Nebývá zvykem, aby ti, jejichž názory byly v médiích postaveny do téměř nesmiřitelného protikladu („Reforma školství vázne, bojuje se o školné", HN, 27.12.2007), požádali o zveřejnění společné reakce. Oba považujeme za potřebné uvést na pravou míru zbytečně vyhrocený mediální konflikt našich názorů na školné jako jeden z prvků reformy terciárního vzdělávání a rádi bychom veřejnost seznámili s mediálně možná méně zajímavým, o to však věrnějším obrazem skutečnosti.
Jak zaznělo na tiskové konferenci ke koncepci řízení ministerstva dne 18.12.2007, reforma vysokého školství a podpora expertního týmu připravujícího Bílou knihu terciárního vzdělávání patří k hlavním prioritám nového ministra. Již při našem prvním pracovním setkání jsme se shodli na tom, že reformami, které budeme společně prosazovat, chceme v prvé řadě přispět k podstatnému zmenšení sociálních bariér v přístupu k vyššímu vzdělání. Nemohli jsme se tedy vyhnout ani diskusi o školném. Byli jsme si vědomi toho, že naše dosavadní veřejné výroky na toto téma se liší a že tedy bude nezbytné se k tématu vrátit. Chtělo to trochu více času, média nás přinutila tomu věnovat vánoce.
Zdroj nedorozumění spatřujeme v tom, že termín školné zastřešuje mnoho typů možného přispívání na vysokoškolské vzdělávání, což snadno může do zdánlivého rozporu dostat i ty, kteří sledují stejný cíl. Oba se shodneme na tom, že školné placené během studia je zastaralý a pro naše podmínky nevhodný zdroj navyšování rozpočtů vysokých škol. Přestože by zřejmě přispělo k otevření vysokých škol většímu počtu studentů, nevedlo by ke zmenšení sociálních nerovností v přístupu k vysokoškolskému vzdělání. Nepomohly by ani klasické půjčky, ani stipendia, a vysokoškolské vzdělání, které se stalo klíčem k životnímu úspěchu, by si pro sebe dále monopolizovaly střední a vyšší vrstvy. Touto cestou jít nechceme. Navíc tomu brání i programové prohlášení vlády, které jasně říká, že vláda během svého funkčního období školné nezavede.
V programovém prohlášení zároveň však stojí, že vláda sníží sociální bariéry v přístupu k vysokoškolskému vzdělání a otevře diskusi o větším zapojení soukromých zdrojů do financování vysokých škol. Tyto cíle nejsou v rozporu. V důsledku vysoké selektivity středního školství a omezené nabídky příležitostí ke studiu na vysoké škole, dostávají u náš šanci studovat v mnohem větší míře děti pocházející z rodin z vyšších sociálních vrstev a tudíž s vyššími příjmy. Financování vysokého školství výhradně z veřejných zdrojů, tj. bez nějaké formy spoluúčasti, tedy logicky vede k tomu, že děti bohatších rodičů studují za veřejné peníze, zatímco děti z chudších rodin, které studovat chtějí a v ostré konkurencí na vstupu neuspějí, si často musí zaplatit plné školné na soukromých školách. Na tomto stavu ani jeden z nás nevidí nic solidárního ani spravedlivého.
Oba jsme si tedy vědomi toho, že financování vysokého školství zásadní změnu vyžaduje. Řešení hledáme v zavedení takového modelu financování vysokého školství, který by postupným navyšováním rozpočtů vysokých škol mimo jiné i ze soukromých zdrojů umožnil uspokojit rostoucí poptávku po vysokoškolském vzdělání, oslabil vliv sociálního původu na rozhodování mladých lidí o studiu, usnadnil studentům pokrýt náklady spojené se studiem a v neposlední řadě zvýšil zainteresovanost vysokých škol na kvalitě jimi poskytovaného vzdělání. Takový systém se - podobně jako v jiných zemích - bez určitého druhu spoluúčasti neobejde.
O tom, jakou konkrétní formu spoluúčasti zvolit, jak do ní zapojit spíše absolventy než studenty a jaké další kroky ke zmenšení sociálních nerovností v šancích na vzdělání dále podniknout, vedeme věcnou, ideologicky nezatíženou diskusi. V těchto dnech se zabýváme návrhem na půjčky, stipendia a spoření na vzdělání. Nebráníme se ani diskusi o tom, jak do financování vysokého školství formou spoluúčasti zapojit i absolventy vysokých škol, jejichž příjmy vysoce převyšují příjmy těch, kteří vysokoškolského vzdělání nedosáhli.
Ondřej Liška, ministr školství mládeže a tělovýchovy
Petr Matějů, ředitel analyticko-koncepčního odboru MŠMT
