabikářů zastupuje část připravená nakladatelstvím Fraus, která se věnuje postupu vydání nového slabikáře, a to od sestavení týmu autorů až po finální distribuci učebnice do škol. Návštěvník se tak detailně seznámí i s důležitými skutečnostmi, které musí nakladatelství při tvorbě nového slabikáře řešit, i s mnohými úskalími, se kterými se mohou autory textů a ilustrací při vydání nové učebnice setkat. Část výstavy je věnována i pracím studentů vysokých škol zaměřených na design a didaktickou ilustraci.
Více informací: https://www.npmk.cz/novinky/knihovna/line-vystava-nase-slabikare-historie-soucasnost
