Při rozhodování o žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice se Lisabonská úmluva aplikuje v plném rozsahu přednostně před zákonem o vysokých školách u získaného vysokoškolského vzdělání a kvalifikace, které jsou uznanou součástí státu (pokud Česká republika nemá s tímto státem sjednánu dvoustranou ekvivalenční dohodu):
Albánie, Andora, Austrálie, Ázerbájdžán, Belgie, Bělorusko, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Černá Hora, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Gruzie, Chorvatsko, Irsko, Island, Izrael, Kazachstán, Kypr, Kyrgyzstán, Lichtenštejnsko, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Makedonie/ FYROM, Malta, Moldavsko, Nizozemsko, Norsko, Nový Zéland, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko, Spojené království, Srbsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko, Ukrajina nebo Vatikán
