Další příběhy Žen z Olympu: Věra Čáslavská/Jana Havrdová/Dagmar Damková/Kateřina Baďurová-Janků/Lenka Bukačová/Hana Moučková/Šárka Strachová/ Kája Polívková
I Jana Gellnerová, stejně jako většina dalších žen, narážela během svého života na bariéru pochybností a předsudků: „S předpojatostí a předsudky jsme se historicky setkávaly, setkáváme a patrně setkávat budeme vždy. Nebyla jsem výjimkou.“ A i ona k jejich překonání tvrdě pracovala – píle, vytrvalost a nenechat se odradit nevraživými poznámkami okolí – to je její recept na překonání bariéry předpojatosti. Respekt si musela zasloužit svými trenérskými výsledky. Radost a projevy díků od svěřenců i jejich rodičů byly pro ní obrovskou pomocí a vzpruhou. Pro ženy je podle ní nejobtížnější skloubení kariéry a rodiny. Její velkou oporou byli rodiče.
Sport je stále nedílnou součástí Janina života. Vzhledem k tomu, že svým svěřencům stále předcvičuje, musí se udržovat ve formě. Aby vše stihla, vstává brzy ráno. Její nejoblíbenější sportovní aktivity jsou běh, jóga, zdravotní kompenzační cvičení a posilování vlastní vahou.
Atletika je podle Jany skvělý sport. Kromě toho, že patří mezi ty méně nákladné, bývá oblíbená pro svojí přirozenost, zdánlivou jednoduchost, individualitu a také pro svoji socializační funkci. „Na atletice mě baví, že se jejím tréninkem rozvíjí mnoho schopností a dovedností, od motorické, koordinační, silové, rychlostní až po vytrvalostní.“ Na druhé straně je náročné ovládnout technickou stránku ať už běhu, skoku, vrhu atd. Významným faktem je, že atletické výkony jsou měřitelné, což přináší motivaci se stále zlepšovat.
A Janin vzkaz na závěr: „Chtěla bych vzkázat, aby rodiče rozvíjeli v dětech lásku a touhu k pohybu, který je anebo by měl být přirozenou součástí našeho života.“
