Vladimir Privulovič přijel do České republiky před deseti lety z rodného Srbska, které je z jeho pohledu zemí odvážných lidí, národem milujícího svobodu a zemí s velkým kulturním bohatstvím. Srbové mu osobně připomínají povahově Moraváky nebo Slováky. I proto se v České republice cítí dobře. Vladimír se přesto, že má pedagogické vzdělání, toužil stát spíše grafikem. Nakonec se ale k práci ve školství dostal, a to od prvotní práce družináře až po učitele druhého stupně základní školy JEDNA RADOST v Poděbradech.
1. Jak jste si vybral práci, kterou děláte? Chtěl jste k práci s dětmi odjakživa?
Práce učitele si spíše vybrala mě. Bylo to nečekané, hledal jsem práci na pozici grafika, od známé, která věděla, že
vedu kroužek kreslení, mi ale v té době přišla nabídka, že má pro mě práci: "Dostaneš tolik a tolik peněz, je to
práce s dětmi a bude tě to bavit. Dej mi vědět do rána."
Vše, co se stalo pak, je už nyní historie:) Jinak řečeno, začal jsem jako družinář a pak pokračoval jako učitel. A
přesto, že mám za sebou pedagogické vzdělání, o práci učitele jsem však nějak extra neuvažoval. Mým
plánem bylo pracovat v oboru grafiky. Nakonec už ale sedmým rokem pracuji ve školství, z toho 5 let jako učitel
výtvarky, tělocviku, angličtiny, informatiky a dalších předmětů.
Vladimir pracuje ve školství už sedmým rokem a ke vzdělávání dětí přistupuje spíše jako jejich průvodce než učitel.
2. Co Vás na této práci baví a co je na ní nejnáročnější?
Pracuji v inovativní škole, což znamená, že způsob výuky a práce s kolektivem se výrazně liší od způsobu práce na "klasických školách". To je první věc, která mě baví v této práci - učitel má na naší škole velkou svobodu v tom, jak bude učit a pracovat s dětmi. A s dětmi je legrace, když přijmete, že jste jako učitel vlastně spíše jejich průvodcem. Je to naplňující pro citlivé lidi, kteří pečují o dítě v sobě a jsou sami tak trochu dítětem.
V poslední době učím na druhém stupni, ale když se zpětně ohlédnu za svou cestou od družináře po učitele, učení na prvním stupni má přirozeně jiné výzvy než učit starší žáky. Především u nižších ročníků byla pro mě a pro děti výzva zvyknout si, že učitel je něco jiného než družinář. Že má za úkol zařídit bezpečné prostředí pro všechny žáky a "blbinky" si musím ponechat zatím stranou (aspoň během hodiny - jinak nám to nefungovalo). Bylo to, přiznám se, těžké.
Naše škola se zakládá na respektujícím přístupu - hodnocení je slovní, nepoužívají se tresty, příkazy, ani zákazy. O to je ta výzva k nastolení vhodného klimatu učení ve třídě těžší. Autoritativně se před děti postavit není v souladu s hodnotami školy (výjimka jsou samozřejmě bezpečnostní situace). Časem si člověk, kterého tento přístup neodradí, najde cit a hlavně své vlastní hranice, které také vedou k pozitivnímu respektu. Díky této zkušenosti jsem si uvědomil, že osobní hranice jsou důležité, a ještě víc je důležitý způsob, jakým se komunikují - čitelně a laskavě - to je také velmi těžké, ale do života velmi užitečně. Děti jsou někdy naše jasná zrcadla.
K učení se Vladimir dostal, jak sám říká, šťastnou náhodou, původně toužil dělat grafiku.
3. Čím to podle Vás je, že v předškolním vzdělávání a na 1. stupni základních škol učí tak málo mužů?
Myslím, že pro muže, kteří musí živit rodinu, je to povolání finančně nedostatečně ohodnocené. Druhá možnost je, že muži často "neví" jak na děti - pokud nemají vlastní, a ani to není žádná záruka. Chce to rozhodnout si to v sobě mnohem dříve, ještě při výběru školy, že to je povolání, které je naplňuje - mít například v rodině nebo ve škole pozitivní příklad. Nebo to chce člověka, který má kladný vztah k dítěti v sobě, nestydí se za to, a tím pádem si s dětmi intuitivně rozumí - je s ním zábava. Nebo je to jako v mém případě o šťastné náhodě.
4. Berou děti jinak učitele muže než učitelku ženu? Vnímáte nějaký rozdíl ve svém přístupu k dětem, než jaký mají Vaše kolegyně?
Rozhodně. Děti se od mala přirozeně více potkávají s matkami a babičkami, učitelkami ve školce. Většinou jsou to pečující ženy/učitelky, starající se o dětské potřeby. Když přijde do třídy učitel-muž, to je něco jiného - něco jako otec. Je to vzácnější jev, nemluvě o dětech, které mají rozvedené rodiče. Samozřejmě je to o tom, jak si to učitel sám nastaví od začátku ve své třídě, to mi přijde velmi důležité. Vícekrát jsem zaslechl, že se učitele-muže děti více bojí a je pro ně přirozenější autorita. Ať se nám to líbí, nebo ne, myslím, že i v současné době, kde se společnost snaží genderově vyrovnat v co nejvíce oblastech, tradiční modely jsou ve většině nás hluboce ukotvené. Některým dětem přítomnost učitele ve třídě navozuje důvěru a pocit bezpečí. Nevnímám úplně rozdíl v přísnosti, protože některé učitelky umí být mnohem ráznější než já, a myslím, že je to na úkor vztahu s žáky. Je to vždy o tom, jestli chcete učit děti spíše rozvíjet vztahy, nebo je povzbuzujete k výkonu, dochvilnosti a povinnostem. Za mě osobně je důležitá vyváženost.
Škola, kde Vladimir učí, si zakládá na respektujícím přístupu, používají jednak slovní hodnocení a nepoužívají tresty, příkazy, ani zákazy.
5. Myslíte si, že by muži mezi učiteli malých dětí měli být zastoupeni častěji? A co by podle Vás pomohlo, aby ve školkách a na základních školách učil vyrovnanější počet žen a mužů?
V západní společnosti se jede na výkon - zisk se dá vyměřit a zařadit někde do grafu. Ve školství je to těžší. Výsledky nejsou měřitelné, spíše statistické - což moc neříká a neřeší individuální přístup k žáků, ani viditelné, ale je to dlouhodobá investice do budoucích generací. Pokud se školství nebude brát jako plnohodnotné povolání i v oblasti finančního zajištění, tak v něm muži nebudou vidět finanční uspokojení. A pokud si to společnost uvědomí, nebudeme muset vyhledávat a motivovat každého muže, aby do školství šel a aby byl dětem "mužským příkladem".
Foto: Archiv Vladimira Privuloviče
Strategie rovnosti žen a mužů na léta 2021 – 2030: https://www.vlada.cz/cz/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/aktuality/vlada-dnes-schvalila-strategii-rovnosti-zen-a-muzu-na-leta-2021---2030-187164/Téma rovnosti žen a mužů na webu MŠMT: https://www.msmt.cz/ministerstvo/genderova-rovnost
