Další příběhy Žen z Olympu: Věra Čáslavská/Jana Havrdová/Dagmar Damková/Kateřina Baďurová-Janků/Lenka Bukačová/Hana Moučková/Šárka Strachová
Basketbal hraje od svých šesti let. Nejprve ji spolu s jejími dvěma sestrami trénoval tatínek. Profesionálně začala hrát během studií za Hradec Králové a na tato léta vzpomíná nejraději. Později přešla do Brna, nejen za basketbalem, ale také hlavně za svým mužem. Za své největší úspěchy považuje 2.místo na ME v Řecku v roce 2003, 5.místo na OH v Aténách a samozřejmě i úspěchy za Žabiny Brno. Je ráda, že mohla hrát i za Orlando Miracle v WNBA.
Aktivní ve sportu je Romana i dnes, ovšem v mnohem menší míře, než by sama chtěla. Skloubit péči o čtyři děti, práci, sport, domácnost a rodinu vyžaduje značné manažerské a organizační dovednosti. Přesto si najde čas na jízdu na kole, na lyžích i běžkách, ráda se věnuje turistice a sportuje s dětmi.
Právě skloubení svého života profesionálního i osobního s potřebami ostatních členů rodiny je pro Romanu velkou výzvou. „Bydlíme na malé vesnici, babičky na hlídání máme daleko, nastěhovala jsem se do oblasti, která není pro basketbal zrovna ideální a tak mi přijde, že jsem se musela prokousávat všemi nástrahami sama a postupně.“ Oporu má v rodině, sestrách, mamince i manželovi, který o miminko hodně pečoval.
Sladit kariéru profesionální sportovkyně a mateřství nebylo však rozhodně snadné: „Největší obavy jsem měla z toho, jak se projeví, že jsem hrála basketbal vrcholově i v těhotenství – miminko se narodilo zdravé, ale nyní už bych to neudělala. V těhotenství jsem přibrala 25 kilogramů a tak další obava byla, zda se mi to podaří shodit. Celkově jsem ale neřešila, zda se po porodu vrátím ke sportu nebo ne, vše tak nějak vyplynulo ze situace.“
Na druhou stranu přineslo i výhody: „Srovnala jsem si priority a to se odrazí i na výkonu. S narozením Elišky jsem se naučila lépe hospodařit s časem, což mi pomohlo i u dalších dětí. Tím, že jsem už u prvního dítěte hrála basketbal, připadalo mi normální, že i se 4 malými dětmi se dají vést kroužky a pořádat akce pro děti. Také jsem přestala řešit problémy, které ženský kolektiv má, když je celou sezonu spolu a začala jsem si víc užívat chvíle, kdy jsem sama. Kdybych měla první dítě dřív, asi bych sportovala i s více dětmi.“
Je velká škoda, že basketbal podle Romany dnes dívky moc neláká. „Přitom je to krásná a rychlá míčová hra. Má v sobě rychlost, techniku a hlavně kolektivní spolupráci celého družstva, nejen těch, kteří jsou zrovna na hřišti.“
