Další příběhy Žen z Olympu: Věra Čáslavská/Jana Havrdová/Dagmar Damková/Lenka Bukačová/Hana Moučková/Šárka Strachová
Kateřina Baďurová-Janků: Nezáleží, jste-li muž nebo žena
Katka byla klasicky živé dítě. Začala ve 4 letech s gymnastikou, později chtěla tančit, ale v tehdejší době na sportovním gymnáziu, které navštěvovala, nebyl tanec uznáván jako sport. Měla dělat „něco pořádného“, vybrala si, díky své rychlosti, výbušnosti a dobrému odrazu, atletiku. Na tréninky se těšila nejen na sport samotný, ale i na výbornou partu lidí, což je ve věku dospívání velmi důležité kritérium. Dnes se Katka věnuje sportu rekreačně a vede k němu také svoje dcerky. A tanec je stále její velkou vášní!
Kromě sportu odmalička pracovala se zdravými i postiženými dětmi. Zároveň jako ekonomka a byznysmenka viděla díru na trhu a rozhodla se založit sportovní školku. „Taková ta všeobecná průprava typu Sokol dnes strašně chybí. Děti se dnes velmi brzy specializují, protože musí, konkurence jde dál a dál. Nebo nedělají vůbec nic. Chybí takové to „mezi“.“ Děti přirovnává k mláďatům – jsou šťastné, že můžou lítat, hýbat se, vyřádit se a dostat ze sebe energii.
Na začátku své kariéry se setkala také s předpojatostí a předsudky: „Dukla, to jsou vojáci, tam nikdy ženská nebyla, natož aby byla v řídící funkci, a ještě takhle mladá. Takže to byl pro některé šok, bylo to trochu nepříjemné. Asi jsem nevěděla, jak moc to bude těžké, jak silné averzi na této pozici budu ze začátku od některých lidí čelit. Kdybych to věděla, tak nevím, jestli bych do toho dnes šla. Nečekala jsem ten lidský problém. Obávala jsem se spíš toho, jestli budu zvládat pracovní úkoly. Pak to bylo naopak. Práci jsem zvládala snadno a dobře, ale musela jsem si nejdříve vybudovat osobnostní zázemí.“ Díky podpoře vedení, zázemí doma, svým schopnostem, vzdělání a výborně odvedené práci se jí je podařilo poměrně rychle překonat. Práci si mohla uzpůsobit s ohledem na děti, velkou podporu má v mamince.
Kromě toho, že má své dvě zdravé, veselé, aktivní, nebojácné děti, si cení svých sportovních a tanečních úspěchů a samozřejmě i projektu školky. „Tomu jsem fakt věnovala od rána do večera, 2 roky pomalu 24 hodin denně, aby se to podařilo rozjet. Mohla jsem si to dovolit, protože jsem ještě neměla děti. A vidím, že lidé jsou u nás spokojení, vracejí se se sourozenci, teď už za námi chodí i školáci, ukázat se s vysvědčením. To je moc hezké.“
