Genderová rovnost představuje stav, kdy jsou si ženy a muži rovni v právech, povinnostech a příležitostech, což znamená i v redistribuci moci a zdrojů, reprezentaci ve veřejném prostoru i v uznání. Vedle této strukturální roviny má genderová rovnost i významný individuální rozměr. V jeho rámci můžeme uvažovat o tom, jak jednotlivec sám vnímá genderový řád, zda jej reflektuje a případně, jaké jsou možnosti jednotlivce se z tohoto řádu vyvázat. Genderová rovnost neznamená, že by ženy a muži měli být stejní, ale že by na základě svých odlišností neměli být znevýhodňováni a měli by mít stejné příležitosti.
O genderové rovnosti ve školství můžeme uvažovat například v těchto oblastech:
1) genderová parita, tj. vyrovnanější zastoupení dívek a chlapců v různých segmentech vzdělávacího systému – jak v oblastech netradičních pro konkrétní pohlaví, tak v různých úrovních vzdělávacího systému;
2) rovné a spravedlivé podmínky a zacházení s dívkami a chlapci v průběhu vzdělávání;
3) reflexe genderové problematiky ve vzdělávání, která zajišťuje, aby vzdělávání respektovalo specifika jednotlivce a neposuzovalo jej na základě genderových stereotypů;
4) vyrovnané zastoupení pedagogických pracovníků a pracovnic v jednotlivých stupních vzdělávání a v konkrétních vyučovaných předmětech, na místech ředitelů a ředitelek ZŠ a SŠ;
5) vyrovnané zastoupení mužů a žen v jednotlivých stupních akademických hodností a na vedoucích pozicích ve vysokoškolském sektoru a ve výzkumu, vyrovnaná dělba a přístup k moci a zdrojům v těchto institucích.
Genderová rovnost ve vzdělávání je jedním ze základních principů demokratického školství. Jejím prostřednictvím je naplňována idea svobodné životní volby každého jedince a zvyšuje se prosperita celé společnosti. Posílení genderové rovnosti ve vzdělávání vede ke zvýšení rovného zastoupení žen a mužů v politickém životě, v různých segmentech trhu práce a v péči o rodinu a domácnost. Vzdělávání má široké konsekvence pro občansko-politickou, pracovní i soukromou sféru.[1]
Níže je popsáno několik vybraných oblastí, kterým může pomoci právě perspektiva genderové rovnosti.
Volba povolání
V České republice neexistují formální překážky pro volbu oboru studia. Přesto však existují značné rozdíly mezi chlapci a dívkami ve volbě studijních oborů. Například u technických věd je typická převaha chlapců, která souvisí s celou řadou genderových stereotypů jako třeba, že chlapci mají na matematiku „geny“. Výzkum zveřejněný v časopise Nature v roce 2018 ukazuje, že děti v předškolním věku mají srovnatelné schopnosti v matematických dovednostech bez ohledu na pohlaví.[2] Přesto, pokud se podíváme na podíl studujících v různých oborech na středních a následně vysokých školách, vidíme u řady z nich jasný rozdíl v počtech studujících z hlediska pohlaví. Stejně jako je zpravidla málo dívek v technických vědách, je možné vidět i méně chlapců v společenskovědních oborech (viz graf 1 a 2).[3]
Graf č. 1: Studenti/ky středních škol maturitních oborů v roce 2018
Graf č. 2: Studenti/ky vysokých škol podle skupin v roce 2017[3]
Tato situace je důsledkem přetrvávajících stereotypů o povaze a schopnostech chlapců a dívek na straně mladých lidí, vyučujících i rodičů. Ty napomáhají udržování představ, které mohou studující vést k výběru vzdělávací dráhy, která nekoresponduje s jejich schopnostmi, a nezřídka ani s jejich tužbami. Tyto stereotypy se předávají v rodinném i školním prostředí a ovlivňují uvažování chlapců a dívek o vlastních schopnostech a dispozicích.
Stereotypní volba vzdělávací dráhy následně vede k tzv. horizontální a vertikální segregaci. V případě horizontální segregace se jedná o nevyrovnané zastoupení mužů a žen v jednotlivých profesích či sektorech ekonomiky. Přitom povolání, ve kterých je více žen, tedy ta, která můžeme nazvat jako feminizovaná, jsou obvykle ta s nižším společenským statusem a nižším finančním ohodnocením. Vertikální segregací pak myslíme menší podíl žen ve vedoucích pozicích, což má za následek nerovné rozdělení moci ve společnosti. Nižší platy žen související s horizontální a vertikální segregací následně negativně ovlivňují také jejich výši důchodu a tím zvyšují riziko chudoby žen ve stáří.
Stereotypy v učebnicích a učebních materiálech
Genderové stereotypy se objevují i v učebnicích a učebních materiálech. Pokud tyto materiály zobrazují jedno pohlaví jen v rolích, které pro ně považujeme za jasně dané (přirozené), bude velmi obtížné přesvědčit děti, že jejich společenská role není determinovaná jejich pohlavím. Učebnice, které se vyhýbají stereotypům, mohou napomoci tomu, aby si žáci a žákyně mohli představit sami sebe na takových pozicích a v takových rolích, které nejsou dány existujícími stereotypy. Takto je možné pomoci dětem svobodně rozvíjet své talenty bez ohledu na svazující tradiční představy o ženách a mužích, což vede k výše zmíněné segregaci pracovního trhu na základě pohlaví.
Gender a šikana
Gender hraje důležitou roli i v otázce šikany, s níž má bohužel zkušenosti nemalé množství žáků a žákyň. Genderová dimenze šikany se obvykle projevuje tak, že oběť vykazuje rysy, kterými vybočuje z tradičních představ o ženách či mužích. Chlapci vystavení šikaně mohou mít například zájmy jako literatura, tanec či hra na hudební nástroje a vybočovat tak z obvyklých stereotypů, jako je fotbal nebo akční počítačové hry. Naopak dívky mohou vynikat v silových sportech a to může být zdrojem jejich jinakosti. Tyto odlišnosti mohou pramenit i z fyzických dispozic šikanovaných jedinců. Při posuzování šikany či vyhodnocování možných rizik je tedy vhodné přihlížet i k těmto faktorům. Neznamená to automaticky, že tato jinakost je důvodem k šikaně, ale jedná se o jeden z rizikových faktorů.
Hodnocení žáků a žákyň
Genderový rozměr může mít i hodnocení žáků a žákyň vyučujícími. Je skutečností, že chlapci v devátých třídách ZŠ mají v průměru horší známky ve většině předmětů (viz tabulka č. 3[4]), což jistě stojí za pozornost.
Tabulka č. 3: Průměrné známky žáků a žákyní 9. ročníků ZŠ
Příčiny rozdílu spočívají primárně v povaze genderové socializace a v klasifikačních kritériích. Kritéria klasifikace zahrnují obvykle kromě znalosti a dovednosti studujících i jejich postoj a chování k vyučujícím, úpravu výstupu, snahu či pečlivost. Zmíněné oblasti hodnocení jsou většinou „čitelnější“ pro dívky než pro chlapce a zároveň lépe odpovídají dívkami osvojenému stylu školní práce, proto jsou dívky hodnoceny častěji jako úspěšnější. Zároveň často musejí žáci a žákyně klasifikační kritéria dešifrovat z chování vyučujících, neboť s klasifikačními normami často nejsou otevřeně seznámeni. Řada vyučujících je rovněž přesvědčena o tom, že chlapci dospívají později než dívky a spíše tedy tolerují chyby a horší studijní výsledky u chlapců. Na druhé straně jsou dívky vázány větším strachem z chybování, které by mohlo vyučujícími být vnímáno jako důkaz jejich intelektuální nedostatečnosti a nikoli ojedinělá chyba. Dívky také častěji mají nižší sebevědomí, přispívá tomu i častá devalvace dobré známky ze strany vyučujících, neboť u dívek je častěji dobrá známka vnímána jako výsledek memorování, nikoli hlubšího porozumění hodnocenému učivu.[5] Změny lze docílit například vzděláváním pedagogických pracovníků a pracovnic v oblasti genderové rovnosti a také zvyšováním obecného povědomí o rozdílech ve výchově v závislosti na pohlaví. Snaha řešit tyto problémy by měla vést k efektivnějším metodám vzdělávání a spravedlivějšímu hodnocení dosažených výkonů.
Genderová rovnost v akademické oblasti
Ve vysokém školství, vědě a výzkumu se genderová nerovnost projevuje především tím, že jsou v této oblasti ženy a muži nevyrovnaně zastoupeni, a to v několika ohledech. Na magisterském stupni studia v průměru převažují ženy (60 ku 40 %), avšak na pozici výzkumníka je jich pouze 26,6 % (viz graf č. 3). Tento rozdíl je ještě výraznější v případě akademických hodností (docent, profesor), kde hodností profesora disponuje pouze 15,4 % žen (viz graf č. 4), což je mj. jedna z nejnižších hodnot v EU. Je třeba podotknout, že tyto hodnoty se liší napříč vědními obory, kdy ve společenských vědách jsou rozdíly v zastoupení žen a mužů o něco menší, kdežto v technických oborech ještě větší. V neposlední řadě se nerovnost vyskytuje v rozhodovacích pozicích, ve vedení univerzit a jednotlivých fakult je v průměru pouze okolo 20 % žen (viz graf č. 5).
Tyto nerovnosti mají různé příčiny, mj. existenci genderových stereotypů (např. představa vědce je spojena spíše s osobou mužského pohlaví), absenci řízení lidských zdrojů na výzkumných organizacích, netransparentní pravidla kariérního růstu, způsob hodnocení vědecké práce, stereotypní rozdělení péče o děti a domácnost či nedostatek podpory rodičovství a jeho slaďování s vědeckou kariérou. Jak je vidět na grafech, jsou to především ženy, které z vědy vypadávají a které z výše uvedených důvodů nedosahují na vyšší akademické hodnosti a vedoucí pozice.
Proč je důležité se tímto zabývat? Tak například proto, že evidentně podmínky ve vědě pro ženy a pro muže nejsou nastaveny úplně stejně (viz stereotypy, nedostatečná podpora rodičovství, způsob hodnocení vědy apod.), což není fér. Dále dochází ke ztrátám talentů a nevyužití potenciálu žen. A v neposlední řadě také k ekonomickým ztrátám, neboť stát investuje do vzdělání žen, připraví je na vědeckou kariéru, kterou pak opět z výše uvedených důvodů nenásledují.
Zdroj: Postavení žen v české vědě - Monitorovací zpráva za rok 2018
Zdroj: Postavení žen v české vědě - Monitorovací zpráva za rok 2018
Zdroj: Postavení žen v české vědě - Monitorovací zpráva za rok 2018
Tento text popisuje jen několik málo příkladů toho, jak mohou genderové stereotypy ovlivnit vzdělávání. Aplikací znalostí nabytých ve výzkumu genderových rozdílů a dynamik je možné učinit vzdělávací proces spravedlivější a přizpůsobit jej potřebám všech, kdo do něj vstupují. Z takového vzdělávání má pak prospěch celá společnost.
Slovníček pojmů:
- Gender: pojem odkazující na sociální rozdíly mezi ženami a muži, které jsou kulturně a sociálně podmíněné, konstruované - tzn. historicky a místně proměnlivé. Nejsou přirozenou a neměnnou charakteristikou mužů a žen, ale odráží aktuální stav sociálních vztahů mezi nimi. Jako takový stojí gender v protikladu k biologickým rozdílům mezi ženami a muži.
- Pohlaví: označení jedince dle jeho/jejích biologických charakteristik.
- Rovnost žen a mužů / Genderová rovnost: rovnost žen a mužů znamená stejnou viditelnost, postavení a účast obou pohlaví ve všech sférách veřejného a soukromého života na všech úrovních, včetně rozhodovacích procesů a vedoucích pozic. Rovnost žen a mužů má za cíl podporovat plnou účast žen a mužů ve společnosti. Genderová rovnost je označení komplexnější než označení rovnost žen a mužů, nezahrnuje pouze kategorie muži a ženy, ale dále je rozšiřuje, např. o muže a ženy s jinou sexuální orientací.
- Genderové stereotypy: zjednodušující a zaujaté představy týkající se vlastností, názorů a rolí žen a mužů ve společnosti, v zaměstnání a rodině. Zevšeobecňování mužských a ženských vlastností může často vést ke znevýhodňování těch, kdo svým chováním vybočují z daného stereotypu (např. tlak na chlapce a muže, kteří mají zájem o tzv. ženské aktivity).
[1] Převzato z dokumentu „Stav genderové rovnosti a návrh střednědobého strategického plánu v oblasti genderové rovnosti v resortu ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy“.
[2] https://www.nature.com/articles/s41539-018-0028-7
[3] Graf 1 a 2 je převzat z informací obsažených ve statistikách Zaostřeno na ženy a muže – 2018 Českého statistického úřadu.
[4] Genderové rozdíly v hodnocení žáků a žákyň ze strany vyučujících v základních a středních školách, Praha, 2019, ČŠI
[5] Převzato z dokumentu „Stav genderové rovnosti a návrh střednědobého strategického plánu v oblasti genderové rovnosti v resortu ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy“.
