Zdeněk Brož, ředitel Základní školy Chrudim, Dr. J. Malíka 958,
aprobace: matematika – základy techniky:
"Na možnost vytvářet vlastní školní vzdělávací programy čekaly některé školy mnoho let. Zavedení dvoustupňového kurikula poskytuje velkou příležitost realizovat ve školách vlastní představy o podobě základního vzdělávání tak, aby co nejvíce odpovídalo měnícím se potřebám společnosti.V Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání dostaly školy dokument, ve kterém se říká, že to, o co se již řadu let, někdy i téměř ilegálně, pokoušeli jednotlivci i celé školy, je žádoucí a správné. Ke skutečné reformě však může dojít až všichni učitelé pochopí, že tvorba školních vzdělávacích programů není nic jiného než naprosto legitimní požadavek, aby učitelé o své práci přemýšleli, aby o ní společně v pedagogickém sboru diskutovali, aby si společně naplánovali, co, kdy a v jakých souvislostech do výuky zařadí, aby výuka žáků byla efektivní a smysluplná."
Jitka Linhartová, učitelka na Základní škole Chrudim, Dr. J. Malíka 958,
aprobace: matematika - základy techniky:
"Za přínos považuji to, že se školská reforma svým pojetím snaží reagovat na současné životní podmínky, na situace, se kterými jsme se nesetkávali například před dvaceti lety (za vše lze zmínit třeba vývoj informačních a komunikačních technologií). Kladně hodnotím to, že žák se stává skutečně aktivním účastníkem vzdělávání (ne pouze pasivním příjemcem obrovského množství informací, tak jako tomu bylo leckdy doposud). Za důležité považuji to, že se do popředí dostává smysluplnost a nezbytný je i tvořivý přístup vyučujících."
Radek Dolenský, ředitel základní školy v Plzni,
aprobace: matematika - fyzika:
"Každá škola si může ušít svůj ŠVP na míru. Je to příležitost, aby školy mohly v rámci RVP ZV přizpůsobit obsah a formy výuky svým žákům, učitelům a rodičům. Důležitá je možnost rychle reagovat na měnící se okolní svět. Je to o hledání míry užitečnosti informací, se kterými se žáci učí pracovat, o tom, jak s nimi pracují a jak je dokáží využívat ve prospěch svůj a ostatních."
Vratislav Brokl, ředitel Základní školy Za Alejí 1072, Uherské Hradiště:
"Určitě to, že jsme se společně zamysleli nad jednotlivými výstupy, kompetencemi, hodnocením. Samozřejmě předpokládám větší kreativitu výuky, na druhé straně také větší odpovědnost všech zainteresovaných stran (dětí, rodičů, pedagogů a ostatních)."
Jana Černá, učitelka na Základní škole Za Alejí 1072, Uherské Hradiště:
"Hlavní přínos vidím především ve větší kompatibilitě obsahu učiva a ve zlepšení spolupráce mezi učiteli navzájem. Výuka bude pro žáky pestřejší a měla by být založena ve velké míře i na prožitku žáka."
Miroslav Strouhal, ředitel Základní školy Velké Němčice na Břeclavsku:
- změna přístupu školy k žákovi
- nutnost společně se zamyslet nad smyslem práce v učitelských kolektivech
- společné hledání souvislostí mezi zdánlivě odlišnými vyučovacími předměty
- nutnost uvědomit si vzájemné propojení jednotlivých vzdělávacích oblastí průřezovými tématy
- změny v myšlení těch pedagogů, kteří o to projevili zájem a měli chuť se s problematikou poprat
- (reforma) konečně reagovala na to, co se v naší společnosti postupně mění
- větší volnost pro učitele; možnost formulovat si to, co budu učit a hlavně jak to budu dělat.
Zdeněk Sotolář, učitel a výchovný poradce na Základní škole Velké Němčice na Břeclavsku,
aprobace: čeština - dějepis:
Reforma klade důraz na:
- autonomii školy ( tím, že si může vytvořit vzdělávací program šitý na míru)
- dovednosti (tím, že formuluje výstupy namísto výčtu závazného učiva)
- souvislosti (tím, že zavazuje k plnění průřezových témat)
Alena Kotrbová, ředitelka základní školy v Kutné Hoře:
"Školy mohou přizpůsobit svůj školní vzdělávací program potřebám místní komunity a místním podmínkám. Reforma podporuje nový přístup pedagogů ke vzdělávání dětí, umožňuje individuální rozvoj osobnosti dítěte."
Milada Valová, učitelka na základní škole v Kutné Hoře,
aprobace: matematika - zeměpis:
"Na naší škole se již řadu let snažíme proměnit školu v prostředí, kde se děti cítí bezpečně a spokojeně. Výchovu a vzdělávání přizpůsobujeme moderním vzdělávacím trendům. Proto školská reforma potvrdila směr, kterým naše škola již postupuje."
Dagmar Satková, ředitelka Základní školy Vidče na Vsetínsku,
aprobace: čeština - francouzština:
"Hlavní přínos školské reformy spatřuji v aktivizaci učitelů, kdy jsme se společně zamýšleli nad obsahem našeho vzdělávacího programu. Pozornost jsme věnovali i porozumění pojmům, které do té doby nebyly tak běžné. Řekla bych, že se zvýšila profesionalita učitelů."
Dobromila Halamíková, učitelka na Základní škole Vidče na Vsetínsku:
Hlavní přínos školské reformy dle mého názoru:
- podpora tvořivosti učitelů i žáků
- snaha o spolupráci učitelského sboru
- vtažení rodičovské i jiné veřejnosti do školské problematiky
- vyšší propojení učiva s praxí
- odbourání některého zbytečného učiva
- každá škola si mohla ušít program ,,na míru“.
Miloslav Hons, ředitel Základní školy Na Příkopech 895 v Chomutově,
aprobace: ruština - zeměpis - tělocvik:
"Přínos? Domnívám se, že je to spíše nutnost trvale se nad svou prací zamýšlet, a to u mnohem většího procenta všech pedagogických pracovníků než doposud. Jistě nejen dnes, ale i v minulosti byla celá řada učitelů, kteří to ve své každodenní práci dělali. Kladli si otázky o smysluplnosti své práce, úkoly, které si ve vzdělávání pro sebe a své žáky dávali, jejich přínos pro skutečný rozvoj (ne jen matematika, ne čeština, ne fyzika, ale člověk připravený na každodenní život; na jeho změny a nároky na něj kladené). Školská reforma, tak jak je nastavena, tuto nutnost změny nejen předpokládá, ale přímo vyžaduje. Kladení si takovýchto otázek se stává jakousi náplní práce všech pedagogických pracovníků a učitelů především. Jsou zaváděny mechanizmy a velmi pomalu a někdy těžkopádně jsou vytvářeny podmínky pro to, aby vzdělávání bylo skutečně záležitostí nejen školy a školských institucí, ale mnohem širšího spektra všech složek společnosti. Jedná se o „legalizaci“ i jiných forem vzdělávání než je ta tradiční, tedy docházky do zařízení, které se nazývá škola. Někdy s různými přívlastky. Za skutečně největší přínos a klad považuji velkou míru svobody a s ní spojenou možnost vytvořit si ŠVP podle vlastních představ, možností a konkrétních podmínek jednotlivých škol."
Romana Beková, učitelka na Základní škole Na Příkopech 895 v Chomutově,
aprobace: DPS pro ZŠ a SŠ, vyučuje matematiku a fyziku:
"Školská reforma umožnila školám oficiální zviditelnění jejich profilace (zaměření). Tím dala rodičům větší možnost vybrat školu vhodnou právě pro jejich dítě ze širší nabídky. Vždyť právě rodiče jsou těmi, kteří znají své děti nejlépe, a s pomocí učitelů tak mohou svým dětem nabídnout to nejlepší pro jejich další úspěšný život. Školy mají konečně větší prostor využívat možnosti pozitivní reklamy, stejně jako ostatní organizace i jednotlivci, a více se tím nejen přiblížit společnosti, ale i se do ní začlenit. Včlenit se, ne jako „školy“ obecně, ale školy, které již mají své jméno a svůj program."
Věra Švecová, učitelka na Základní škole Planá:
- „legalizuje“ nejen moderní metody a formy práce, které již někteří učitelé ve výuce využívají
- prostor pro větší tvořivost učitelů (např. výběr a zařazení učiva)
Ivana Honsejmanová, ředitelka Základní školy a Mateřské školy Klíč v České Lípě:
"Reformu nevnímám (jako spousta jiných lidí) jen jako vytvoření vlastního školního vzdělávacího programu (ŠVP). Myslím, že nejdůležitější na ní je, že přinesla prostor pro změny, pro jiný úhel pohledu, jiné uvažování, jinou optiku, odstup… Všichni jsme vnímali signály, že ve 21.století nejde učit stejně, jako to zažila většina z nás. Naše škola se vydala cestou programu AISISU Kladno a MŠMT ČR „Dokážu to?“. Spolu se zástupkyní jsme se dva roky učily řídit změny v naší škole. Souběžně jsme školily učitele i sebe v osobnostně-sociální výchově a „metodických kabinetech“. Všichni jsme se učili pracovat s počítači, interaktivní tabulí atd. Jezdili do alternativních škol v Čechách i zahraničí. Zapojili se do programu „Tvořivá škola „ a „Začít spolu“, snažili se zapojit do života školy rodiče atd. To všechno na nás působilo a samozřejmě na každého jinak. Někdo se chytil drápkem víc a někdo méně, ale všichni se na nějakou (doufám, že společnou) vyšší pozici (ve smyslu vyšší level) vydali. A to je, myslím, velký úspěch. Takže, pokud mám odpovědět jednou větou – změnili jsme své uvažování a začali pracovat na tom, aby se změna v našich hlavách promítla nějakým měřitelným způsobem do naší školní práce."
Helena Fučíková, ředitelka základní školy v Praze 10 - Hostivaři:
"Ve svobodném rozhodování, tvořivosti a zodpovědnosti."
Markéta Růžková, učitelka na základní škole v Praze 10 - Hostivaři:
"Reforma obecně i pro naši školu přinesla určitou volnost v sestavování učebních plánů dle možností dětí, neučit zbytečnosti a naopak rozvíjet jejich představivost."
Hana Vellánová, ředitelka Základní školy Planá nad Lužnicí na Táborsku,
aprobace: přírodopis - základy zemědělské výroby - lektor a učitel OSV:
"Vnímám ji jako první krok ke změnám ve školství, které začnou brát v úvahu měnící se okolní svět. Školy se budou učit hledat cestu, jak naplnit literu zákona, jak změnit práci a prostředí uvnitř. Je to významný signál pro školy, že se musíme zamýšlet nad tím, jestli škola bere na vědomí změny, kterými prochází společnost. Učitel má velkou odpovědnost a teď má k ní i velkou svobodu. Hlavně by reforma měla být užitečná pro děti – musíme se naučit opravdu jim nevzít chuť do učení, vytvořit takové podmínky, aby každé prožilo svůj úspěch."
Jan Pechlák, ředitel Základní školy Příbram - Březové Hory,
aprobace: matematika - tělocvik:
"Především konečně reaguje na skutečné společenské potřeby – vlivem prudkého vývoje v oblasti informačních technologií dochází v posledním desetiletí k ohromnému nárůstu objemu přístupných informací a je třeba se tyto informace naučit vyhledávat, třídit a následně efektivně používat (ne se je „biflovat“). Důraz je kladen ne na objem vědomostí, ale na postupné rozvíjení klíčových kompetencí žáků (za velice důležité pokládám mimo jiné i velký důraz na vlastní hodnocení žáků – posílení sebevědomí a zároveň uvědomění si vlastní odpovědnosti za své vzdělání). Nutným předpokladem pro úspěšné postupné uplatňování reformy je daleko užší spolupráce s rodiči – asi nejtěžší úkol pro vedení a pedagogy škol je přesvědčit všechny rodiče o významném přínosu školské reformy pro jejich děti (řada rodičů pořád inklinuje k názoru „co bylo dobré pro mě, je dobré i pro moje dítě“ a srovnává současnou reformující se školu s tou „svojí“ školou před lety). Pokud se toto podaří, pak už je téměř vyhráno, rodiče začínají vnímat školu jako partnera při výchově a vzdělávání svých dětí a v daleko větší míře se projevuje jejich ochota spolupracovat se školou."
Ludmila Michálková, učitelka na Základní škole Příbram - Březové Hory,
aprobace: přírodopis - tělocvik:
"Hlavní přínos školní reformy spočívá podle mého názoru především ve vzdělání, které by bylo využitelné pro praktický život. Žák by měl mít možnost vidět za sebou výsledky své práce a být oceňován za to, co umí. Při dnešním obrovsky rychlém rozvoji všech oblastí vědy není možné a ani účelné naučit všemu. Za jeden ze stěžejních přínosů nové školské reformy považuji učení v souvislostech. Přestože vědění zůstává základem vzdělání, je otázkou další diskuze, co je nutné pro vědění základní, co je možné doplnit si, pokud to žák potřebuje, a které poznatky jsou již překonané, a tudíž i pro základní vědění zbytečné. Od učitelů předpokládá tento způsob výuky mnohem náročnější přípravy, neustálý kontakt se současným poznáním a hledání nových aktivizujících forem a metod výuky. Učitelé si musí „zopakovat“ učivo všech předmětů alespoň v rozsahu základní školy a sledovat nové poznatky nejen ve svém předmětu, ale v předmětech souvisejících. Nutno podotknout, že ne všichni učitelé se chtějí tomuto poměrně náročnému způsobu výuky přizpůsobit a do své výuky jej postupně zavádět. Nová školská reforma klade vyšší nároky nejenom na učitele, ale i na žáka. Ten by se měl ze své poněkud pasivní role posluchače a „papouška“ naučených pojmů stávat myslící bytostí, která se učí v mnohem větší míře komunikovat, vyhledávat souvislosti, aktivně využívat poznatků z jednoho předmětu v jiném, učit se vyhledávat doplňující informace, pracovat s nimi, využívat klíčové pojmy a na jejich základě samostatně prezentovat a obhajovat výsledky své práce. Bohužel, moje dosavadní praxe ukazuje, že i mnohým žákům se tento způsob výuky příliš nelíbí, protože nestačí se pouze něco „nabiflovat“ a odříkat, ale musí začít o problému přemýšlet, hledat a obhajovat svá řešení."
