„Můj názor na společné vzdělávání je tedy jednoznačně kladný“, říká Daniela Fischerová, která má k problematice blízko také proto, že je sama pedagožkou a vyučuje obor tvůrčího psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze. Je také autorkou několika školních učebnic například Občanské výchovy pro 6. – 9. ročník.
Také s problematikou začlenění osob se zdravotním postižením do většinové společnosti má ze své práce jisté zkušenosti. „Dramaturgovala jsem hodinový dokumentární film Tomáše Škrdlanta „Nevítaní“, který vyprávěl o dětech z Jedličkova ústavu a sledoval jejich osudy řadu let - z doby hlubokého socialismu až po současnost. Film získal cenu Pavla Kouteckého a diváckou cenu na festivalu Jeden svět. Jeho prostřednictvím jsem poznala téma oddělení handicapovaných od běžné společnosti i jejich nové začleňování.“
„V devadesátých letech jsem napsala pro Českou televizi dvanáctidílný seriál Jóga pro děti a prosadila jsem do něj - proti vůli majitele agentury – nevidomou dívenku, vedena přesvědčením, že si společnost má zvykat přijímat handicapované mezi sebe, hlavně pak dětská generace, pro kterou byl seriál určen,“ popisuje Daniela Fischerová svou další zkušenost.
„Odlišnost je riskantní i inspirující. Děti se ji musí učit přijmout, jinak se jim v příštích dekádách bude těžko žít,“ uzavírá Daniela Fischerová.
