V rámci přípravy Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ se v průběhu května a června 2019 uskutečnilo celkem 17 kulatých stolů. Ty sloužily jako jeden z klíčových prostředků diskuze se zainteresovanými aktéry a sběru podnětů z terénu, přičemž se odehrávaly na různých místech České republiky.
Realizováno bylo celkem 7 akcí v Praze, 2 události proběhly v Českých Budějovicích a zbývající kulaté stoly se odehrály v Třeboni, Mladé Boleslavi, Hradci Králové, Olomouci, Ústí nad Labem, Brně, Nymburku a Dolních Břežanech. Většina z uvedených akcí byla otevřeného charakteru, tedy možnost přihlásit se na ně měl de facto každý člověk. O akcích bylo informováno prostřednictvím webu, sociálních sítí i e-mailem. E-mailové pozvánky cílily zejména na relevantní aktéry a aktérky vzdělávacího systému na místní, regionální a především celonárodní úrovni.
Vzhledem ke strukturovanosti debaty se každý z kulatých stolů zaměřoval pouze na jeden strategický cíl nebo strategickou linii. Od zmíněných strategických cílů a linií se tedy vždy odvíjel obsah i forma celé události. Zápisy, prezentace či další materiály z jednotlivých akcí byly průběžně publikovány na webu i na sociálních sítích.
Během července a srpna 2019 budou jednotliví garanti textů ke strategickým cílům a liniím dokumentu Hlavní směry vzdělávací politiky do roku 2030+ pracovat na první verzi finálních textů. I v tomto období samozřejmě můžete experty kontaktovat buď přímo (po kliknutí na obrázek medailonku se Vám objeví kontakt) nebo prostřednicvím e-mailu edu2030@msmtcz. Zároveň je možné využít i sociální sítě.
Během září 2019 bude probíhat interní diskuze mezi MŠMT a jemu podřízenými organizacemi a členy externí expertní skupiny nad první verzí textu Hlavních směrů vzdělávací politiky ČR do roku 2030+.
Počátkem října bude text zveřejněn na webu, sociálních sítích a bude rovněž zaslán aktérům a aktérkám, kteří se zúčastnili kulatých stolů za účelem veřejné konzultace, přičemž v druhé polovině října se uskuteční konference s cílem projednat text se všemi zainteresovanými aktéry. Následně bude dokument finalizován a předložen k závěrečnému schválení MŠMT.
V následujícím období budou zahájeny práce na tzv. Implementační části Strategie vzdělávání politiky ČR do roku 2030+, která bude spolu s dokumentem Hlavní směry vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ tvořit celou Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2030+. Cílem této fáze bude vytvoření komplexní implementační struktury Strategie 2030+ a především definice a specifikace konkrétních opatření k plnění cílů definovaných v dokumentu Hlavní směry vzdělávací politiky ČR do roku 2030+.
Níže si můžete přečíst stručné shrnutí současného pracovního zaměření strategických cílů a a strategických linií a hlavních diskutovaných témat na realizovaných kulatých stolech:
Současné zaměření a cíle:
- Cíl je zaměřen na to, co si žáci a studenti, a vlastně kdokoli, kdo se nějak vzdělává, odnáší z procesu vzdělávání.
- Cílem vzdělávání vždy musí být žák a student. Je třeba rozvíjet komplexně jeho osobnost, a to rovnoměrně v těchto oblastech: znalosti (vím), dovednosti (umím znalosti použít), postoje (chci se vzdělávat, pracovat, podnikat) a schopnosti (když vím, umím a chci, abych dokázal realizovat konkrétní projekty a záměry). Proto je klíčové v žácích a studentech podporovat jejich vnitřní motivaci.
- Obsah vzdělávání musí být odvozen od této teze, a to včetně ověřování uvedených prvků, tedy znalostí, dovedností, postojů a schopností. Tomu se musí uzpůsobit přijímací zkoušky na střední školy, maturitní zkoušky i přijímací zkoušky na vysoké školy. S tím souvisí i nutná redukce obsahu a celková revize Rámcových vzdělávacích programů na středních a základních školách, ale i výukových programů na školách vysokých.
- Je nutné jasně formulovat míru základních potřebných gramotností (kompetencí atd.), kterých každý žák či student musí dosáhnout při přechodu do dalšího stupně vzdělávání.
- Práce na zpřesnění tohoto cíle je velmi nesnadná, a to již z důvodu jazyka, který používáme (například zda používat slova kompetence, gramotnosti či jiné). Shoda na tom, jaké kompetence (gramotnosti, dovednosti,…) jsou a budou důležité se určitě bude hledat poměrně obtížně, avšak musí být nalezena.
- Je nutné respektovat vyšší míru propojování formálního a neformálního vzdělávání, systematicky podporovat žáky a studenty s nižší mírou schopností, ale též žáky a studenty s vyšší mírou nadání. Systémovými opatřeními umožnit rozvíjení talentu všech žáků a studentů, bez ohledu na jejich sociálně ekonomické zázemí.
- Bezpodmínečná potřeba celoživotního vzdělávání zvýrazňuje nutnost umět se učit. Je třeba tuto schopnost rozvíjet a podporovat.
- Dříve bylo klíčové umět najít potřebné informace, nyní roste důležitost se ve velkém množství informací orientovat. S tím souvisí pojmy jako kritické myšlení, digitální a mediální gramotnost, ale i vytváření společenských postojů, které zvýrazní schopnost žáka a studenta odolávat svodům konspiračních teorií, jednoduchých řešení a různých společensky nebezpečných ideologií.
- Škola není institucí na hlídání dětí (alespoň rozhodně ne primárně), ale na rozvoj jejich potenciálů a schopností a kompetencí, které jim pomohou žít lepší osobní, občanský i profesní život.
Hlavní diskutovaná témata a problémy na kulatých stolech k SC1:
- Nedostatečná komunikace a spolupráce mezi jednotlivými aktéry a institucemi na poli vzdělávací politiky, včetně nevyjasněnosti jejich rolí a chybějící důvěry;
- nízká podpora práce s kurikulárními dokumenty, vzorové ŠVP;
- nízká podpora škol v mnoha ohledech;
- nedostatečné materiální vybavení některých škol;
- nedostatečné personální kapacity škol, otázka zavedení kariérního řádu;
- nízká kvalita pregraduálního vzdělávání pedagogů;
- role a zvyšující se význam neformálního a informálního vzdělávání;
- nedostatečný zájem o umělecké vzdělávání;
- potřeba vzniku nových výukových materiálů;
- nezbytnost využívání poznatků z neurověd;
- zrušení či omezení osmiletých gymnázií;
- nedostatečné finanční prostředky ve vzdělávání;
- postavení alternativních proudů ve vzdělávání;
- neprovázanost obsahu a cílů vzdělávání s testováním;
- klima školy, wellbeing žáků i učitelů, motivace žáků;
- nutnost vymezení pojmů gramotnost, kompetence a další;
- mnoho učiva a málo zpětné vazby, formativní hodnocení;
- nezbytnost využívání nových metod, párové výuky atd.;
- nízký důraz kladený na kompetence, mezipředmětové vazby;
- malá míra individualizace výuky;
- otázka oborové struktury a její optimalizace.
- Cíl je zaměřen na nerovnosti v českém vzdělávání, které vzhledem k diferenciaci kvality škol a velké závislosti výsledků na rodinném původu dítěte či žáka již v prvních stupních vzdělávání mají podobu nespravedlivých šancí.
- Snížení počtu studentů, kteří opouštějí vzdělávání předčasně.
- Snížení počtu studentů, kteří dosahují velmi nízkých úrovní gramotnosti.
- Snížení mezikrajové i vnitrokrajové diferenciace kvality vzdělávací soustavy.
- Snížení vysoké závislosti úspěchu ve vzdělávání na socioekonomickém a rodinném zázemí studenta, omezení rizika segregace.
- Posílení předškolní docházky a prevence školního neúspěchu a včasných řešení redukujících dopad rizikových faktorů na straně rodiny.
- Redukce školních absencí jako faktoru školní neúspěšnosti.
- Snížení nerovností v uplatnitelnosti a občanských kompetencích absolventů středního školství.
- Posílení wellbeingu ve školství jakožto faktoru diferenciace vzdělanostních drah a nerovností.
- Vytvoření příležitostí pro uplatnění talentů bez ohledu na socioekonomické pozadí a původ.
Hlavní diskutovaná témata a problémy na kulatých stolech k SC2:
- Nedostatečná podpora nadaných žáků;
- nedostatečná pomoc žákům ze sociálně vyloučeného prostředí atd.;
- dle výzkumů přináší celkově lepší výsledky společné vzdělávání dětí po co nejdelší možnou dobu, specializace až na vyšších stupních a úrovních vzdělávání;
- předpokládá se, že vzdělanostní nerovnosti jsou v pořádku, ale naše míra nerovnosti je vysoká (potřeba změny přesvědčení ve společnosti);
- systém českého školství vytváří předpoklady pro nerovnosti (problematika spádovosti x výběrové školy a víceletá gymnázia);
- kvalitní škola – umí rozvíjet a podporovat každé dítě a žáka, reflektuje změny okolního světa a mění podle toho výuku, počítá i se světem digitálním a umí ho účelně využít, vede k tomu své žáky, studenty i učitele, kdo se v něm dnes neorientuje a neumí ho využívat, pociťuje nerovnosti
- diferenciace dětí – talenti, průměr, slabí (neumíme s nimi pracovat, vyhovuje nám průměr);
- předškolní vzdělávání - dlouho přehlížená část vzdělávání, přitom velmi důležitá, odkaz na nedávno publikovanou studii o syndromu vyhoření u učitelek MŠ; škola již dnes „supluje“ rodinu (role školy je dnes výuková, ale i více výchovná, přičemž s tím je potřebné pracovat).
SL1 (Proměna obsahu a způsobu vzdělávání, garanti Radko Sáblík, Milena Jabůrková)
Současné zaměření a nástroje SL1:
- Rovný přístup ke vzdělání pro všechny: Otázka omezení vnější diferenciace vzdělávacího systému (výběrové školy, třídy, osmiletá a šestiletá gymnázia, otázka středního stupně vzdělávání atd.).
- Proměna obsahu vzdělávání: RVP – vymezení jádrového, resp. prioritního učiva, více volnosti v propojování předmětů, projektová výuka, zaměření na kompetence,propojení jednotlivých stupňů.
- Úprava hodnocení vzdělávacích procesů a vzdělávacích výsledků: V České republice probíhá diskuse o obsahu vzdělávání a způsobu ověřování výsledků vzdělávání odděleně a je oddělená i institucionálně (obsah vzdělávání v kompetenci NÚV, ověřování v kompetenci CERMAT a ČŠI). Toto oddělení je nevhodné. Formulace požadovaného obsahu by měla vždy probíhat zároveň s pracemi na ověřování tohoto požadovaného obsahu.
- Podpora vzdělávacích inovací a jejich ověřování: Zlepšování kvality vzdělávání by se mělo stát normální součástí života každé školy, a to se neobejde bez neustálých, byť třeba drobných inovací. Ačkoli je potřeba zajistit, aby každý žák získal dostatečnou a srovnatelnou míru kompetencí, zároveň je potřeba, aby vzdělávací cíle a vzdělávací nabídka, a zejména pak způsoby vzdělávání, byly dostatečně rozmanité. Je vhodné uvažovat o systematickém propojování inovativních škol s ostatními. Kvalitní inovativní a inspirativní školy by se staly ohnisky změny v daném území („ohniskové školy“, „magnetické školy“, „inovační centra“) a pomáhaly se zaváděním inovací dalším školám.
- Využití potenciálu mimoškolního a neformálního vzdělávání a perspektiva celoživotního učení.
Hlavní diskutovaná témata a problémy na kulatých stolech k SL1:
- Viz témata k SC1.
SL2 (Podpora učitelů, ředitelů a dalších pracovníků ve vzdělávání, garantka Iva Stuchlíková)
Současné zaměření a nástroje SL2:
Podmínky pro kvalitní práci:
- platy,
- ucelený systém profesní podpory (od motivace k profesi, po prevenci vyhoření),
- podpořit nejohroženější skupinu – začínající učitele,
- čas na to, aby učitelé svoji práci reflektovali a inovovali,
- systém dalšího vzdělávání – podle potřeb a on-site,
- snížit administrativní zátěž.
Standardy kvality výuky a pedagogického leadershipu:
- transparentní systém možných cest k učitelské kvalifikaci,
- standard práce učitele jako autoevaluační nástroj a posilování prestiže,
- profesionalizaci učitele chápat jako kontinuum,
- transformace přípravy na profesi v pregraduálním vzdělávání,
- výběr a podpora ředitelů – pedagogický leadership,
- podpora dalších pedagogických pracovníků.
Hlavní diskutovaná témata na kulatých stolech k SL2:
Otázky: Co potřebujete pro udržení kvality či zlepšení kvality pedagogické práce v ČR? Jaký druh podpory potřebujete – na úrovni učitele, ředitele a školy jako celku?
- Výhledově je nutné snižovat počet žáků ve třídách. To vše v kontextu heterogenity a požadavků na učitele.
- Je nutná rozumná revize RVP – základní učivo a pak teprve může individualizace přístupu k žákovi fungovat.
- Je nutné vymezit čas na spolupráci, čas na hospitace – to jsou prvky, které rozhodně pomohou.
- Učitel neví, co je to kvalitní zpětná vazba - podpora ke kvalitní práci (s kým se můžu jako učitel bavit o své práci atd.).
- Jak podporovat ředitele? Potřebují – nejlépe před nástupem do funkce - kvalifikační studium. Měli by mít přítele na telefonu. Je nutné vyjasnění role – ředitelů a zástupců (ped. proces a leadership versus administrativa). Dnes ředitelé jako manažeři.
- Pomohl by karierní systém a další vzdělávání a návazné finanční ohodnocení.
- Na vysokých školách je nutné vytvořit vhodné prostředí pro pregraduální přípravu pedagogů.
- Zařadit metodiky koordinace DVPP do specializačních pozic.
- Akreditovat vzdělávací pracoviště a další instituty – otázka státního DVPP.
- Sumativní (kontrolní) prvky – musí být nahrazeny prvky podpůrnými (formativní).
- Fakulty jako přítel na telefonu.
- Variabilita počtu pedagogů ve třídách – dle potřeby.
- Povinná aprobovanost.
- Zajistit kvalitu DVPP. Pokud ho bude moci poskytovat každý, tak rozhodně není garantována.
- Snížení výukové zátěže. Je nutné se primárně věnovat pedagogice a vyuce (tj. přípravy, reflexe, spolupráce atd.) Učitel neměl věnovat nepedagogickým činnostem – typicky administrativa.
- Pedagogické lídrovství je nutné podpořit tandemem ředitel/ka – zástupce/kyně.
- Mentoring - jako klíčový nástroj.
- Je nutné vymezit a podpořit profilaci školního poradenského pracoviště.
- Podpora dalších profesionálů ve škole a to nejen pedagogických, ale i administrativních - organizace akcí, technická podpora atd.
- Zaměřit se na architektonickou proměnu školy – zázemí pro různé obory, komunikace s rodiči a veřejností, otázka podpory jiných forem a metod výuky.
- Každý učitel by měl dostat individuální podporu.
- Méně administrativní kontroly, důvěra a čas, rozdělení a přijímání metodické podpory.
- Oblast asistentů – jejich vzdělávání musí být podpořeno, učitelé by měli být rovněž školeni pro práci s nimi.
- Musí existovat a být uvádějící učitelé,
- Výběr ředitelů – dnes spíše politická funkce. Je nutné posílit profesionalitu.
SL3 (Zvýšení odborných kapacit, důvěry a vzájemné spolupráce, garant Arnošt Veselý)
Současné zaměření a nástroje SL3:
- Koncentrace odborných kapacit v územích („střední článek“).
- Snížení administrativní zátěže.
- Snížení nepedagogické zátěže ředitelů a podpora jejich pedagogického leadershipu.
- Zvýšení odbornosti a informovanosti všech aktérů.
- Zlepšení komunikace, spolupráce a důvěry.
- Lepší využití dat a zvýšení relevance a kvality vzdělávacího výzkumu.
Hlavní diskutovaná témata na kulatých stolech k SL3:
Otázka: S jakými problémy se potýkají ředitelé škol? Jakými způsoby je možné je podpořit a napomoci jejich odbřemenění?
- Ředitelé se potýkají s vysokou administrativní zátěží, mají odpovědnost za veškeré provozní záležitosti, je nezbytně nutné oddělit provoz a řízení školy.
- Na společných schůzích ředitelů, které mají sloužit ke sdílení příkladů dobré praxe, neřeší management školy a pedagogický leadership, ale spíše administrativní a byrokratickou zátěž a sdílení zkušeností s touto oblastí – zejména projekty a jejich administrace.
- Školy spolu nedostatečně komunikují, dříve bývaly porady škol v okresu, nyní existují krajské porady ředitelů, avšak Středočeský kraj je příliš velký a rozmanitý na to, aby se na těchto poradách něco vyřešilo.
- Ředitel nemá čas vést pedagogický proces, dle odhadů tomu věnuje jen asi 15 % svého času.
- Odbřemenění ředitelů by mělo proběhnout směrem ke zřizovateli, který však musí získat metodickou podporu z centra (MŠMT).
- K odbřemenění ředitele vedou 2 cesty: Přehodnotit vztah právní subjektivit xPosílit personální kapacity ve školách.
- Malotřídní školy nedisponují žádným zástupcem, ekonomem atd., veškeré záležitostí řeší pouze ředitel
- Velkou zátěž představují rozvojové programy a dotační tituly – pro náročnost se do nich mnohdy raději nepouští.
- Ředitelům rovněž velmi chybí právní podpora – zřizovatel se za ně ve většině případů nepostaví.
- Velkou zátěží je každoroční vyjednávání rozpočtu na provoz.
- Příliš měkkých projektů, „učit se, jak učit“, učitelé už jsou tím přesyceni.
- Panuje tedy všeobecná shoda, že ředitel potřebuje podporu pro provozní záležitosti, otázkou však zůstává, na koho tuto zátěž přenést – někdo v rámci školy (např. provozní ředitel), outsourcing (nebývá efektivní), zřizovatel, … + otázka právní subjektivity.
- Pokud budeme přemýšlet o provozním řediteli, pak je třeba si uvědomit, že je nedostatek lidí – jsme velmi blízko Prahy, která má jiné platové podmínky.
- Otázka odměňování ředitelů – velmi záleží na zřizovateli – školské úřady měly lepší přehled a schopnost proces řídit.
- Zřizovatelé se mají strat o budovu školy, ředitelé o chod školy.
- Systém s tak vysokou mírou autonomie, jakou disponuje ČR, musí vykazovat vysokou systémovou podporou – poskytovatelem může být např. NIDV.
- V ČR je přibližně 2500 zřizovatelů, kteří zřizují pouze jednu ZŠ – tito zřizovatelé nemají zřízen školský odbor, tudíž se ředitel školy neustále obrací pouze na starostu.
- Je nezbytné vnímat český kontext s vysoce heterogenní vzdělávací soustavou – inspirujme se, ale nesrovnávejme se např. Finskem, kde panuje naprosto odlišná kultura.
- Řízení školy a pedagogická činnost jsou dvě naprosto rozdílné věci, přičemž obě vyžadují speciální přípravu - ředitelé nejsou dostatečně připraveni na svou funkci.
- Ředitel má být leader pedagogického procesu, tuto činnost nelze delegovat – je třeba podpořit jej v pedagogické oblasti.
- Zřizovatel disponuje právním, technickým i administrativním zázemím, které může svým školám poskytnout – odborné kapacity pak musí být v samotné škole.
- Škola by rovněž mohla disponovat vlastním personalistou, který by dbal o řízení lidských zdrojů a jejich další rozvoj - ve školách by byl zaveden systém hodnocení učitelů a ředitelů, se kterým by personalista dále pracoval.
- Ředitelé nepovažují výkazy a související administrativu za nadbytečnou, škrtání výkazů nepovede ke zkvalitnění systému – potřebují však výpomoc (administrativní pracovníci, ekonomové, personalisté, správci sítí atp.).
- Ředitelé ZŠ a MŠ mají až třikrát vyšší vyučovací povinnost než ředitelé SŠ.
Otázka: Je potřeba uvažovat a zavedení tzv. „středního článku řízení“? Jak by mohl vypadat?
- Otázka, co je střední článek řízení – nemůže to být školský úřad jako dříve = další papíry
- Ředitelé potřebují pomoci zejména s administrací, výběrovými řízeními atp.
- Potřeba servisní a metodické podpory více něž podpory řídící – obavy z politizace.
- Politici ve školství nedrží kontinuitu a stále vymýšlejí něco nového ve snaze konkurovat nápadům svých předchůdců – nevyhodnocují se dopady změn a zavedených opatření.
- Střední článek řízení by neměl by být školský úřad, ale spíše nějaké pomocné a servisní centrum, složené z právníka, ombudsman, OSPOD aj.
- Je třeba si uvědomit, že existuje několik různých zřizovatelů – bude velmi těžké najít shodu v tom, jak má vypadat střední článek řízení.
- Je nezbytné jasně definovat role a povinnosti(!) jednotlivých aktérů – žáků, rodičů, učitelů, ředitelů, zřizovatelů, …
- Problém nesystémové podpory ve věcech, které jsou považovány za kmenové – např. školní psycholog.
- Podpora školám se velmi liší zřizovatel od zřizovatele, v každém ORP je agenda pojata naprosto odlišně.
- Čím menší zřizovatel, tím méně kapacity – není vhodné na něj převádět kompetence, nerozumí tomu, nejsou tam odborníci – spíše umožnit více zástupců ředitelů, asistentů v oboru, někoho na odbornou výpomoc s provozem.
- Článek, který bude napomáhat s řízením školy, nesmí být odtržený od daného území, musí se nacházet v blízkosti školy (např. ORP) – je však třeba zajistit dostatečné odborné kapacity.
- Ředitelé by uvítali formu, která je k nim regionálně blízká - např. fungování MAS se velmi osvědčilo, ale není to systémové.
- Úroveň okresů se ukazuje jako ideální linie, v rámci které lze řešit problematiku školství.
- Střední článek řízení má zajistit školám zejména právní a ekonomický servis, nikoliv však odborný (pedagogický) - zřizovatelé nejsou schopni tuto roli převzít z hlediska metodického a odborného, avšak nesmí se zříkat funkce aktéra vzdělávací politiky.
- Velmi důležitá je otázka důvěry – zejména zespodu nahoru k centru (MŠMT) – velmi by napomohlo, kdyby MŠMT posílilo svou metodickou roli a představovalo konzultačního partnera.
- ČŠI v posledních letech rovněž velmi posílila metodickou funkci, což se v systému velmi osvědčilo.
- Musíme se zbavit iluze, že opatření, o kterých hovoříme budou rozpočtově neutrální – je třeba dorovnat obrovský dluh školství z minulosti - MŠMT je však tlačeno k tomu, aby přineslo řešení, která nic nestojí.
- Zřizovatelé se mezi sebou neshodnou, jakou míru podpory chtějí školám poskytovat a často se neshodnou ani samotní ředitelé – změny by zpočátku měly probíhat na bázi dobrovolnosti, na plošná opatření není systém nastaven.
- Na zřizovatele byla z centra delegována odpovědnost a přiděleny finance, za což má centrum nárok vyžadovat určitou úroveň kvality poskytovaného vzdělávání.
SL4 (Zvýšení financování a zajištění jeho stability, garant Jakub Fischer)
Současné zaměření a nástroje SL4:
- Dosáhnout nejpozději v roce 2030 celkového financování vzdělávacího systému na úrovni průměru zemí OECD.
- Zvýšit podíl netarifní složky platu v regionálním školství na úroveň obvyklou u vysokoškolsky vzdělaných osob v platové sféře.
- Zavést systém finanční podpory studentů včetně závazku, že tento systém nebude prvním stupněm zavedení systému finanční spoluúčasti studentů (školného).
- Posílit rozhodování založené na datech, což bude nejspíše vyžadovat změnu legislativních podmínek v oblasti ochrany osobních údajů. Nejde v žádném případě o prolomení ochrany důvěrných údajů, ale prolomení nemožnosti propojovat individuální anonymizovaná data o jednotlivcích, získaná z různých informačních systémů.
Hlavní diskutovaná témata na kulatých stolech k SL4:
- Otázka poměru tarifní a netarifní složky platu.
- Otázka dostatečnosti cílového podílu objemu finančních prostředků ve vzdělávání jako průměru OECD v podílu na HDP.
- Otázka vhodnosti užívání předmětného indikátoru.
- Je důležité vymezit to, kam navýšené prostředky budou směřovat: kromě platů pedagogů dále např. témata: uvolnit učitelům prostor od administrativních povinností; cíleně, ale systémově (bez EU peněz) podpořit poradenské pozice ve školách (školní psycholog, speciální pedagog); cíleně podpořit uvádějící učitele; podpořit práci s žáky a studenty se specifickými potřebami včetně nadaných studentů atd.