POSLECHNĚTE SI
Moderátor (Martin Veselovský):
Na světě je výzkum akademiků českých vysokých škol, jinak řečeno materiál, který mapuje to, co by lidé pracující na
vysokých školách chtěli a nechtěli. A ještě jinak řečeno, je to takový měkký klacek na všechny budoucí remcali, kteří
by protestovali proti reformě vysokého školství. Začíná také pondělní Dvacet minut Radiožurnálu, přeji vám dobré
odpoledne. Šéf reformy terciárního vzdělávání a taky proděkan Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy
ekonomické v Praze Jakub Fischer. Dobrý den, pane proděkane.
Host (Jakub Fischer, proděkan Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v
Praze):
Dobrý den vám i posluchačům.
Moderátor (Martin Veselovský):
Vyřiďme, pane Fischere, než se budeme bavit čistě o školství a akademických věcech, ty veškeré pochybnosti které se
buď objevily a nebo neobjevily v médiích, zejména v průběhu srpna v souvislosti s vašim současným angažmá. Vy jste
syn současného premiéra Jana Fischera, jakou souvislost to má s vaším jmenováním tak důležitého projektu jako je
reforma vysokých škol?
Host (Jakub Fischer, proděkan Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v
Praze):
Já se domnívám, že žádnou.
Moderátor (Martin Veselovský):
To víte nebo se domníváte?
Host (Jakub Fischer, proděkan Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v
Praze):
Já jsem byl osloven panem náměstkem ministra, zdali bych se této role ujal poté, co rezignoval můj předchůdce kolega
David Václavík. A já jsem jaksi, s tímto nemám nic společného, protože já jsem vlastně byl vybrán na základě toho, že
jsem s tím týmem dlouhou dobu spolupracoval, vlastně od samého začátku toho projektu. Já jsem zpracovával několik
podporových studií a prováděl jsem interní oponenturu toho materiálu, které byly v tom projektu zpracovávány.
Moderátor (Martin Veselovský):
Čistě technicky, existuje ještě jiný člověk, pracovník, který má zkušenosti se statistikou a zároveň i s
vysokoškolským prostředím, který by eventuelně vás mohl nahradit na tom místě?
Host (Jakub Fischer, proděkan Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v
Praze):
Tak já si myslím, že tam není potřeba statistik, že to z ničeho nevyplývá. Myslím si, že schopných lidí v této
republice je celá řada.
Moderátor (Martin Veselovský):
Tak ptám se teď čistě na váš osobní dojem, jestli prostě ten fakt, že vy jste jmenován do čela projektu, který má
zreformovat konečně po takové době české vysoké školství. A jste synem Jana Fischera, předsedy Vlády České republiky,
jestli to nemáte pocit, že to působí minimálně trošku zvláštně.
Host (Jakub Fischer, proděkan Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v
Praze):
No já v této situaci trochu nevím, co bych měl dělat. Patrně, když je otec premiérem, tak bych měl sedět doma na
pohovce a nedělat nic. Neboť v obchodní sféře působit také nemohu, neboť bych byl podezřelý, že mám nějaké zakázky,
které jsou třeba státní. A konec konců touto logikou bych se musel i zamyslet, zdali nevrátit svoje diplomy ze
statistiky, jak habilitační, tak doktorský, protože již v té době byl otec předsedou Českého statistického úřadu a
Český statistický úřad, jak známo, s naší fakultou dlouhou dobu spolupracuje. Pochopitelně i náš otec, i můj otec
osobně.
Moderátor (Martin Veselovský):
Mluvíte se s vaším otcem o vaší práci? Například o tom, že teď jste v čele toho týmu reformující vysoké školství?
Host (Jakub Fischer, proděkan Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v
Praze):
Tak otec to ví, ale mluvíme spolu velmi málo. Protože jak on, a zejména on, i já, máme hodně nabité diáře, takže si
občas telefonujeme k řadě věcí, jak statistických, tak i jiných. Ale o tomhle se bavíme jen velmi málo.
Moderátor (Martin Veselovský):
Napadlo mě, když jsem hleděl na ten pečlivý aparát u té zprávy o výzkumu českých akademiků, který popisuje jednak
metodiku a pak pečlivě ty otázky, jestli jste náhodou nedostal od svého otce telefonát, který říkal, máte tam chybu.
Host (Jakub Fischer, proděkan Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v
Praze):
Ne, tak to jsem opravdu nedostal a nepředpokládám, že by měl otec vůbec čas se tím zabývat. A myslím si, že výsledky
toho výzkumu ani neviděl.
Moderátor (Martin Veselovský):
No a pak ještě jedna připomínka, pane Fischere, vy pracujete také, tuším, jako externista pro společnost SCIO, která
pracuje a vypracovává testy pro přijímací řízení v českém školství. Není toto poněkud konflikt zájmu ve chvíli, kdy
víme, že minimálně současné vedení Ministerstva školství prosazuje co nejrychlejší zavedení státních maturit, které
by samozřejmě do značné míry eliminovalo například část přijímacího řízení na vysoké školy?
Host (Jakub Fischer, proděkan Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v
Praze):
Tak za prvé, já nemám na starost reformu sekundárního vzdělávání, to znamená středního školství, nejsem ani členem
vedení Ministerstva školství, ani užšího, ani širšího. A s touto problematikou nepřicházím do styku. Co se týká
státních maturit a přijímacího řízení, tak já se domnívám a jsem o tom hluboce přesvědčen, že přijímací řízení musí
zůstat v kompetenci jednotlivých vysokých škol, pokud si zvolí státní maturitu, jinou zkoušku, vlastní zkoušku,
musíme to nechat na nich, škola by měla být odpovědná za to, aby si vybrala tak kvalitní uchazeče, ze kterých
postupně vzniknou kvalitní absolventi, kteří se dobře uplatní na trhu práce.
Moderátor (Martin Veselovský):
Jinak řečeno, ty úvahy, které jsou někdy spojeny s tím celým projektem státní maturity, že ve chvíli, kdy tady bude
takto unifikovaná státní maturitní zkouška, že de facto je potom zbytečné, aby byly přijímací zkoušky na vysoké
školy, protože se dá vycházet z těch výsledků maturitních zkoušek tak, že si myslíte, že tato úvaha je mylná?
Host (Jakub Fischer, proděkan Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v
Praze):
No já bych tady nepředjímal rozhodnutí vysokých škol. Vysoké školy jsou v přijímacím řízení, jak jsem měl možnost
sledovat, velmi konzervativní. To než přešly některé z nich na přijímací řízení s pomocí zkoušek, které provádí
společnost SCIO, tak trvalo řadu let. A myslím si, že školy budou velmi zvažovat, co zvolí, co nezvolí. Pochopitelně,
pokud si vyberou státní maturitu jako hlavní kritérium, jako jediné kritérium, jako doplňkové kritérium, je to
naprosto jednoznačně jenom na nich.
Moderátor (Martin Veselovský):
Tak, pojďme k samotnému výzkumu. Výzkum akademických pracovníků českých vysokých škol, co jste si slibovali, pane
proděkane, od tohoto výzkumu?
Host (Jakub Fischer, proděkan Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v
Praze):
Tento výzkum je zcela ojedinělý, protože ještě nikdy v historii, myslím v té polistopadové historii nebylo provedeno
šetření mezi všemi akademickými pracovníky. Mohu-li to říct v jedné větě, cílem výzkumu bylo zjistit autentické
názory akademických pracovníků a nikoliv jen názory, které jsou tlumočené prostřednictvím vysokoškolských
reprezentací.
Moderátor (Martin Veselovský):
Na druhou stranu, akademických pracovníků je něco přes 20 tisíc v České republice, alespoň tolik jich bylo osloveno
vaším dotazníkem a vaším výzkumem. Odpovědělo jich něco málo přes 6 tisíc. Není to poněkud devalvující?
Host (Jakub Fischer, proděkan Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v
Praze):
Tak vemte to z druhého úhlu pohledu, odpověděla čtvrtina lidí, čtvrtina akademických pracovníků, to je 6 tisíc, to je
obrovské číslo, pokud vezmeme v úvahu, že nám to již umožňuje provádět různé analýzy vztahů mezi těmi odpověďmi,
analýzu těch postojů, můžeme provádět diferenciaci podle typu vysoké školy, podle funkčního zařazení. To znamená,
zdali je ten člověk na pozici profesora, docenta, odborného asistenta, asistenta či lektora. Umožňuje nám to provádět
nějaké, analýzu regionálních rozdílů, umožňuje nám to provádět analýzu podle toho, zda ten akademický pracovník je
součástí toho managementu nebo jestli je součástí Akademického senátu. Mimochodem akademických senátorů nám
odpovědělo kolem 700 a ze statistického hlediska je to dostatečné číslo.
Moderátor (Martin Veselovský):
K čemu konkrétnímu budou výsledky toho výzkumu názoru českých akademiků použity?
Host (Jakub Fischer, proděkan Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v
Praze):
Výsledky by měly zahájit druhou fázi veřejné diskuse o reformě vysokého školství. Jak jste už říkal ve svém úvodu,
tak ta první část reformy, to znamená příprava zákona, nebo věcného záměru zákona o terciárním vzdělávání, tak byla v
dubnu pozastavena. Důvodem bylo to, že po pádu vlády a potom, co se vědělo, že se rozpustí Poslanecká sněmovna, takže
se to již nestihne připravit tak...
Moderátor (Martin Veselovský):
Pardon, co se myslelo, že se rozpustí Poslanecká sněmovna?
Host (Jakub Fischer, proděkan Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v
Praze):
Ne, v momentě, kdy byla přijata dohoda o předčasných volbách, to znamená, že skončí funkční období Poslanecké
sněmovny dříve než v roce 2010, to znamená v dřívějším termínu. Tak tím bylo zřejmé, že se nestihne připravit ten
zákon tak, aby byl projednán do konce funkčního období současné Sněmovny.
Moderátor (Martin Veselovský):
Já jsem v tom úvodu také mluvil o tom měkkém klacku, to je takový velice nepřesný termín. Ale není možné, že ten
výzkum bude poté jednou, až bude opravdu ta další verze reformy vysokého školství připravena, jakýkoliv hlas z
akademické sféry se zvedne a bude říkat, nám se to nelíbí, této vysoké škole se nezdá toto a toto, tak tam bude
řečeno, ale tento výzkum, to znamená i vy, jste řekli, že je to v pořádku.
Host (Jakub Fischer, proděkan Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v
Praze):
Ano, výzkum samozřejmě slouží jako argument do další fáze té veřejné diskuse. Nicméně my se za další diskusí
neuzavíráme, my neříkáme, že na tomto výzkumu bude všechno ostatní postaveno. Ale my říkáme, nyní máme k dispozici
výsledky výzkumů akademických pracovníků. To mimochodem není jediný výzkum, plánujeme nebo momentálně běží výzkum
studentů. Připravuje se výzkum vnějších aktérů, zejména zaměstnavatelů. Zpracovává se řada podporových studií, včetně
například studie o systémech řízení v západních zemích a ve Spojených státech amerických. A toto všechno bude sloužit
jako podklady k té veřejné diskusi, kterou povedeme primárně s vysokoškolskými reprezentacemi.
Moderátor (Martin Veselovský):
Mluvíte o tom, že má být zahájena nějaká druhá etapa veřejné diskuse. Myslím, že téměř kdokoliv z našich posluchačů
Radiožurnálu si pamatuje, že něco jako veřejná diskuse nebo diskuse, která probíhá mezi pracovníky v českém školství,
ať už vysokém nebo jakémkoliv jiném, že běží už prostě dlouhou dobu. Tu je Bílá kniha, tu je něco, co se jmenuje
trochu jinak, v podstatě je to taky návrh na reformu vysokého nebo jakéhokoliv jiného školství. A stále se to nedaří,
stále do toho lezou volby, tu do toho vlezou předčasné volby a tak dále. Tak váš odhad s tím, že teď vidíte možná o
něco více do celého systému, protože jste šéfem reformy vysokého školství toho projektu. Tak kdy je reálné očekávat,
že to celé přijde do Sněmovny. A to znamená téměř ke svému finále?
Host (Jakub Fischer, proděkan Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v
Praze):
Tak já si myslím, že věcné záměry obou zákonů, to znamená jak zákona o terciárním vzdělávání, tak zákona o finanční
pomoci studentů, který je nedílnou součástí té reformy, možná se k němu ještě vrátíme. Takže věcné záměry zákona by
mohly být hotovy někdy z kraje nebo v průběhu prvního pololetí příštího roku. A pak už to závisí na lhůtách
projednávání, protože jsou tam ty studie, ty analýzy typu RIA, je tam připomínkové řízení vnitřní, vnější, a tak
dále. Takže tam už to pak záleží na délce toho legislativního procesu.
Moderátor (Martin Veselovský):
Rozumím tomu správně, kdybychom uvažovali, že legislativní proces tentokrát proběhne v nějaké rozumné časové
prodlevě, že někdy kolem roku 2000, řekněme, 2011 či 2012 by reforma mohla začít fungovat jaksi v praxi?
Host (Jakub Fischer, proděkan Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v
Praze):
Tam někde bych to viděl.
Moderátor (Martin Veselovský):
Mluvil jste o tom, pane proděkane, že probíhá už průzkum mezi studenty vysokých škol České republiky. To že jste
zkoumali názory českých akademiků, kteří jsou zaměstnáni a pracují v českém vysokém školství, to je jasné. Na druhou
stranu studenti jaksi protékají celým systémem, to co vám řeknou ti současní za dva roky, už může být jinak. Protože
už tam budou jiní studenti s jinými zkušenostmi, s jiným sociálním zázemím a tak dále. Počítáte s tím?
Host (Jakub Fischer, proděkan Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v
Praze):
Tak snažili jsme se tomu, v uvozovkách, zabránit alespoň tak, že významnou částí mezi oslovenými studenty jsou i
studenti, kteří nastupují v tuto chvíli do prvního ročníků. Jenom pro informaci pro posluchače, bylo osloveno nebo
bude osloveno 56 tisíc studentů celkově, z toho 46 tisíc studentů jsou studenti druhých a vyšších ročníků a 10 tisíc
oslovených studentů bude z těch, kteří se v tuto chvíli, v těchto dnech, v těchto týdnech zapisují ke studiu na
vysoké škole.
Moderátor (Martin Veselovský):
Teď pojďme zpátky k výzkumu akademiků, já jsem vybral několik údajů, které, a pojďme to vzít takovou, řekněme,
dotazníkovou formou, které mne zaujaly, a já bych vás požádal o jejich interpretaci. Například v českém vysokém
školství existuje 38 procent docentů do 50 let a vedle toho je údaj 86 profesorů nad 50 let. To jsou údaje, které
jsou, řekněme, v principu jaksi špatné nebo smutné nebo je to v pořádku?
Host (Jakub Fischer, proděkan Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v
Praze):
To jsou údaje, které jsou v principu špatné a svědčí o nevyhovující, kvalifikační struktuře. Znamená to, že máme
velmi málo mladých docentů, velmi málo mladých profesorů. Pokud...
Moderátor (Martin Veselovský):
Na druhou stranu, vy sám jste mě překvapil, vám je 31 let a vy jste docentem. A já jsem vždycky minimálně po průchodu
českým vzdělávacím systémem měl pocit, že docentura je záležitostí téměř vousatých kmetů.
Host (Jakub Fischer, proděkan Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v
Praze):
Tak já jsem dostal habilitační projekt od České spořitelny. A v rámci něho se mi podařilo i vycestovat do zahraničí a
podařilo se mi tu práci napsat, obhájit a mít i dostatečnou publikační činnost v tomto věku.
Moderátor (Martin Veselovský):
Dobře, tak k tomu údaji, že je příliš mnoho profesorů nad 50 let a příliš málo docentů do 50 let.
Host (Jakub Fischer, proděkan Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v
Praze):
Ano, pokud to ještě doplním jedním údajem, tak celkově průměrný věk akademických pracovníků je 45 let. Ale u docentů
je to 54 let a u profesorů je to 61 let. To znamená, jo průměrný profesor je 61 roků starý. To znamená, ty školy
prostě nemají dostatek profesorů, kteří by byli mladší.
Moderátor (Martin Veselovský):
To znamená, že jsou čeští akademici líní?
Host (Jakub Fischer, proděkan Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v
Praze):
To může znamenat i zakonzervovaný kvalifikační systém, to znamená, že ty kvalifikační systémy na těch školách nejsou
dostatečně průchodné pro to, aby se to změnilo. Nebo to i znamená, že starší docenti a profesoři nechtějí mezi sebe
pustit mladší habilitované kolegy?
Moderátor (Martin Veselovský):
A jak to je z vaší zkušenosti?
Host (Jakub Fischer, proděkan Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v
Praze):
Tak my se snažíme co nejvíce usnadnit mladým akademickým pracovníkům jejich další kvalifikaci. Ale je to samozřejmě
složité, protože nástupní platy, zvláště asistentů a odborných asistentů, jsou velmi nízké. Oni musí taky přemýšlet,
jak se uživit, jak uživit rodiny, které v tom věku zakládají. To znamená, nemají všichni možnosti, sílu, čas,
prostředky na to, aby se věnovali plně své akademické dráze, to znamená pedagogické a vědeckovýzkumné. I tady může
být nějaká systémová překážka.
Moderátor (Martin Veselovský):
Z vašeho výzkumu mezi akademiky českých vysokých škol vypadlo také číslo 33562 korun jako průměrný měsíční hrubý
příjem v akademické oblasti. Dejte mi to do nějakého kontextu, je to hodně nebo málo?
Host (Jakub Fischer, proděkan Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v
Praze):
Tak je to 1,5 násobek průměrné mzdy, přibližně 1,5 násobek průměrné mzdy v České republice. Zase, je to velmi
rozdělené podle věku a podle kvalifikace. Tady si každý může najít na internetu naší výzkumnou zprávu, která je velmi
podrobná a kde by například zjistil, že profesoři ve věku 40 až 50 let, tak mají průměrný příjem přes 61 tisíc,
naopak odborní asistenti a lektoři, jak jsem o tom hovořil před chvílí, kteří jsou ve věku do 30 let, tak mají
průměrný plat někde kolem 23 tisíc, a to je skutečně velmi málo.
Moderátor (Martin Veselovský):
No a pak ještě jeden údaje, 69 procent akademiků považuje za problém hospodaření vysokých škol s finančními
prostředky, to se dá interpretovat, jako že si samotní akademici myslí, že vysoké školy neumí prostě hospodařit, je
to tak?
Host (Jakub Fischer, proděkan Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v
Praze):
Ano, přesně tak to interpretujeme. A opět bych to dal do širší souvislosti. 91 procent akademických pracovníků si
myslí, že velkým problémem pro vysoké školství je nedostatek veřejných zdrojů, to znamená skoro všichni. A když se na
to podíváme dohromady, tak 61 procent ze všech respondentů si zároveň myslí, že je veřejných prostředků málo a
zároveň, že se s nimi plýtvá. To znamená, máme málo peněz a neumíme s nimi hospodařit. Toto je věc, se kterou také
budeme muset něco udělat.
Moderátor (Martin Veselovský):
A co s nimi chcete udělat vyjma toho, že byste vedení vysokých škol svěřili firmám, které tam najmou krizové
manažery?
Host (Jakub Fischer, proděkan Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v
Praze):
Tak je to širší otázka řízení a samosprávy vysokých škol. Myslím si, že se budeme muset přiblížit vyspělému světu,
kde Akademické senáty, tak jak známe tady, hrají velmi významnou roli, ale hrají významnou roli v akademické oblasti,
v akademických otázkách a menší roli hrají ve strategickém, tím spíše operativním řízení.
Moderátor (Martin Veselovský):
Pojďme také ke kritice, která se objevila velice rychle. Kritice k vůči celému výzkumného projektu mezi akademiky
českých vysokých škol. Dá se říct, že Ministerstvo školství má v podstatě kontinuální problém s názorem Univerzity
Karlovy, respektive její vedení. Rektor Václav Hampl se ostře stavěl i proti Bílé knize vysokoškolského vzdělávání,
ta byla z dílny ještě předchozího ministra školství Ondřeje Lišky, respektive z dílny profesora Matějů. A teď jako
jediná vysoká škola odmítla Univerzita Karlova účastnit se toho výzkumu. Není to diskvalifikující pro ten výzkum.
Host (Jakub Fischer, proděkan Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v
Praze):
Tak já bych to rozdělil do několika otázek, Univerzita Karlova neodmítla zúčastnit se výzkumu, Univerzita Karlova
odmítla poskytnout seznam a emailové adresy akademických pracovníků. Tyto byly následně zjištěny z veřejně dostupných
zdrojů, protože seznamy pracovníků najdeme na webu školy, případě jednotlivých fakult. Nakonec se z Univerzity
Karlovy zúčastnilo 18 procent akademických pracovníků, já bych jim za to rád poděkoval, stejně jako všem akademickým
pracovníkům ostatní škol, kteří se výzkumu zúčastnili.
Moderátor (Martin Veselovský):
Předpokládám, že pan rektor Hampl asi neposlal údaje do dotazníku?
Host (Jakub Fischer, proděkan Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v
Praze):
Ty údaje, ten dotazník byl plně anonymní, takže já v tuto chvíli ani nikdo jiný nemůže zjistit, jestli pan rektor
Hampl odpověděl nebo ne. A co se týče těch, co se týče těch námitek, tak to bych ještě rozdělil do dvou věcí, první
věc, námitka vůči celé reformě a vůči Bílé knize a alternativní materiál, který Karlova Univerzita zpracovala. My v
současné době si necháváme zpracovat studii, která porovnává tyto materiály, to znamená, porovnává východiska, cíle a
nástroje uvedené v Bílé knize a v materiálu Univerzity Karlovy. Zatím ještě ta analýza není hotová, nicméně z
předběžných výsledků lze vyvodit, že tam existuje řada styčných bodů, přestože to na první pohled vypadá, že je tam
hluboký rozpor, takže si myslím, že i toto bude možná, i toto bude dobrým vkladem pro jednání s Univerzitou Karlovou
k jejich postoji. A abych odpověděl i na tu námitku, byla námitka nejen ze strany Univerzity Karlovy, ale i ze strany
Rady vysokých škol. My jsme si nechali zpracovat nezávislou expertízu, kterou zpracoval děkan sociálních studií
Masarykovy univerzity v Brně, pan profesor Rabušic. A v této expertíze, která je posluchačům taktéž k dispozici na
webových stránkách Ministerstva školství, jednoznačně plyne, že ten výzkum byl v souladu s metodologickými požadavky,
které jsou na ten výzkum kladeny. To znamená, že ten výzkum je z hlediska této expertízy v pořádku.
Moderátor (Martin Veselovský):
Jinými slovy, i přesto že to minimálně z mediálních ohlasů vypadalo, že Univerzita Karlova, tímto největší akademické
pracoviště v této zemi, tentu unikátní výzkum bojkotuje, tak vy jste nějaká data získali. A když to přeneseme i do té
oblasti vztahů Univerzity Karlovy k reformě vysokého školství, tak myslíte si, že bude možná nějaká dohoda?
Host (Jakub Fischer, proděkan Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v
Praze):
Já si myslím, že určitě bude možné jednat. A určitě, když si sedneme na ty materiály, na Bílou knihu, na současný
návrh reformy, na to jak to vypadá po těch výzkumech a na ten materiál Univerzity Karlovy, takže určitě tam prostor k
jednání je, protože jak říkám, je tam řada styčných bodů, byť tak na první pohled nevypadají.
Moderátor (Martin Veselovský):
Bezesporu se Český rozhlas 1 - Radiožurnál bude celému tématu nejen vysokého školství i nadále věnovat. Proděkan
Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze, Jakub Fischer, byl dnešním hostem Dvaceti minut
Radiožurnálu. Pane Fischere, děkuji za váš čas a na shledanou.
Moderátor (Martin Veselovský):
Děkuji a přeji všem akademickým pracovníkům i studentům dobrý akademický rok.
Moderátor (Martin Veselovský):
U mikrofonu byl také Martin Veselovský, přeji vám příjemný podvečer.
