Nabízení a prodej potravin žákům do a po splnění povinné školní docházky
Vyhláška č. 282/2016 Sb., o požadavcích na potraviny, pro které je přípustná reklama a které lze nabízet k prodeji a prodávat ve školách a školských zařízeních, je prováděcím právním předpisem § 32 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Podle § 32 odst. 2 školského zákona je zakázána reklama, nabízení k prodeji nebo prodej potravin, které jsou v rozporu s výživovými požadavky na zdravou výživu dětí, žáků a studentů.
Konkrétní požadavky na potraviny, pro které je přípustná reklama a které lze nabízet k prodeji a prodávat ve školách a školských zařízeních, stanoví vyhláška č. 282/2016 Sb. V té jsou také uvedeny výjimky z pravidla. Potraviny, které nesplňují požadavky stanovené touto vyhláškou, lze podle § 3 vyhlášky nabízet k prodeji nebo prodávat ve školách a školských zařízeních, jedná-li se mimo jiné o prodej v prostorách, ve kterých se uskutečňuje vzdělávání nebo se poskytují školské služby výhradně žákům po splnění povinné školní docházky a studentům.
Ze smyslu a účelu právní regulace vyplývá, že jejím stěžejním cílem je podpořit během doby, kdy se uskutečňuje vzdělávání, zdravý životní styl dětí, a to zejména těch, které jsou školou povinné, tedy zamezit v přístupu k nezdravým potravinám těm žákům, u kterých by mohly způsobit škodlivé následky v jejich vývoji. Vyplývá to už z textu zákonného zmocnění, podle kterého mohou ministerstva (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvo zdravotnictví) stanovit vyhláškou podmínky, za nichž lze v odůvodněných případech nabízet k prodeji nebo prodávat potraviny, pokud se nejedná o nabízení potravin k prodeji nebo prodej žákům do splnění povinné školní docházky. V tomto smyslu je tedy personální vymezení textu regulace, která se zaměřuje na žáky do splnění školní docházky, zcela zřejmé. Naplňuje se tím princip přiměřenosti právní regulace, kdy jsou právem regulovány právní vztahy pouze v míře nezbytně nutné. Možnost nabízení potravin nesplňujících požadavky stanovené ve vyhlášce č. 282/2016 Sb. žákům po splnění povinné školní docházky tedy představuje výjimku z obecně stanoveného zákazu nabízení k prodeji a prodeji těchto potravin v § 32 odst. 2 školského zákona.
Smysl právní regulace lze bez problémů zajistit v základních školách, kde se vzdělávají pouze žáci školou povinní. Sortiment tamních bufetů či školních automatů musí být, aby mohly být potraviny nabízené žákům, v souladu s vyhláškou.
Na ty střední školy, kde se vzdělávají výhradně studenti po splnění povinné školní docházky, se nicméně aplikuje výše uvedená výjimka, takže na tyto školy se vyhláška nevztahuje a tamní bufety či prodejní automaty mohou nabízet i zboží, které vyhlášce nevyhovuje.
Vzhledem k smyslu a účelu právní regulace lze dovodit, že ani na víceletých gymnáziích, kde se vzdělávají jak žáci školou povinní, tak starší žáci, na které se vyhláška nevztahuje, není vyloučen prodej potravin nevyhovujících vyhlášce, nicméně pouze za předpokladu, že bude vedením školy zajištěno, že mladší žáci, kteří doposud neukončili povinnou školní docházku, nebudou mít k nezdravým potravinám přístup. Prostředky, jakými škola zajistí, aby mladším žákům nebyly nabízeny nevyhovující potraviny, jsou na volbě konkrétního vzdělávacího zařízení a musí vycházet z konkrétních místních podmínek. Situace konkrétního vzdělávacího zařízení může umožňovat změnu organizace prodeje (dojde k oddělení bufetů pro mladší/starší žáky, zavedení funkčního dozoru, přesunutí prodejního automatu do prostor, kam nemají mladší děti přístup atp.), či nejrůznější technická opatření (například rozdání čipů pouze starším studentům, pomocí kterých si budou moci zakoupit vyhlášce neodpovídající potraviny z prodejních automatů). S účelem právní regulace není v rozporu ani situace, kdy zboží nenaplňující limity podle vyhlášky bude takzvaně na přání žáků po splnění povinné školní docházky k dispozici vedle běžné nabídky bufetu. Toto zboží si však budou moci vyžádat pouze starší žáci. Tímto způsobem bude zabezpečeno, že zboží nebude nabízeno mladším žáků.
Lze uzavřít, že zachování bufetů a prodejních automatů prodávajících vyhlášce nevyhovující potraviny ve školách a školských zařízeních, kde jsou vzděláváni jak žáci do splnění povinné školní docházky, tak žáci po splnění povinné školní docházky, je v souladu s hlavním účelem a smyslem právní regulace, pokud by bylo organizačně, technicky, či jakkoliv jinak zajištěno, aby bylo žákům školou povinným zamezeno vyhlášce nevyhovující potraviny ve školním bufetu či prodejním automatu zakoupit. Nová právní úprava nezakazuje, a to ani na víceletých gymnáziích, provoz bufetů ve školách. Z hlediska principu, kdy chráněným zájmem je zdraví dětí, není tedy podstatné, jakým způsobem, ale zda bude skutečně zabezpečeno, aby zboží nenaplňující limity nebylo nabízeno žákům do splnění povinné školní docházky.
V tomto kontextu je nicméně nutné upozornit, že škola a školské zařízení musí zajistit, aby na nezdravý sortiment školních bufetů či prodejních automatů nebylo speciálně poutáno například plakáty atp., neboť reklama na potraviny nesplňující limity je obecně zakázána.
Na rámec úzkého vymezení stanoviska lze současně konstatovat, že text vyhlášky počítá i s dalšími výjimkami, jejichž aplikací nedojde k zpochybnění hlavního cíle regulace, kterým je ochrana zdraví žáků školou povinných a podpora jejich zdravého životního stylu. Kromě již výše uvedeného se doplňuje výjimka z aplikace vyhlášky na prostory, které jsou určeny výhradně zletilým osobám a do kterých nemají děti nebo žáci do splnění povinné školní docházky stálý přístup. Jedná se typicky o ředitelny či sborovny nebo čekárny určené pro rodiče, kde tedy může být umístěn například automat s kávou. Současně jsou zohledněny i případy, kdy žáci prodávají výrobky, které vytvořili jako součást praktického vyučování, což se týká zejména oborů vzdělání v potravinářství. Konečně vyhláška počítá i s případy, kdy škola pronajímá například tělocvičnu či jiné prostory k pořádání různých společenských akcí. Pokud se totiž jedná o činnosti konající se mimo dobu uskutečňování vzdělávání nebo poskytování školských služeb, ani na tyto případy se vyhláška nevztahuje.
