Propracovaným systémem školního stravování může být Česká republika pro mnohé země, které službu školního stravování rodičům a školou povinným dětem nenabízí buď vůbec, případně nabízí pouze v některých regionech, vzorem.
Inspirací může být také pro některé země, ve kterých sice systém školního stravování funguje, v nabídce je ale pouze polívka nebo svačina v takzvaných lounch boxech.
Například v Itálii či Holandsku se žáci stravují většinou doma, systém školních jídelen nahrazují bufety. V Rakousku a Německu má vlastní jídelny pouze kolem 20 % škol, ve většině vyspělých zemí jako jsou Velká Británie, Norsko, USA, Španělsko, Portugalsko a státy Beneluxu celostátní systém školního stravování chybí.
Velice podobný systém školních jídelen jako má Česká republika, má například Francie. Tamní ministerstvo vzdělávání vydává metodiku složení jídel, cenové relace a posílá peníze na mzdy. Provoz financují místní úřady. Školní stravování tam nabízí kolem 80 % škol.
Téměř nejpropracovanější systém stravování mají ve finských a švédských školách, kde mají žáci stravu zdarma. Školního stravování se účastní na 90 % žáků základních škol.
V České republice se v letošním roce ve školních jídelnách stravuje přes jeden a půl milionu žáků a studentů. Rodiče financují pouze potraviny, peníze na mzdy posílá MŠMT, provoz školních jídelen hradí jejich zřizovatel.
Školní stravování v číslech:
V roce 1953 bylo v ČR registrováno necelých 3500 školních jídelen, v roce 2013 je
jich 8125.
V roce 1953 se ve školních jídelnách stravovalo kolem 300 tisíc strávníků,
v roce 2013 je jich 1 milion 650 tisíc.
