Další příběhy Žen z Olympu: Věra Čáslavská/Jana Havrdová/Kateřina Baďurová-Janků/Lenka Bukačová/Hana Moučková
Dagmar Damková: Nedám se, jdu dál!
Dagmar Damková (* 29. prosince 1974, Plzeň) je bývalá česká fotbalistka, fotbalová rozhodčí a současná fotbalová funkcionářka. Je první českou ženou, která kdy pískala nejvyšší českou fotbalovou soutěž mužů a také se jako první žena stala členkou komise rozhodčích Unie evropských fotbalových asociací (UEFA). Během svého působení odřídila 101 mezinárodních utkání a 45 duelů v české první lize, např. derby Sparta – Slavia, Ostrava – Sparta na Baníku, 2 mistrovství světa, 2 mistrovství Evropy žen, finále olympiády 2008.
Dagmar byla od mala sportovní typ, ustavičně hrála s klukama fotbal, vybíjenou, v zimě hokej. K profesionálnímu fotbalu ji přivedla šťastná náhoda – inzerát náboru na ženský fotbal v Plzni, kde hrála od 14 do 21 let. Později se stala rozhodčí a dosáhla mnoha úspěchů na národní i mezinárodní úrovni. Sportu se v současnosti věnuje stále, chodí běhat sama nebo se svými vlčáky a cvičí tabatu.
S předpojatostí a předsudky se jako žena v převážně mužském sportu setkala mnohokrát, a to i od lidí, od kterých očekávala spíše podporu. „Nejobtížnější bylo přesvědčit lidi, kteří by měli stát na vaší straně. Když se něco pokazí, fajn, stejný metr, ale když se vám daří, proč po vás šlapat? Vždycky je potřeba mít někoho, kdo vám pomůže, sám by to člověk nezvládl. Začátky byly nejhorší, probrečela jsem i noci, kdy jsem si říkala, jestli to mám zapotřebí?“ Díky svým schopnostem, úspěchům, své zarputilosti a pomoci lidí, kteří v ní věřili, však dokázala předsudky vyvrátit a přicházely i pozitivní ohlasy. Dnes je členkou komise FIFA. Práce tam ji velmi naplňuje, baví a činí ji šťastnou. „Kdyby se mě někdo zeptal před 20 lety, kde chci být, tak by mě tohle vůbec nenapadlo. Já jsem hrála, dostala jsem nabídku na pískání, tak jsem to vzala, pracovala jsem na sobě, postupně jsem pískala větší soutěže, postupovala krůček po krůčku. Přišla nabídka na funkcionaření, musela jsem se rozhodnout během 24 hodin, jestli budu kandidovat. Zkusila jsem, hrozně moc mě to naplňuje a jsem za to šťastná. Jsem zase plná elánu. Já už nevím, co může být víc. Já chci předávat to, co umím, pomoct s tím, co vím. To je všechno.“
Dívčí / ženský fotbal se podle Dagmar Damkové posunul dopředu, v Čechách to ale ještě bude chvilku trvat, než se dostaneme na špičku Evropy. Dnes mají fotbalistky ve světě profesionální smlouvy a mohou si vydělat slušné peníze, ovšem takové, jako jejich mužští kolegové, určitě ne. Ženy se mnohdy dokáží až neuvěřitelně semknout a udělat skvělou atmosféru. Škoda je, že rivalita ani tzv. žabomyší války se ženskému fotbalu nevyhnuly.
Pokud chce žena v mužském prostředí dosáhnout úspěchu, musí mít podle Dagmar určitě sílu a odvahu nedat se, i když to není vůbec jednoduché. Poučit se z chyb, které stejně děláme všichni, vstát a jít dál. Být sama k sobě upřímná. A když někdo podá pomocnou ruku, tak ji neodmítnout.
Text: Blanka Štefaničová
